Tohle jsem měl připravené do Olomouce – 48 3D-tiskáren Original Prusa i3 MK3 v měřítku 1:14. Mělo to být velké překvapení – i pro mého šéfa, který se měl osobně olomoucké výstavy účastnit. Jenže místo modelářských akcí se potácíme v epidemii čínské bojové chřipky ráže 120nm.

48 3D-tiskáren najednou – najdete tu jednu, která má Delta zdroj ;) ?

Tatra 130 přepravující 3D-tiskárny? Samozřejmě se jedná o historický anachronismus – v roce 1951 se naše "strana a vláda" starala především o globální hrozbu jaderného konfliktu, čemuž odpovídaly i požadavky na nákladní automobily – vysoká průchodivost terénem, chlazení vzduchem, žádná elektronika. O 3D-tiskárnách tehdá nikdo neslyšel, nehledě na to, že kybernetika byla považována za buržoazní pavědu.

Ale! Občas mi někdo vyčítá, že moje Tatra jezdí prázdná. Jaký originální náklad bych jí mohl obstarat? Na našich modelářských akcích jsem za ty roky viděl už leccos – vozíme stavebniny, zvířata, nadměrné náklady, pohonné hmoty, stavební stroje, lodě a dokonce i nadšené diváky samotné.

Kdo z vás vozí jako náklad bedny s 3D-tiskárnami?

Přiznám se – už před rokem jsem se rozhodl, že chci na Tatru naložit palety s bednami, ve kterých budou hotové 3D-tiskárny. Inspirací byly samozřejmě demo stavebnice našich 3D-tiskáren, které občas rozdáváme jako reklamní předměty. Jen tehdá byly moc velké a kartonová krabička nevypadala moc maketově.

Uběhl rok, s ním několik verzí firmware pro naše 8bitové tiskárny MK3S, mnoho testů a mnoho rolí filamentu. Mezi nimi byly i 2 role dřevěného filamentu, ze kterého vznikly bedny a palety. Rozměry beden a palet nejsou úplně standardní, musely být lehce upraveny tak, aby to hezky vyšlo na korbu Tatry (Tatra 130 je užší než dnešní kamiony). Nakonec se na Tatru vešlo celkem 48 beden na 12 paletách. Celková hmotnost nákladu činí 1431g. Hmotnost beden a palet samotných už jsem prozradil dříve . Přepočteno z měřítka 1:14 do skutečnosti to dává necelé 4 tuny.

Dnes jsem tedy konečně vzal Tatru i s novým nákladem na focení.

Teď ještě pár foteček modelového Pepy, tiskáren a vnitřního uspořádání v bednách. Tiskárna v bedně samozřejmě není jen tak ledabyle pohozená, nýbrž je řádně fixována bílým materiálem.

Malá terénní projížďka – náklad se bude muset lépe ukotvit, bedny jsou při jízdě dost neposedné.

Po nafocení nákladu jsme se začali chystat na projížďku.

Cestu, kterou obvykle jezdím s Leguánem, jen abych se prošel, jsem nyní z části absolvoval s Tatrou. Bylo to vlastně poprvé, co Tatra ujela v kuse tak velkou vzdálenost a tak rychle. První část byla asfaltka – 1.04km za 20 minut (odpovídá průměrné rychlosti 45km/h). Jelo se na "velkou", tedy dvojku v mechanické převodovce a pětku v simulaci. Jel jsem tak na čtvrt plynu, obával jsem se o teplotu elektromotoru. Ano, byl teplý, ale dal se na něm udržet prst (což u Leguána po absolvování tohoto úseku rozhodně nelze). Pak přišla terénní část – výrazně jsem zvolnil. Tatra by to určitě na velkou pětku zvládla, ale nechtěl jsem zbytečně namáhat podvozek a hlavně jsem si jízdu chtěl vychutnat. Po deštích nám tu zbyly kaluže ... to nejde neprojet :) .

V terénu Tatra ujela dalších 330m než došla malá baterka. Celkem vydržela 38m (přičemž byla nabita už týden). Odhad spotřebované energie 1600mAh – to vychází řádově 1200mAh na ujetý kilometr vzdálenosti a 2.5Ah na hodinu jízdy. To je výrazně více, než když se pomalu přehrabujeme v písku na nějaké akci ;) . Zároveň se začala ozývat vysílačka – pravda, od minulé akci v Kopřivnici jsem její baterii nenabil. No nic, musíme rychle zpět.

Tatra dostala druhou čerstvě nabitou baterku, čelem vzad, velká dva, tři a skoro plný plyn. Na asfaltce pak čtyři, pět a pedál na podlahu. Tatra letí jako blesk, vír v nádrži, naftové čerpadlo opřené o doraz, z výfuku černý dým, ohlušující rámus motoru, ventilátory kvílí, na tachometru přes 70km/h, v očích řidiče pevně třímajícího masivní volant se mísí děs s údernickým odhodláním.

Tak mě napadá – Tatra 128 zvládala (s patřičně naladěným vstřikovacím čerpadlem) rychlost blízkou 100km/h. Tatra 130 tedy teoreticky mohla dosáhnout podobné rychlosti (zřejmě měla stejnou převodovku), jen ten osmiválec na to prostě neměl. Proto odhaduji maximální reálně dosažitelnou rychlost okolo 70km/h.

Vysílačka to kupodivu zvládla ještě dalších 27m – v pořádku jsme dorazili domů. Elektromotor byl o něco teplejší, ale pořád se na něm dal udržet prst. Odhadem měl takových 55°C – bylo to podobné jako motor extruderu na MK3S v parném létě. Celkem Tatra ujela 2.72km za 65 minut (asi 3m byly přestávky: focení, výměna baterie) – tentokrát se jednalo o téměř soustavnou jízdu relativně vysokou rychlostí.