Záludný dotaz na úvod – taky před vybíjením a nabíjením baterek překládáte gnuplot proti akutálnímu Qt a ovladač k multimetru, aby bylo možné přes Bluetooth sledovat, zda má NiMH baterka správnou nabíjecí charakteristiku :) ?

První vybíjecí krok byl 100 W "rallye-žárovkou", pak ještě 700 mA dovybití na nabíječce. Ukázková křivka, což ;) ?

Ale nyní už k letošnímu modelářskému srazu v Domažlicích. Podle oficiálního seznamu bylo přihlášeno neuvěřitelných 81 modelářů. Modely byly rozděleny do 7 kategorií přibližně podle jejich určení.

• RC kamiony a stavební technika 1:14
• RC zemědělská technika 1:14 – 1:16
• RC hasičská technika 1:14
• RC expedice 1:10
• RC vojenská technika
• RC letadla, vrtulníky a kvadrokoptéry
• RC ostatní

Nejsilnější zastoupení měla opět kolová technika, proto byla letos celá polovina sportovní haly věnována nákladním automobilům a stavebním strojům. K dispozici byly hned dvě zvýšené rampy. Ta blíže vstupu do haly sloužila jako demonstrační prostor nového drtiče kamení a také jako parkoviště stavebních strojů. Byla tu také váha, kterou známe z minulých ročníků. Na fotce tahač Scania s návěsem dřeva váží pěkných 25 tun.

Pepa tu také nechal všem na odiv své odlitky realistických kabin pro Tatry 138 a nově také pro Tatru 2-148. Na T2-148 máme drobou chybku, maska nemůže tak koukat ven, je potřeba jí ubrat zespoda asi milimetr. Pak bude i kapota T2-148 dokonalá. Samozřejmě jsou pro T148 k dispozici i cyklónové filtry na blatníky jako samostatné díly.

Vzdálenější rampa tvořila velké parkoviště především pro silniční nákladní automobily. Zejména prázdné tahače výjezd zvládaly s obtížemi a to v hale nebylo mokro natož nasněženo, přestože silnice brázdil i Unimog se sněžnou radlicí v pracovní poloze "proklatě nízko" :) . Naproti tomu plně-pohonné terénní speciály výjezdy i sjezdy zvládaly jako vždy s přehledem.

Z tahačů mě jednoznačně nejvíce zaujal tento exemplář produkující dokonce i kouřové efekty. Podle množství a barvy kouře bych to viděl na špatně seřízený předvstřik nafty :) .

Mezi rampami brzy ráno vznikla síť silnic s modelovými doplňky a dalšími odstavnými parkovišti. Některé silniční tahače rezignovaly na překonávání mírného stoupání na rampu a raději postávaly "v údolí".

Tradičně nechyběla hromada správně sypké i vlhké hlíny – krásně se nechala ujezdit i bagrovat. Hned ráno rozdal pan stavbyvedoucí úkoly. Jelikož tu letos nebyl přítomen druhý pan stavbyvedoucí, probíhala tvorba modelového staveniště bez vzájemného pošťuchování.

Za nejzajímavější model v sekci stavebních strojů považuji CAT s prodlouženým ramenem a stříhacím zařízením pro demolici budov.

Jeho činnost je mimo jiné zachycena na tomto videu od Pepy:

Přípravu modelového staveniště jsem sledoval jen z povzdálí – těch nových a krásných věcí bylo najednou tolik, že jsem nevěděl, co dřív. Druhá polovina haly byla totiž neméně zajímavá. Byla tu speciální sekce pro olbřímí tanky pana Lamky. Podlaha byla poctivě vystlána linem, aby se tanky "nepodepsaly" do parket haly.

Úplně na kraji postávala polétavá zvěř, letos předváděna jen staticky až na pár zdivočelých ultralajtů poletujících po hale. Obdivuji létající stroje i jejich zručné piloty – nyní o to víc, když jsem si na vlastní kůži ověřil, že s dronem příliš kompatibilní nejsem ... ještě že ta malá potvůrka tolik vydrží.

Sekce expedičních off-roadů a trialových speciálů nabízela množství krkolomných překážek. Po několika absolvovaných expedicích s kolegy z Jihočeského Ortolezu mám jistou představu, co tyto stroje v terénu dokážou a jak musí být překážky záludné, aby se jejich řidiči celý den nenudili. Proto jsem se rozhodl tyto překážky se svými Tatrami raději nezkoušet.

Na zemědělské modelové prostředí jsem se asi těšil nejvíce. Letos bylo navíc doplněno o pečlivě naaranžovaný modelový statek s velkou travnatou plochou uprostřed.

Prostředí statku dalo vzniknout i této dobové agitce. Mnohým divákům budovatelské heslo vykouzlilo úsměv ve tváři a někteří citovali i pár dalších hlášek z filmu Černí baroni. Sto-třicítce se ale asi tyto vtípky moc nelíbí, druhý transparent s nápisem "Ráj socialistických vepřů" na korbě vůbec držet nechtěl.

Velkou radost mi udělala parádní silážní "jáma". Taky jsem se na ní s Agrovkou patřičně vydováděl. Dá se na ní najet hned několika způsoby. Společnost mi při tom znovu dělal parádní traktor Škoda ŠT-180 a mnoho dalších zemědělských strojů.

Mimochodem, vzniká další krásný exemplář ŠT-180. Oba modely jsou celokovové a dost těžké. Takže si z druhého obrázku snadno uděláte představu, jakou silou disponuje modelová hydraulika. Zvednout rozestavěný model nebyl pro ŠT-180 žádný problém. Věřím, že by to zvedlo i naloženou Agrovku.

V době sepisování reportáže už vyšlo mnoho videí od kolegů, některá sem s dovolením zařadím. Zde je zachyceno nakládání Agrovky, převoz rašeliny a nakladač ŠT-180. Tohle video se kolegovi fakt povedlo, jsem zvědav, co ještě vykouzlí za videa. Co ho znám, tak točí všechno a pořád. Ovšem v pozdním odpoledni v Domažlicích byl i on značně unaven a už ani netočil.

Urputné nakládání rašeliny hned třemi nakladači na začátku videa bylo možná rychlé, ale nemálo materiálu přistálo i mimo korbu. To samozřejmě na Tamiya fóru iniciovalo lavinu vtipných komentářů. Dlužno podotknout, že důkladný úklid není na tomto videu zachycen, možná bude na nějakém příštím. Můžu jen potvrdit, že po odjezdu Agrovky se všechny nakladače úklidu věnovaly.

Do Domažlic jsem vzal kromě obou Tater také přívěs s lodí. Podařilo se jej šetrně uložit na Agrovku, čímž odpadla třetí přepravní krabice ;) . Od kolegy jsem obdržel hned ráno zbývající bižuterii a také finální odlitky pneumatik, které jsem na přívěs ihned namontoval. Někdo připomínkoval terénní vzorek na přívěsu, ale já jej naopak vítám. Aspoň přívěs nebude v terénu klouzat. Tupláky mají jednu provozně nebezpečnou vlastnost – je možné mezi pneumatiky zarazit opravdu velké kameny :) . Naštěstí to při jízdě nevyletělo...

Stotřicítka ochotně tahala loď po silnicích i v terénu. Spolu s osazením bižuterie bude také doladěno uchycení člunu. Člun má pro tyto účely moc pěkné chromované úchyty. Zde jsem jej při výjezdu nechtěně "vysypal".

Bylo až dojemné, jak mi hned kolegové chválili video Agrovka v pískovně , které vyšlo těsně před akcí.

A k videu z Teplic jsem obdržel zajímavý dotaz, zda jsem zvuk motoru Tatry 130 nějak nevylepšil. Rozhodně ne, od roku 2013 je software stabilní, v provozu se nevyskytla žádná chyba a nebylo tudíž potřeba s řídicí jednotkou cokoli dělat. Cestou domů jsem přemýšlel, co se vlastně mohlo změnit a co tím tazatel myslel. A pak jsem na to přišel – výrazně méně hlučí převody po posledním ladění, které proběhlo po natáčení spouštění lodi na vodu (protože Tatra tehdá začala zase chrastit). Proto byl v Teplicích slyšet čistě zvuk motoru (jen s temným hučením převodů v pozadí) a to i na pětku.

Mimochodem, po Domažlicích začala Tatra opět trochu vrčet a teď už tuším, čím to je zřejmě způsobeno. Na vině je pravděpodobně původní 11 let starý elektromotor a jeho unavená ložiska (a značně opotřebené uhlíky). Jeho uchycení je potřeba občas trochu přihnout, pak se zvuk převodového ústrojí opět změní na temné hučení.

Jako správný řidič z povolání obědvám u svého stroje. Vedle mě postával šestikolový Leguán a dnes už chápu, proč kolega před rokem hovořil o diletantském provedení převodů. Já jsem tuto konstrukční vadu na svém exempláři vyřešil ozubeným řemínkem a hlavně zakrytováním převodů . Od té doby je to neuvěřitelně tiché.

Na dotaz, zda mě stále baví s Tatrou jen jezdit (tedy nevozit žádný materiál) odpovídám bez rozmyslu ano, baví mě T130 poslouchat a opravdu si vychutnávám každý okamžik její jízdy. Upřímně – dlouho jsem se s Agrovkou učil jezdit pod bagr, převézt materiál a někde jej vysypat. Ostatně v Domažlicích jsem s Agrovkou odvezl jen jednu fůru hlíny a v zemědělské sekci dvě fůry rašeliny. Chtěl jsem naložit i kamenivo, ale k drtiči jsem se dostal až pozdě odpoledne, kdy už došel zdrojový materiál :) .

Na silniční projížďku si odskočil i tento terénní speciál MAN ... prohodil jsem pár slov s jeho pilotem. Zmínil, že trialisté už vyvádějí příliš velké vylomeniny, tak bylo potřeba se uklidit trochu do bezpečí. Velmi mu rozumím :) .

Tanky u pumpy – tuto taškařici musíme zopakovat, vzhledem k havárii mé kamery je celá sekvence nenávratně poškozena. Každopádně po tancích zvládla pumpa natankovat už jen tento ultralajt dvěma kapkami benzínu a ostatní si museli vystačit se svými zásobami. Podzemní nádrže pumpy zůstaly až do pozdního odpoledne zcela prázdné.

Prodejní a prezentační stánek domažlického RC klubu nabízel kromě této sklápěčky Mercedes množství kvalitně zpracovaných modelů a doplňků.

Asi týden před akcí se mi do pařátů dostala nová kamerka GoPro 7. Dle slov výrobce má "dokonalou softwarovou super stabilizaci obrazu". K podobným marketingovým žvástům jsem poměrně imunní, dokud neuvidím skutečné reálné výsledky. Schválně jsem stabilizaci nechal zapnutou, abych zjistil, jak se bude chovat. Výsledky jsou zajímavé, nikoli však překvapivé. Pokud byla kamera uchycena pevně za kabinou, chvilku jí "trvá", než pochopí, že Tatra zatáčí. To je logický důsledek algoritmů softwarové stabilizace obrazu. Určitě zajímavé by bylo porovnat tento režim s nějakou kamerou s gyroskopickou stabilizací.

Nejvíce se stabilizace projevuje v případě, když je kamera na selfie tyči na Tatře. Bohužel ne, jak bych očekával – snaží se udržet stabilní pozadí scény, zatímco Tatra v popředí se až nerealisticky houpe, kymácí a atd. Porovnejte s videem z Rollei bez stabilizace na minulém ročníku Domažlic , kdy jsem prováděl v podstatě totéž.

Kamera na Tatře sice nevypadá nijak realisticky (obzvláště visící na selfie tyči), ale záběry pořizuje rozhodně originální a podle mého názoru i atraktivní. Ostatně je to jeden z mála způsobů, jak divákům předvést chování řídicí jednotky, tedy jak Tatra zní za jízdy. Tatra 130 v Domažlicích najela přesně 01h 44m 33.58s, onboard záznamové zařízení rovněž fungovalo, byť jeho žlutofialové video je v podstatě nepoužitelné.

GoPro 7 je moderní zařízení, které se snaží myslet za bežného uživatele. Skoro bych řekl, že je na mě až moc chytré, nebo lépe řečeno nepredikovatelné. Přinutit GoPro dělat přesně, co chci a nic jiného, bude ještě boj. Největší problém je zatím u zvuku – bude naopak potřeba kameru GoPro jednoznačně přinutit, aby přestala přepínat mezi pořizováním zvuku před a za kamerou podle toho, jak se jí zrovna zlíbí. Doufám, že za to může jen "inteligentní" funkce potlačení větru nebo podobně "inteligentní" funkce vylepšení zvuku.

Starší Rollei má sice lepší zvuk, ale barevné podání je naprosto příšerné snad ve všech režimech. V tomto porovnání má GoPro 7 barvy téměř skvostné – v Domažlicích jsem zvolil teplotu barev 2800K a po vyhodnocení důkladnou "okometrickou metodou" musím konstatovat, že pořízené záběry velmi věrně odpovídají nažloutlé atmosféře v hale ... teda až na ty sytě modrozelené světlomety :) . Navíc má objektiv slušnou světelnost a dobrý postprocessing obrazu, záznam z noční jízdy je také překvapivě použitelný. Část jsem záměrně na videu nechal. Zde bych chtěl apelovat na kolegy řidiče – používejte potkávací světla, zejména na svých tahačích, vím, že je máte :) . Záznam bude vypadat více realisticky, vypnete-li dálkovky, když proti vám něco jede. A z opačného konce – doporučení pro "černokněžníky" – by bylo dobré aspoň nějaké to osvětlení zapnout, zvlášť v noci. Bylo velmi vtipné potkat v protisměru v zatáčce zcela neosvětlený tahač ... kam se na to hrabe můj zcela neosvětlený přívěs s člunem :) .

A letos je GoPro bohužel i jediný zdroj videa ... z velké DV kamery tentokrát nic nebude. Při přehrávání jsem zjistil, že na pásku vznikl podélný nepravidelný přehyb, což znamená značně poškozený a tudíž nepoužitelný záznam. Spolehlivě a věrně fungovala přes 10 let ve všech klimatických podmínkách. Kameru jsem ihned odeslal do servisu s nadějí, že se třeba něco podaří zachránit. Opravdu se nechystám tuto kameru zahodit, protože momentálně není na trhu žádná, kterou bych chtěl koupit. Akceptuji totiž pouze kameru s CCD chipem nebo CMOS ale s global shutterem, neboť jsem alergický na jello efekt .

V době publikace reportáže už je kamera zpátky, praskla plastová objímka na jedné hřídelce – prostě únava materiálu. Zde bych chtěl dobrovolně (a aniž bych z toho cokoli měl) pochválit rychlost opravy ve firmě ABAX SERVISNÍ CENTRUM s.r.o. Pevně doufám, že kamera bude ještě nějakou dobu spolehlivě sloužit.

Po návratu jsem zkusil vložit poškozenou kazetu do kamery. Bohužel, celý záznam z letošních Domažlic je nenávratně poškozený. Navíc se jedné z rotujících hlav podařilo ukousnout ždibec pásky, což se projevilo černými horizontálními pruhy na záznamu. Je to logické, nalepený kousek pásky zapříčinil, že hlava přestala číst a zapisovat signál. Takže tuto kazetu už do kamery nedám ani v sebeobraně ;) . Musel jsem se tedy ještě naučit čistit čtecí hlavu, což jsem za celých 10 let nikdy nemusel dělat, přestože se kamera už mnohokrát válela v písku, blátě, sněhu a naposledy i několik centimetrů nad hladinou rybníka . Velmi dobrá vizitka výrobce, nemyslíte?

Domažlice 2018 jsou za námi. Podle mého názoru tento ročník opět překonal pomyslnou laťku nejvyšší kvality. Chtěl bych tímto vyjádřit velké poděkování celému organizačnímu týmu i všem účinkujícím za skvělou akci. Celý den bylo na co koukat a věřím, že i diváci si přišli na své ... a že byla hala po celý den nacpána k prasknutí ;) . Z pohledu vystavujících si rozhodně zaslouží velkou pochvalu také skvělé logistické zajištění – perfektní ohrazení, krmení o několika chodech po celý den, dostatečně zabezpečené modelářské zázemí atd. Snad jedinou vadou na kráse je osvětlení v hale, resp. kombinace sodíkových a nějakých jiných výbojek ... ale zas je to pořádná výzva zachytit správně nažloutlou atmosféru v různých částech haly.

Na konec ještě jedna řekněme méně veřejná bonusová sekvence. Za normálních okolností by skončila v propadlišti dějin – předjetí dvou kamionů najednou, přes zatáčku a kruhový objezd (samozřejmě jede náklaďák proti) a to všechno s přívěsem s naloženým člunem a maximální povolenou rychlostí soupravy 40 km/h. Ne, opravdu "nemám" máslo na hlavě, co se předpisové jízdy týká :) .

Totálně vygumován a příjemně unaven jsem dorazil domů i se zvukový modulem s výrobním číslem 1 ... teda včetně "obalu", kterýžto nyní bude předmětem naladění chování se zvukáčem. Aby nedošlo k mýlce – T130 má zvukáč s výrobním číslem 2 ;) . To vzniklo historicky při ladění odfuků vzduchových brzd, číslo 1 byla tehdá záložní jednotka se starším firmwarem. Několik posledních let se však už nacházela v jiném modelu a čekala na zprovoznění.

Hned druhý den jsem to nevydržel ... už jede, teda pohnulo se to vpřed i vzad! Zdá se, že procesor přepólování napájení přežil a odešel jen výstupní zesilovač. Zásadní problémy byly dva:

• Kanál 8 je díra na opačném konci přijímače (označeno 8/B), nikoli DSC.
• Tento model má obráceně kanály plynu a řazení. Proto se jeho majiteli nepodařilo nastartovat, když se zvukáčem bojoval sám. Ale je mi jasné, že zrovna tohle je tvrdé know-how a že se to velice obtížně diagnostikovalo.

Toto vše jsou cenné zkušenosti, které snad někdy zúročím ve veřejné verzi zvukáče. Víc ale zatím neprozradím ;) .