Večer před odjezdem jsem zkoumal, jestli bude Tatra vůbec schopna provozu. Ukázalo se, že prvotní odhad míry poškození byl přehnaný. Polonápravy se vůči sobě navzájem neprotáčejí skoro vůbec (mají vůli cca 2 stupně). Celá náprava má však vůli vůči hlavní hnací hřídeli, a to cca 30 stupňů. Vypadá to, že se ani nepoškodily zuby na hnacích kolech. Tatra tedy jede, nehlučí, převody nepřeskakují.

Po konzultaci s konstruktérem jsme došli k závěru, že se zřejmě uvolnilo zajištění hnacího pastorku na hlavní hřídeli. To samo o sobě nebrání jízdě, ale do mokrého těžkého sněhu už nejedu (schválně, jak dlouho mi to vydrží :) ). Každopádně jsme naplánovali generálku podvozku. Nechtělo se mi to rozebírat přímo v hospodě, když neznáme přesný rozsah poškození. Nehodlal jsem riskovat, že by Tatra odjela rozebraná na díly v bednách. Teď to jede, chvilku budu jezdit jako člověk a nebudu vymetat ty nejhorší terény a při řádné generálce ve fabrice to celé detailně zkontrolujeme a kvalifikovaně opravíme.

Na letošní tatraschůzi představil Milan během oběda své nové DVD. Měl jsem pocit, že se za to trochu stydí, ale vždyť není za co! Krásně renovované T111, zkušený šofér se vztahem k vozu. Výborně natočené. Radost pohledět, a ne jen jednou :) . A k tomu záběry z renovace svého nejnovějšího přírůstku – skutečné T148 Arktik se vším, co k ní patří (kapota, dvojité sklo, jiná nádrž, blatníky, tažné zařízení, vyhřívaná korba atd.).

Po obědě následovala prezentace plzeňského military klubu o své účasti na loňských oslavách vylodění v Normandii. Krásně zpracované video nám zprostředkovalo velmi silný zážitek, na těch plážích to musela být strašná jatka. Jak kdosi poznamenal – směs benzínu a krve... Velká česká výprava čítající cca 140 lidí a 30 jeepů, několik Harleyů a dokonce jeden M29 Weesel, provedla důstojné uctění památky padlých osvoboditelů. Ty dosud žijící pozvali plzeňští na letošní oslavy osvobození svého města.

Kolegy modeláře mezitím velmi zaujala moje kabina T138 z papíru. Samozřejmě padla zmínka o tom, že tato kabina vznikla de-facto jako sázka .

Pak jsme si šli ven zajezdit. Bylo krásné slunečné počasí.

Při jízdě jsem se velmi snažil řadit nahoru a dolu, čehož si přihlížející všímali a ptali se, jak je to možné. Debata ohledně zvukových efektů řídicí jednotky v T130 nebrala konce. Jeden z diváků si dokonce vzpomněl, že T130 v minulosti vozila zelenou krabici. Správný postřeh, byla tam schovaná vývojová verze zvukáče ;) . To bylo mimo jiné na tatraschůzích v letech 2012 a 2013 . Teď už to je všechno na čisto schované pod kapotou.

Když Tatra vyjela nahoru, někteří diváci si prohlíželi jejího "řidiče". Zaujalo je, že to je kamera a že natáčí, když je nastartovaný motor.

Došlo dokonce na vysvětlení bezpečnostního mechanizmu – při ztrátě správného počtu pulzů na PWM z vysílačky, Tatra okamžitě vypíná vše a čeká na nové nastartování. Jsou tomu již tři roky, co jsem zrovna tady Tatru "lovil", když jí zůstala zařazená čtyřka a půl plynu ...

Mezitím Pepa předváděl svůj krásný "laňák"...

A T815 TP opatrně zkoumala nový terén... Tento model jsem naživo viděl poprvé a doufám, že ne naposledy. Po chvilce Standa přinesl svůj podvalník P32 a souprava byla (skoro) kompletní.

Obvyklé společné fotečky na kopci. Jen nám tu ještě chybí dakarka.

Došlo také na nakládání podvalníku – to aby byla souprava T815 TP + podvalník P32 opravdu kompletní ;) Nejdřív tam chtěl Pepa vyjet s bagrem. To se mu bohužel nepodařilo, protože patkami chytal za rám podvalníku. Muselo by se to lépe vypodložit dřevěnými fošnami, které ovšem nebyly po ruce. Stál jsem v řadě a brousil jsem si zuby na volné místo na podvalníku. Pepa se mě ale pokusil zbaběle předběhnout – ručním přesunutím Dakarky :)

No, pak už přišla řada na T130. Zkušeným pohledem jsem zhodnotil, kam to bude klouzat a správně jsem si nadjel. Standa totiž na podvalníku ještě nemá nalepené adhezní výstupky, takže vlhký šikmo stojící podvalník byl docela výzva. Malá jedna, předek, uzávěrka a pomalu nahoru. Kola párkrát proklouzla. Na poprvé jsem vyjel s Tatrou na podvalník úplně přesně na střed.

Demonstrační projížďka

T815 TP akorát nedokázala vytáhnout naložený podvalník do strmého travnatého kopce. Na tom ale není nic špatného, uvážíme-li, že svah měl okolo 20stupňů stoupání a byl pokrytý travou. Nicméně TP dokázala do tohoto svahu vytáhnout aspoň prázdný podvalník. To by možná ve skutečnosti ani nezvládla.

Stejně mazácky jsem pak sjel, přestože jsem na první pohled volil podivnou trasu. Sjel jsem ale zcela přesně a kontrolovaně, za což se mi dostalo velkého uznání od publika. No, už jsem to párkrát dělal...

Škoda, že jsme letos museli odjet dříve. Tak doufám, že Pepa řádně vyzpovídal toho borce, který celou svou profesní kariéru bagroval s "laňáky" T111 a T138, abychom mohli na akcích předvádět další parádičky.

Milanovi děkujeme za pozvání a věříme, že se zase setkáme na nějaké společné akci.