Tatra 130 oslavila své páté narozeniny stylově účastí na srazu historických nákladních automobilů pořádaném Tatra Historik Klubem ČR u Kolína.

Poučeni z předchozího ročníku jsme vyrazili už v pátek. Konečně jsme měli možnost prohlédnout si v klidu starobylé centrum Kouřimi. Mám pocit, jako kdyby tu měly někde Land Rovery hnízdo – okolo náměstí jsme jich napočítali celkem šest.

Slunce už je vysoko nad obzorem, účastníci se pomalu probouzejí, jejich vozy stojí zaparkovány různě po statku. Procházíme mezi nimi, fotíme a diskutujeme zajímavé technické detaily. Je tu několik Pragovek S5T různých variant, dokonce jedna zachovalá jako sací vůz určený k čištění kanálů. Má zajímavý "předkus", kde je asi schován náhon čerpadla. Z boku je vidět, jak je vlivem těžké cisterny rám prohnutý uprostřed mezi nápravami.

Je tu opět i krásná modrá T147 a asi pět T111, dokonce jedna cisterna s maskováním jako valník.

Opět je tu několik T813. Přestavěná T813 PMS na valník za sebou dokonce táhne Močál (MO 111)! A nelze přehlédnout velký hasičský žebřík na podvozku T813. Jak jsem se zpětně dověděl od organizátorů srazu (děkuji za vysvětlení ;) ), toto konkrétní vozidlo na srazu je historicky velmi cenné – je jediným vyrobeným a zároveň dochovaným požárním žebříkem od firmy TITAN na civilním podvozku AD 350. Požárních žebříků od jiných firem (např. Magirus) na podvozcích T813 se dochovalo více, např. ještě jeden na vojenském podvozku T813 8x8, který původně sloužil v Praze, ale shodou okolností se dostal do Reichu, kde jej nemečtí soudruzi zkonvertovali na něco jako "hot rod" (velmi slušně řečeno).

Pak tu je hasičská Praga RN a velmi pěkně renovovaná Škoda 256B (s moc pěkným hlubokým zvukem motoru), Garanty, i několik Multikár. Pilot jedné z nich vzal s sebou na výlet i svého oblíbeného kohouta :) . Tradičně hodně "kačenek" a T138 a T148 s různými nástavbami.

Než začala ranní rozprava stihl jsem nafotit většinu aut, co jsem chtěl. Měl jsem půjčený foťák Canon EOS 550. Sice to dělá detailní a ostré fotky, ale nepodařilo se mi ho přesvědčit, aby v těch fotkách nechyběla atmosféra prosluněného dne. Podotýkám, že umím nastavit vyvážení bílé barvy.

Během dopoledne přijíždí i Tatra 128.

Na rozpravě organizátoři představili novinku – po obědě se bude startovat po 2 minutách na orientační jízdu. Cílem je projet kontrolní body ve správném pořadí. V nich odpovědět na záludné otázky a prověřit i své fyzické schopnosti. Jede se přes Krychnov, konec je samozřejmě v kamenolomu v Libodřicích. To nám maximálně vyhovovalo, měli jsme dost času pozdravit se a prohodit pár slov s kamarády a známými.

Na otázku, co máme nového (modely), jsem se pochlubil simulátorem motoru T108. Zvuk Tatry 130 vzbudil velký zájem. Velmi příjemně mne překvapilo, že vetšina diváků identifikovala vrčení jako zvuk Tatry. Skoro by člověk mohl říct, že to zní realisticky :) . A co teprve, když jsem předvedl meziplyny při podřazování! Zvukáč fungoval opět zcela bezchybně. Začínám pomalu věřit, že ten můj software bude fungovat.

Zlatým hřebem letošního Kolína se aspoň pro mne stalo natočení porovnání zvuku T130 a T128. Takové entrée jsem na videu ještě neměl.

Mojí krásné kameramance se pak dostalo té cti se v Tatře 128 svézt (a navigovat při orientační jízdě). Vyběhl jsem na kopec před statek a čekal na její průjezd. Než projela T128, stihl jsem udělal několik fotek dalších zajímavých strojů. Po projetí T128 jsme se s Pepou vydali přímo do lomu, abychom si vytýčili místo pro modely.

Když jsme přijeli do lomu, byl ještě úplně prázdný ... vyprahlá prašná krajina zalitá sluncem jako na divokém západě. Občasné poryvy větru zvedají oblaka šedého prachu. Rychle zabíráme strategické okolí svahu jemného "cementu" a připravujeme modely ... drobná chyba organizace – kamera se veze v T128 :) . Svah šedého "cementu" umožňuje úžasnou jízdu "driftem", tomu je věnována prostřední část videa. Na rozdíl od normálního písku se tohle nechá ujezdit.

K mému překvapení Pepa znovuzprovoznil svůj úplně první model trucktrialové T813 Kolos. V akci jsem ho viděl úplně poprvé (viděl jsem ho už v Drnovicích , ale tam už nejezdil). Vlastně kromě kol je vše původní. Sice je patrné, že se kvalita zpracování v továrně Tatra Dojčar za deset let zvýšila, ovšem ani tento veterán svým provedením rozhodně ostudu nedělá!

Pepa s Michalem testují T815 Agro. Zkouší naložit trochu šedé drti ... a přidávají a přidávají. Tatra si sedá na dorazy a když dojde na rozjezd, nejde ani vyřadit zaseknutou dvojku :) . Jak moc těžký ten materiál je, jsme si plně uvědomili v okamžiku, kdy bylo potřeba náklad na Agru sklopit. Na váze by to vypadalo asi takto: "hmm, 55 tun, to jedete s přívěsem, ne?" "Ne, sólo..."

Po chvíli dovádění v prachové drti se na obzoru ozývá vytí vzduchem chlazených motorů. Mezi prvními přijela i T128. Moje krásná kameramanka si jízdu v T128 patřičně užila, myslím, že v něčem podobném ještě nikdy nejela. Rozdíl v ergonomii mezi T111 (potažmo T128) a T138 je obrovský. T111 je náklaďák ze staré školy, ryze účelový, prostě kus železa, který sám dobrovolně nic neudělá. Navíc bez nákladu skáče jako horská koza. T138 ovšem v padesátých letech přinesla zcela nový pohled na pracovní prostor řidiče – jízda v tom je daleko příjemnější.

Večer na statku jsem si prohlédl Kraz 255B. Pořád mi u toho nějak pocitově chybí rozumná světlá výška mezi diferenciály náprav. To ovšem nic nemění na tom, že robustnost té hromady železa budí respekt. O to větší legrace byl pokus roztáhnout Kraz Multikárou M21. M21 je zajímavá tím, že se řídí nohami – jak se člověk naklání, tak to zatáčí. A má to roztomilý klapavý zvuk naftového jednoválce (nechal by se jednoduše simulovat :) ). Když to borec nahodil, přišlo mi, že že intervaly mezi vstřiky trvají věčnost. Nechápu, že se to vůbe točí :).

Mimochodem – na většině záběrů řídí T130 moje krásná kameramanka ;) . A že jí to jde, co? Malá dva, cihlu na plyn a jen si točí volantem :) .

Neděle již tradičně patří pískovně v Chotouni a tradičně nás u vjezdu zastavila závora. Odmítám návrhy, abych to s Roverem vyrval. A objížďku po poli by pro změnu příliš neocenili jednotní zemědělští družstevníci. Pěkně počkáme...

Otevřená zadní kapota T613-3 skýtá pohled na majestátní vzduchem chlazený vidlicový osmiválec o objemu 3.6l. Hlouček přístojících vede obvyklou "odbornou" diskusi, jak "to strašně žere". Majitel klidně argumentuje – udává běžnou spotřebu 10-11 litrů. Doplňuji, že historky o spotřebě mají svůj základ v tom, že služební Tatry živily často i několik soukromých škodivek.

Náhle se ozvalo blafání předválečného pomaloběžného motoru malé nákladní Pragovky správce lomu, který přijel otevřít závoru. Stál jsem vedle Pragovky – její motor se pomalu spokojeně převaloval, postupně snižoval otáčky, až se zastavil úplně.

Vletěl jsem do pískovny těsně sledován Pepou. Redukce, trojka, uzávěrka, výjezd. Pepa za mnou. Nakonec jsem přeci jen našel kus terénu, kam za mnou Pepa nemohl :) . Prozkoumali jsme "všechny dva" výjezdy, abychom zjistili, že písek je všude buď strašně tvrdý, nebo přeschlý a příliš sypký = dost nepoužitelný pro modely. Nakonec dostal Pepa spásný nápad obsadit písčitý břeh vodní nádrže, kde nebudeme překážet dovádění velkých náklaďáků. Na volných prostranstvích mezitím T613 trénovala jízdu řízeným smykem.

Účast modelů se v neděli rozrostla o T813 TP a Petrův Kolos. Na pobřeží jsme vybudovali mokrou písčitou pláž, ohraničenou kameny. Myslím, že se nám podařilo vytvořit velmi pohledný a zajámavý terén, kde se navíc dobře jezdilo. Hlavně to ohraničení kameny se mi líbí. Neznanedbatelný byl také očistný účinek na podvozky našich Tater zaprášené z kamenolomu.

Závěrem bychom chtěli poděkovat organizátorům z Tatra Historik Klubu ČR za pozvání na tento vskutku jedinečný zážitek. Díky, chlapi, moc se nám s vámi líbilo :) !