Silvestra roku 2012 jsme se rozhodli strávit v podobném duchu, jako minulý rok. Skoro celou cestu až do Nového Města na Moravě nás provázelo jarní počasí. Trochu pršelo, zbytky sněhu ve stínu smutně tály. Vozovka místy namrzala.

Na kopci na Novým Městem se nám ale naskytl pohled na zcela zasněženou zimní krajinu, jako kdybychom právě vystoupali někam do hor. Jako základ to vypadalo dobře až na to zamračené nebe...

Bystřické ledové království se probouzí... jak to jen František s tím počasím dělá?

Účastníci postupně přijíždějí, překvapení novináři zpovídají organizátory srazu. T805 se předvádí ve sněhu a kontroluje funkci nápravových uzávěrek.

Předseda bystřického Tatraklubu vítá účastníky. Minutou ticha vzpomeneme na pravidelného účastníka silvestrovských vyjížděk Rickmana, který se odebral do motorkářského nebe. Následuje pár slov k charakteru trati a vyrážíme. Tentokrát se snažíme se tvářit nenápadně, přeci jen teď už naše "přepravka na Tatru" nesplňuje doporučené stáří účastnického vozidla ani omylem.

První terénní metry ve sněhu. Je to jako v pohádce o Mrazíkovi. Všude kolem nádherně nasvícené ledové scenérie. Zastávka na zasněžené louce zalité slunečním svitem...

Tatry se vyjížďky zúčastnily jen dvě – a to se ještě jedna celou cestu vezla a jen na krátkých zastávkách se podívala ven.

Druhá zastávka.

Ty nejzábavnější části trasy měly teprve přijít. T805 odjíždí prošlapat cestu závějemi ostatním účastníkům a četa schovaná na korbě pod plachtou pak na další zastávce připraví gulášek ... to jsme ale ještě nevěděli.

V tomto úseku bylo občas cítit, jak se sníh dotkl spodku. Dle instrukcí pro jízdu v terénu udržuju rychlost ve vyjetých kolejích a zbytečně moc netočím volantem (koleje si stejně auto srovnají podle svého). Na konci zaváté cesty si Ford sedl na břicho. Ani půl tuctu silných chlapů s ním o mnoho nepohne. Než borec z Patrola připravil naviják, přijíždí Praga V3S a Forda vytahuje jako malinu.

Po výborném guláši na lesním rozcestí nám organizátoři sdělují pár informací o dalších částech trati. Pozor na velké stoupání a pak ještě víc pozor na zledovatělé koleje v klesání, abychom neskončili pod ledem v rybníce.

Jak si Land Rover Discovery poradil s oběma stoupáními uvidíte na videu přímo z kabiny. Malá trojka, uzávěrka, třičtvrtě plynu, držet stopu. Nahoře vystupuju a rázem se mi rozjedou nohy, jak je na sněhu tlustá vrstva ledu. Nechápu, jak na tom může auto vůbec držet :) .

Beru kameru a zaujímám vhodné místo k filmování. Zrovna se k výjezdu chystá V3S. Její pilot se ji snaží rozhoupat, aby vykompenzoval absenci uzávěrky přední nápravy. Na čtvrtý pokus se V3S chytá a škrábe se nahoru. Uprostřed svahu jí ale opět beznadějně podkluzují kola a tak nakonec volí cestu oklikou podél lesa, kde stoupání není tak příkré. Mezitím svah úspěšně zvládá Kačenka (má uzávěrky všude :) ). Když se V3S vyškrábe nahoru, opět se rozvíjí obvyklá debata, jestli vpředu uzávěrku má, nebo nemá.

Druhé stoupání je delší a záludnější. Sypký sníh přikrytý tlustou ledovou vrstvou příliš dobrou adhezi nenabízí. První jede František, ale těsně před vrcholem jeho Avie protáčí všechna kola a zastavuje. Musí scouvat dolu a manévr opakovat. Pečlivě sledujeme počínání ostatních ostřílených borců a zjišťujeme, že zde bude hrát značnou roli počáteční rozjezd. A je řada na nás – malá čyřka, uzávěrka, dobrý rozjezd. Discovery se statečně škrábe nahoru, Traction Control svítí... Zvládli jsme to hned na poprvé. Je vidět, že Discovery je přes všechnu elektroniku a plasty stále především teréňák a ne jen hloupé SUV.

Sjezd dolů k Domanínskému rybníku. Před klesáním jeden z organizátorů zastavuje postupně každé vozidlo a důsledně varuje před zledovatělými vyjetými kolejemi. To je od pořadatelů velmi chytré a ohleduplné k účastníkům. Hodnotíme velmi kladně! Všichni si jeho doporučení berou k srdci, jedou zodpovědně a dodržují bezpečné vzdálenosti. Zpětně jsme se dověděli, že při najíždění trasy den předtím to prý klouzalo takovým způsobem, že se se zablokovanými koly jelo i 30 metrů bez zastavení.

Závěr vyjížďky se uskutečnil v hospůdce v Rozsochách. V přátelské atmosféře nad talířem teplé polévky jsme zhodnotili průběh vyjížďky i události právě končícího roku. Část účastníků se vracela zpět do Bystřice, kde nám pak František hrdě představil postup prací na lihovaru, kde bude veřejně přístupný depozitář bystřického Tatraklubu.

Silvestrovská vyjížďka opět vyšla na výbornou. Trasa byla zvolena velmi nápaditě ale přesto bez zbytečných extrémů. Sněhu bylo tak akorát. Organizace opět perfektní a nevtíravá. A počasí snad ani lepší být nemohlo.

Snad jen toho času bylo nějak málo ... celé to rychle uteklo. Závěrem tedy zbývá už jen poděkovat členům bystřického Tatraklubu za pozvání na tuto úžasnou událost a popřát vše nejlepší do roku 2013!

PS: děkuji za udělený souhlas s použítím fotky Land Roveru ve videu ;)