První červnový víkend se konal druhý ročník akce Kopřivnické dny techniky. Město Kopřivnice bylo za první ročník této akce oceněno za přínos k rozvoji kraje – "za prezentaci, podporu a propagaci polytechnického vzdělávání v rámci Kopřivnických dnů techniky", jak se praví na oficiálních stránkách akce . Letošní ročník překonal ten loňský snad ve všech parametrech. Doprovodný program se řádně rozrostl. Byla tu spousta prezentujících firem, škol a učilišť i jednotlivců.

Svezení po speciálních vozovkách polygonu nabízela ve svých vozech přímo automobilka Tatra trucks . Nutno podotknout, že po celou dobu akce byl o tuto atrakci vytrvalý zájem, nejlépe demonstrovaný ukrutně dlouhou frontou. Další svezení nabízely motokáry, nebo nízký bílý sporťák italských traktorových závodů Lamborghini. Své rychlé speciály předvedly týmy Tomáše Tomečka i Tatra Buggyra Racing. Mimochodem – nastartovaná Buggyra Martina Kolomého má zvláštní dunivý zvuk. Asi jako dieselová lokomotiva, ovšem pekelně rychlá :) .

Návštěvníci si mohli v klidu prohlédnout i množství vystavené techniky. Prim hrála samozřejmě Tatra, jejíž aktuální produkce byla letos prezentována ve dvou řadách pečlivě zaparkovaných vozů. Vévodily Tatry 158 Phoenix v různých provedeních a T815-7. Zaujala mě T158 od Parma servisu s nastavitelným zdvihem vzduchového pérování. Prý to velmi chtějí rybáři na nivelaci korby, když nakládají ryby. A taky se samozřejmě vypuštění měchů používá například při výměně zemědělských nástaveb, jak to známe už z T815 Agro. Určitě by se to líbilo i tunerům, jen si nejsem jist, zda by T158 dokázala poskakovat v rytmu rapu dost rychle :) .

Byl tu ale i instruktážní kokpit MiGu 21, hasičské speciály, autobusy, nakladače, vyprošťovací technika a mnoho dalšího. Pro nejmenší tu byly kolotoče, prolézačky... Po celou dobu probíhala i hudební vystoupení různých skupin. Návštěvníci se mohli nechat vyvést do výšky jeřábem se speciálním košem a sledovat hemžení na polygonu z ptačí perspektivy. Nebo k témuž využít vyhlídkový let helikopotvorou.

Počasí bylo i letos velmi slunečné, po oba dny osvěžovala vzduch jemnou sprchou cisterna projíždějící mezi atrakcemi.

RC modely měly opět připraven stejný firemní stan Tatry, jako na Beskydy kit show. Přestože byl vytuněný zevnitř bílou plachtou u stropu, silné sluneční paprsky uvnitř stále vytvářely lehce načervenalou atmosféru. Záměrně jsem ji však na videu nechal.

Stan jsme opět sdíleli s trialovými a expedičními speciály. Jejich piloti se opět snažili být velmi ohleduplní a až na jediný neúmyslný incident nevím o žádné kolizi.

V sobotu jsem dorazil jako první a hned jsem vyrazil ulovit nějakou lopatu. Jako první mne napadlo zeptat se pana Tomečka u jeho speciálů stojících hned vedle našeho stanu. "Ano, lopatu mám, zamčenou v Tatře ... ale nemám klíče" :) . Tomu jsme se společně zasmáli a já pokračoval v lovu. Obešli jsme vystavenou techniku a lopatu nám půjčili až vyprošťováci ze své osmikolky.

Uvnitř stanu jsme začali rozebírat kopici písku. K tomu písku – když jsem před akcí hovořil telefonicky s panem šéforganizátorem, potvrdil jsem mu, že písek můžeme mít i žlutý, ne jen šedý. Písek jsme měli nachystán skutečně žlutý a řekl bych, že nejlepší, jaký jsme mít mohli. Byla to taková ta jemná žlutá hlinitá substance, která byla zpočátku mokrá a sypká, ale postupně se ujezdila na velmi tvrdé a pevné cesty. Nádhera!

Rozestavěli jsme stoly a lavičky tak, abychom si zajistili aspoň trochu bezpečný odstup od diváků. Přesto jsem měl občas docela strach, že nám děcka na modely skočí.

Naše skupina modelů stavebních strojů a Tater se rozpadla na dvě téměř disjunktní části – pracovně jsem si je pojmenoval sobotní a nedělní jezdci. V sobotu jsme předváděli v podstatě jen jízdu vojenských vozidel v terénu. Byli jsme na to totiž jen čtyři – T813 8x8 Kolos, T815-7 8x8 container carrier (1:10), T130 a Pragy V3S. Akce byla také výjimečná tím, že se neúčastnil Pepa. Tak jsme se navzájem honili po strmých cestičkách na kopici písku. Přesto byla sobota tak trochu prázdná.

Naše sestava vojenských vozidel ze soboty:

Pro všechny jsem připravil plakáty akce ve formátu A3 k umístění na čelní sklo za stěrač. To ostatně uvidíte na fotkách i na videu.

Jak to v sobotu viděla Tatra 130:

V sobotu odpoledne se to stalo. Sjíždím s Tatrou z kopce (aniž bych dobře viděl na cestu) a skoro na rovině se zvedla na hroudě hlíny a pomalu si lehla na bok. Usoudil jsem, že po 13 hodinách za volantem bych si mohl dát přestávku. Celé se to odehrálo v minimální rychlosti, k žádným škodám nedošlo, pokud tedy nepočítám ušpiněnou sajtnu korby. Jen to bylo takové varování, že má řidičská pozornost již řádně otupěla.

Tak jsme se rozhodli, že si uděláme pár foteček s pozadím z polygonu. Vydali jsme se směrem ke speciálním vozovkám, kde probíhaly jízdy nákladními Tatrami. Když jsme dorazili, zrovna okolo nás proletěla T815-7 skoro po hraně příčného svahu. Její pilot si nás ale všiml a v dalších svých průjezdech dodržoval bezpečnou vzdálenost a rozumnou rychlost průletu. My jsme se zase v rámci zachování svého zdraví nenakláněli a nevstupovali do dráhy. Při každém průjezdu velké T815-7 po příčném svahu byl cítit pach spálené gumy. Ono se to nezdá, ale jízda po příčném svahu vyžaduje směrovat auto trochu jakoby do svahu, protože má přirozenou snahu se ze svahu smýkat dolu. Jakou radost z toho mají pneumatiky už asi dále vysvětlovat nemusím :) .

V neděli dorazil jako první Michal. Ještě jsem ani nebyl na místě a už mi volal, jestli trvám na stávající podobě terénu, nebo jestli si to může lehce upravit. Když jsem konečně dorazil, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Michal vytvořil jeden z nejhezčích terénů, co jsme kdy měli. Musel přemístit velké množství písku, protože rozdělil velkou kopici na de-facto dvě části. Než jsme se do toho vrhli, musel jsem udělat sadu detailních fotek, protože tohle se jen tak nevidí. Proto jsem také na videu schválně vytvořil předěl, neboť terén a modely byly v sobotu a v neděli diametrálně odlišné, jako kdyby snad ani nešlo o jednu akci.

Foto z výstavby a hotového terénu:

Na videu uvidíte dlouhou sekvenci, jak T815 AD-28 nakládá betonové bloky na podvalník P32 tažený T815 TP a následně jsou bloky skládány na opačném konci pískoviště jako základ budoucího mostu. Ve skutečnosti se stalo, že Tatra s podvalníkem vyjela ze vrat a došlo jí palivo. Do cíle dotáhl naložený podvalník až Mercedes (klobouk dolů!).

Údržbu správného stupně vlhkosti terénu (i divaček ;) ) obvykle zajišťuje Pepa se svou hasičskou T815 CAS32. Vzhledem k tomu, že Pepa na akci chyběl, musel Jirka využít služeb jiného vozu téhož provedení :) .

Přestože se ráno Michal usilovně snažil o zhutnění terénních nájezdů, v neděli odpoledne už byly místy rozdrolené. Ale jinak terén držel pohromadě takovým způsobem, že jízdu terénem zvládaly i Mercedes a MANy a T815 TP mohla v terénu tahat bagr naložený na podvalníku. Přitom bagry neměly problém hrabat i ujetou vozovku. Odpoledne už jsme se tedy vesměs bavili hledáním nových cest v terénu. Pilot PV3S machroval, že bez roury a uzávěrkou přední nápravy dokáže snadno překonávat ostré hrany terénu. Tam jsem ho s Tatrou následovat nemohl, protože bych zůstal ležet na rouře.

Jak to v neděli viděla Tatra 130:

Řídicí jednotka Tatry 130 byla po celou akci zcela stabilní, podařilo se najít a odstranit příčinu rušení v napájení – samozřejmě to byla ta nejhloupější závada, jaká mohla být – studeňák na kabelu od baterky, takže to občas zem mělo a občas ne :) , což za jistých okolností způsobovalo zvukové a restartovací efekty. Tatra za oba dny dohromady najela 5:40:54.304, tedy skoro 6 hodin jízdy.

Na závěr bychom chtěli vyslovit velkou pochvalu pořadatelům akce. Opět bylo vše tak, jak dopředu definovali. A děkuji také za udělené svolení s použitím plakátu akce v mém videu. A přestože měli na starost takto velkou akci, myslím, že to perfektně zvládli a navíc si v sobotu i v neděli našli cestu i k našim modelům. Děkujeme!