11.srpna se konal již sedmý Memoriál Františka Proseckého sen. organizovaný veterán TATRA klubem v Bystřici nad Pernštejnem.

Již v pátek odpoledne byla v půdních prostorách bystřického muzea zahájena výstava svatebních šatů za doprovodu smyččového kvarteta. Zahájení se zúčastnila spousta známých tváří – mám pocit, že jsme potkali skoro celý bystřický tatraklub ;) . Sněhobílé šaty by to chtělo občas doplnit nějakým jemným barevným doplňkem, třeba červenou stužkou.

Od časného sobotního rána hlídají příslušníci Sboru národní bezpečnosti bystřické náměstí. Vjezd je pokutován blokovou pokutou 10 Kčs. Už při vjezdu dostáváme registrační kartičku s číslem a fotograf pořizuje snímek na diplom. Dle pokynů příslušníka SNB parkujeme mezi ostatní young-timery na místo, odkud byla před chvílí vykázána T613 (pro svou přílišnou délku).

Jsou tu vozy renovované i ve vzácně původním stavu. Nejvíce mne zaujala T54 udržovaná v provozním stavu, nikoli jako cukrová panenka do vitrínky. Od roku 1932 je v rodině.

T87 poprvé představena na veteránské akci od náročné renovace, kterou provedla firma Ecorra.

Jsou tu vozy československé výroby chlazené vzduchem...

... i vodou (Zetky, Pragovky, Aerovky i Střelené slepice :) ) ...

... naše známé a úspěšné traktory

... vozy evropských automobilek ...

... i několik "amerik" (proti nim je tedy T613 taková střední třída, co se velikosti týká). Ameriky vynikají zajímavými a u nás neobvyklými karosářskými kreacemi. Při bližším pohledu na ale podvozek překvapí konzervativní řešení – tuhá zadní náprava odpružená dvojicí půleliptických per. Skoro mám pocit, že jak jsou některá naše auta zajímavější technickým řešením, než vzhledem karoserie, u amerických je tomu naopak.

Aut se sešlo dle organizátorů srazu přes 150, nejvyšší registrační číslo jsem zahlédl 167.

Okolo dvanácté hodiny se obloha zatáhla ... a začaly proslovy :) . Hlavní organizátor a předseda bystřického Tatraklubu, František Prosecký uvítal účastníky i diváky srazu. Pak předal slovo starostovi Bystřice. Starosta nezapomněl připomenout, kterak město podporuje místní Tatraklub a tuto akci. Paní Baxantová-Procházková uvedla další díl z tradičních přehlídek dobových šatů ze svého salonu. Minulý ročník skončil léty šedesátými, letošní přehlídka navázala šaty ze sedmdesátých let. Na úvod vyběhly děti v dobovém cvičebním úboru. Následovali je mladí pionýři. Pak kordónem diváků prošly modelky ve svatebních šatech a zamířily mezi vystavené veterány. Zájemci tak měli dost času a prostoru nafotit si je třeba u svého vozu.

Za doprovodu God save the queen od skupiny Sex pistols vyrazily ze dveří muzea čtyři punkerky.

...já chci fáro ... a ženicha!

...tak který převrátíme?

Punkerky ovšem narazily na hlídky Sboru národní bezpečnosti. Muži zákona neváhali a jali se děvčata zpacifikovat. Punkerky měly ovšem zásadní převahu, a to zejména morální. Výsledek střetu byl bohužel pro bezpečnostní složky naší socialistické vlasti zcela zdrcující: jednoho příslušníka zhmoždily, jednoho obraly o zbraň a klepeta a dva dokonce zesměšnily!

Zatýkání... jen se jaksi nepodařilo usadit mladé delikventky do Moskviče na správná místa.

Jako v minulých ročnících jsem byl připraven předvést, jaký že velký náklaďák to vezu ve svém malém Renaultu. Už v autě jsem Tatru zapnul a ověřil, že funguje. Když jsme se po 30 minutách dostali na řadu, vystoupil jsem z auta a Tatru položil vedle něj. František mezi tím uvedl základní informace a zdůraznil, že od poslední návštěvy dostala Tatra "zvukovou převodovku". Požádal o ukázku a přitiskl mikrofon na kapotu Tatry. Stiskl jsem tlačítko starteru, motor se převalil a naskočil. Z reproduktorů na náměstí se ozval dusot všech 130 plnokrevníků doprovázený jekotem ventilátorů. Obkroužil jsem krátké kolečko, publikum tleská. Pro velký úspěch vypínám a startuji Tatru ještě jednou a už odjíždíme ze startovací rampy směr Olešnice, kde nás čeká malé muzeum historických vozidel a muzeum strašidel.

Malé muzeum historických vozidel je zajímavé kvalitou provedení. Nachází se v čerstvě zrekonstruovaných prostorách, na jejichž opravu výrazně přispěly fondy Svazu Evropských Socialistických Republik. Sice je tu jen několik kousků z poválečně produkce ČSSR, ale doprovodné video velmi vkusně seznamuje návštěvníky s historií a technickými zajímavostmi každého vystaveného exponátu.

Muzeum strašidel je proti tomu ojedinělý a velmi zajímavý nápad – v bývalé ledárně se ukrývá několik výjevů z místních bájí a pověstí. Prohlídka je automatizována – čtené pověsti a báje provází návštěvníky jednotlivými oddíly. Oddíl se vždycky nasvítí, aby bylo jasné, k čemu se text váže. Stašidla jsou skutečně strašidelná, děti se některých z nich docela bojí.

U vstupu stálo pár modelek ve svatebních šatech. Návštěvníci upozorňují majitelku: "utíkají vám nevěsty z rakve" :) . Jejich krásu a eleganci trochu kazí neskrývaná bezohlednost k zapůjčeným šatům...

Po návratu do Bystřice už bylo náměstí skoro prázdné. U zlatavého moku hodnotili členové Tatraklubu průběh srazu. Navečer byla dost zima, jako kdyby se o slovou už hlásil podzim.

Tradičně slunečno a tradiční malá RC expedice s Tatrou 128 a 130 ... vyrazili jsme kousek nad Bystřici k lesu.

Začínáme uprostřed pole lnu. Vyjetou kolejí se blíží dvojice vzduchem chlazených osmiválců. Opatrně překračují příkop za pomoci tlustých klád.

Pak míří na polygon s terénními vlnami.

Na závěr projížďka "Ve stínu starých dubů".

První ostrý test nové kamery v Tatře 130 dopadl na výbornou. Spínání kamery fungovalo spolehlivě. Tatra 128 je v pohodě a je na ní vidět, že nemá tolik nalítáno, jako T130. Má občas trochu problém s příjmem signálu, ale po vytažení antény z pod korby se to výrazně zlepšilo. To mám občas taky, když se mi zamotá kabel antény při nasazování kabiny. Motor a převody jdou jemně a tiše. Ale nějakou údržbu by teda snesla, aspoň preventivní prohlídku.

Na doporučení členů Tatraklubu jsme cestou zpět navštívili restauraci Harenda . Rozhodně doporučujeme, byli jsme velmi spokojeni – nekuřácká, rychlá obsluha (avšak nikoli dotěrná, prostě jak má být), jídlo nám moc chutnalo.

Letošní Memoriál byl super. Z hlediska organizace srazu mám pocit, že je to čím dál lepší a lepší, a přesto převládá celková pohoda a přátelská atmosféra. Člověk má dost času prohlédnout si vozy účastníků, vychutnat si doprovodný program i vyjížďku do okolí. Opět moc děkujeme všem organizátorům za pozvání a příjemně strávené chvíle!

Renault tentokrát taky zcela v pohodě, to je za poslední desetiletí snad poprvé, co se vrátil z Moravy a nic mu není.