Pro mnohé kolegy je RC show na olomouckém výstavišti Flora každoročním úvodem do modelářské sezóny. My jsme si to vyzkoušeli minulý rok a akce se nám velmi líbila – i přesto, že nám padající hotelová závora poškodila naši "dvoutunovou plně pohonnou přepravku na Tatry". Ke cti hotelového personálu dlužno podotknout, že se usilovně snažili řešení pojistné události maximálně urychlit (což se ovšem nedá říci o jejich pojišťovně a zejména pojišťovací agentuře).

Letos jsme tedy vyrazili do Olomouce znovu a do stejného hotelu. Jen jsem byl pevně rozhodnut do podzemního parkoviště nejet a stát raději venku. Během pobytu mě však velmi pobavilo, že ty zákeřné závory byly po celou dobu zdviženy :) .

Měli jsme opět krásně připravený modelový terén s velkým mostem, množstvím silnic, pískovnou a rašeliništěm. Bylo vidět, že v pátek kolegové odvedli obrovský kus práce.

Prostor byl ohraničen ohrádkou z dřevěných hranolů téměř kolem dokola. To je podle mého názoru super nápad. Má jedinou drobnou chybičku – když se dostanu "omylem" ven (jako třeba při testu sjízdnosti rašelinového náspu za tunelem), musím objet ohrádku kolem dokola, abych se s Tatrou vrátil zpět na silnice.

Dle očekávání byl sobotní program nabitý – přihlášeno bylo cca 50 vystavujících (včetně případného doprovodu).

Mezi modely bylo několik premiér – zde rozpracovaný dakarský speciál Tatra 815 6x6 VE Ostrý-I (startovní číslo 634) ...

... a podvozek s kabinou Tatry 111 v provedení autojeřáb

Pozor na hřebíky na silnici ... tohle byl pořádný macek :)

Pravidla:
Nově byla také před akcí stanovena pravidla právě vzhledem k velkému počtu přihlášených.

Přestože osobně preferuji svobodnější přístup, kdy jednotlivec se sám vůči svému okolí chová zodpovědně a ohleduplně, aniž by mu někdo něco musel nařizovat, chápu motivaci k vytvoření soupisu pravidel – přibývá modelů a modelářů a ne všichni si uvědomují důsledky svého konání. Pravidla se jinak vcelku dodržovala. Děti neběhaly za svými modely po silnicích a neválely se na modelovém pískovišti.

Byl jsem ovšem také svědkem dost tvrdého vykázání modelu Tatry 815 AWS v měřítku 1:10. Nevím přesně, co takové reakci předcházelo – zda model ohrožoval ostatní modely nebo ničil vybavení. Pokud se však choval ohleduplně a slušně, nemuselo být podle mého názoru jeho vykázání tak tvrdé. Respektuji ale slovo hlavního stavbyvedoucího :) .

Pro mé Tatry jsou daleko nebezpečnější rychlé modely, které jejich piloti nemají plně pod kontrolou. Jsa dalek toho, abych někoho vyháněl nebo napomínal, raději v okamžiku výskytu takových strojů takticky a s děsem ve tváři ustupuji někam do bezpečí. Riskovat poškození svých Tater nehodlám. Sto-třicítka má sice ocelový nárazník, ale dřevěná korba a jemné detaily by se mohly nenávratně poškodit. Agrovka je na tom podobně. Ti, kteří mají výrazně odolnější modely svařené z ocelových dílů, mé obavy jen obtížně chápou.

Jeden takový bezprizorní stroj (tuším, že to byl oranžový dakarský speciál IVECO) se dokonce nečekaně rozjel plnou rychlostí, přeskočil zábradlí mostu a narazil do ohraničení modelového prostoru. Skočili jsme po něm a obrátili ho na střechu. Chvilku cukal řízením a pak se zastavil. Tahle věc mohla napáchat značné škody... Odpojili jsme baterii a René se jal celou situaci vysvětlit mladému pilotovi – rázně, ale tak, aby z toho klučina neměl trauma. Podle první nechápavé reakce bylo vidět, že kluk to slyšel poprvé. Pak už se to ale neopakovalo a kluk si na svůj stroj dával větší pozor.

Zpět k sobotnímu programu:
Hned ráno se mi podařilo zastihnout Liebherr 742 Litronic v pohybu při práci :) . Ne, že by se kolega jinak na akcích flákal, ale dosud pokaždé jsme se nějak minuli. Obdivuji postup nakládání plného kontejneru na tento "buldozer" a jeho sklápění. Celou operaci máte taktéž možnost shlédnout na začátku videa.

Pak mě pobavil dotaz od kolegy, zda jsem zkoušel tisknout gumu na 3D tiskárně. Ano, krátce jsem si to vyzkoušel ... 22 půlek pneumatik po 16 hodinách tisku a blíže neurčené množství času věnované přípravám a ladění :) . Měl jsem tu čest mít zcela první vyrobenou roli černého Flexfillu 92A, kterou mi připravili ve firmě Fillamentum právě pro pneumatiky pro Tatru 130. Dnes už se černý Flexfill 92A prodává běžně ;) .

Hlavní stavbyvedoucí stanovil denní úkol – vozit písek a pak drť. Bude se stavět podklad pro silnici, který bude následně překryt vrstvou modelového asfaltu. Písku bylo navezeno hodně, bohužel drti bylo málo. Drtič sice běžel oba dny, ale musel pracovat na výrazně snížený výkon, aby bylo co drtit déle než pár hodin. I v modelovém provedení jde o velmi výkonnou mašinu, která zvládne zlikvidovat 50kg betonu za dopoledne.

Než Agrovka vyrazila plnit stanovený plán, požádal jsem projíždějící hasičskou jednotku o osprchování zadního čela korby. Pneumatiky na Agrovce jsem umyl už před časem ve sněhu , ale zadní čelo zůstalo značně zaprášeno z minulých akcí. Předepsané omezení maximální rychlosti bylo hůře čitelné a nechtěl jsem riskovat řešení dopravního přestupku s ozbrojenými šimpanzy. Jak to dopadlo uvidíte hned v další části videa.

Než jsem nastartoval Tatru 130, zaslechl jsem bublavý zvuk škodováckého vodou chlazeného motoru. Hasičák Škoda 706 RTHP má zvukový modul, byť přehrává pouze samply zaslané přes chmatací telefon. Motor se nepravidelně převaloval a dlouho trvalo, než se nafoukaly brzdy. Trochu jsem kolegu pošťouchnul, jako že mně Tatra drží vzduch líp. Kolega mou námitku akceptoval, ale že prý je tato hasičská jednotka poněkud svérázná a nechce se jim na autě všechno rozebírat a přetěsňovat :) . Hned se také objevily uštěpačné poznámky, že si to hned v pondělí přečtem v reportáži. Tak, tady to máte :) .

Hasičák však nejezdil po modelové ploše jen tak zbůhdarma – právě naopak, měl důležitý úkol – otestovat nové disky , které se chystají do výroby. Už před akcí se ukázalo, že hasičák zřejmě nedokáže dvojmontáž zadních disků nijak poškodit, byly tedy namontovány na sklápěčku LIAZ a její řidič dostal za úkol provést zrychlené životnostní zkoušky s nákladem v terénu. Pokud je mi známo, prototypový zadní disk při testech vyhověl, nebylo zjištěno žádné poškození.

Po poledni, když krásně svítilo sluníčko, jsme vyrazili ven před halu do parku. Chtěl jsem využít posledních zbytků zmrzlého sněhu pro pořízení několika skoro jarních foteček. Navrhl jsem, že součástí testů disku by mohly být i zkoušky při nízkých teplotách, konkrétně ve sněhu. Ven jsme tedy jeli dva ;) . V parku jsme se trochu projeli ve sněhu a pořídili tyto fotečky. Každopádně i v těchto podmínkách nový přední disk bez problémů fungoval, vydržel a nepraskl.

Tatra 130 se pak projížděla po silnicích i po terénních cestách. Dodržoval jsem pravidla silničního provozu, stanovenou maximální rychlost atd. Jakmile jsem na zadní nárazník upevnil žluté nylonové lano (skvěle vypadá na videu :) ), hned bylo co vyprošťovat. Jako první jsem měl možnost vytáhnout dakarskou Tatru 815, která se nešťastně zahrabala při objíždění bagru :) . A v zápětí zapadl v suché rašelině rozpracovaný model Zetoru Crystal s vlekem plným písku. Vlek byl příliš těžký, ani s funkčním pohonem přední nápravy by to podle mého názoru nedokázal vyjet. Rašelina byla velmi sypká. I Tatra měla s vyproštěním této soupravy problémy – musel jsem jí naložit na korbu betonový panel o hmotnosti 2 tuny. Zadní pera si pěkně sedla. Až s touto adhezní zátěží dokázala Tatra vytáhnout Zetor i s jeho vlekem. Obě vyproštování máte možnost vidět na videu.

Na videu jsem nechal i velmi svérázné skládání palety s cementem pomocí traktorbagru v podvečerních hodinách ... Druhý den jsem se dozvěděl, že strojník traktorbagru už měl v té době "pořádně nakoupeno" – těžko říct, kolik by nadýchal. Doplníte do pravidel kontrolu střízlivosti :) ?

Naložený Mercedes měl na štěrkovém povrchu velké problémy. Napadlo nás, že bychom ho mohli potlačit na tyči za Agrovkou. Pro mne to byla velmi zajímavá zkušenost, nikdy předtím jsem to nezkoušel. Bylo to jako jízda s neposedným vlekem s vlastní inteligencí. Prázdná Agrovka s tím měla docela problém, drť jí pod koly prokluzovala a udržet tyč ve správném směru nebylo vůbec jednoduché. Nakonec se to ale podařilo a Mercedes úspěšně složil svůj náklad písku až na konec budoucí silnice.

Na stejném místě jsem se pak proháněl se sto-třicítkou. Panu stavbyvedoucímu se to ale moc nelíbilo a důrazně mě upozornil, abych po staveništi nejezdil. Nemohl jsem si pomoct, takový krásný terén :) . Asi jsem obdržel trestný bod za porušení pravidel, omlouvám se :) .

Navečer jsem poprvé měl možnost si projet zprovozněný podvozek Tatry Phoenix EURO6 MX-13 s testovací odpruženou kabinou. Je to skutečná Tatra, přejet panely ležící na silnici pro ni nebyl žádný problém ... jen se tak pěkně pohupovala. Kolegovi jsem předal ověřovací výtisky opěradla a sedáku z materiálu ASA. Věřím, že jejich vlastnosti a kvalita již budou dostatečné a s tímto nastavením bude možné provést finální tisk kabiny.

A nyní již sobotní video:

Těsně před ukončením sobotní části show jsem odpojil reproduktor u Tatry 130 a pochlubil se Pepovi s jejím vyladěným pohonným ústrojím. Tatra už tolik nevrčí a nerachtá ... už je to ten "šepot květin", který jsme chtěli mít při první opravě před Modely Brno 2008 . Nový a velmi přesný kloub mezi motorem a převodovkou je zatím velmi tichý. Samozřejmě k tomu přispívá i uchycení přední části převodovky do přední rozvodovky (jako u skutečné T130) a zajištění vstupního ložiska proti posunu.

Těsně před začátkem nedělní části výstavy pro veřejnost zalil ostrý sluneční svit naši modelovou pískovnu. Při té příležitosti vznikly tyto fotečky.

Chtěl jsem využít i rašeliny, ale sluníčko postupovalo příliš rychle. V 9:00, kdy se brány výstaviště otevřely divákům, už bylo sluníčko příliš vysoko nad obzorem ... až zase krátce po poledni.

Sobotní plán výstavby silnice se přes usilovné nasazení dostupné techniky splnit nepodařilo. Na neděli byl plán změněn na převoz písku zpět do pískovny ... aby diváci viděli v pohybu co nejvíce modelů. Agrovka hned po ránu využila čistého prostoru pod drtičem a nechala si naložit první ranní náklad betonové drti, což dalo vzniknout úvodním atraktivním záběrům na nedělním videu.

Přízemí výstavního pavilonu s námi sdíleli lodní modeláři, letečtí modeláři, sekce s velkými modely tanků, několik stánků s modely a RC vybavením a v rohu dráha RC driftu. Lodní modeláři předváděli své krásné modely ve velkém bazénu. Měli jsme možnost před časem shlédnout jejich představení i v krásnému prostředí lomu Bořená Hora .

Jakmile nastartovaly velké tanky, začal Roman obracet směrovky volaje při tom: "Rusáci jedou!". Co na tom, že se jednalo především o modely německých a amerických strojů z období 2. světové války :) .

Zajímavé srovnání historických a novodobých modelů závodních automobilů

Ve vitrínkách i různě po stolech se tísnily sbírky drobných plastikových a papírových modelů. Některé kousky byly sběratelskými unikáty s velkou historickou hodnotou.

Trocha statické vojenské techniky

Polétavá zvěř ... ty velké kusy vzbuzují respekt! Jeden podobný, avšak výrazně menší čtyřrotorový potvorák se pravidelně promenádoval nad naším modelovým terénem. Nejprve jsem ho dráždil svým dlouhým prutem (antény), až jednou si jeho operátor antény nevšiml a stroj málem havaroval.

Před mnoha desítkami let bylo raketové modelářství atraktivním odvětvím. Jen jsem vždy přemýšlel, zda lze vystřelenou raketu znovu použít – jestli není škoda stvořit model a pak ho jen odpálit ke hvězdám. Tato sbírka ale přestavovala spíše statické modely.

Přestože jsem s Agrem pečlivě dosypával obě krajnice těsně před mostovkou, pilot bílého Mercedesu nedbal varování a dvakrát těsně po sobě se pod ním krajnice utrhla. Poprvé se skutálel ze svahu přesně ve 13:10, přičemž posunul i Agrovku, která se ho snažila držet na laně. Ve 13:47 se situace opakovala na stejném místě. To ale Mercedesu pomohl se svahu nakladač. Přesné časy jsou uvedeny záměrně, neboť při druhou situaci doprovázela navíc vášnivá debata, že přeci první převrácení bylo někdy po ránu :) . Obě vyprošťovací operace máte možnost shlédnout na nedělním videu.

U příležitosti olomoucké akce jsme také využili pozvání k návštěvě místního showroomu 3D tisku společnosti 3Dwiser, kam nás pozval Tomáš Vít, mj. bývalý šéfredaktor portálu 3D-tisk.cz a neúnavný propagátor profesionálního využití 3D tisku.

Během dvou hodin jsme nejprve prodiskutovali zkušenosti s FDM tiskem. Měli jsme možnost porovnat výsledky profesionálních tiskáren Ultimaker 3 s tím, co produkuje můj stroj Felix 3.1. Jako hlavní výhody těchto strojů vidím v:

• tiskový prostor lze snadno zcela zakrytovat
• pohybuje se pouze tisková hlava (plocha nikoli), takže nehrozí utržení velkých výtisků
• extrudery lze vyměnit během několika sekund
• rovná skleněná plocha (která se při ohřívání nekroutí!)
• automatická kalibrace vzdálenosti obou trysek od plochy

Naopak jako nevýhodu vnímám podávání tiskové struny bowdenem (pohon je daleko od trysky), tedy tisk Flexfillem 92A by byl značně náročnější. Materiály tvrdosti 95A lze však již tisknout bez obtíží.

Pak nám pan Vít představil tiskárnu Form 2 od firmy Formlabs , která tiskne technologií SLA (vytvrzování tekuté pryskyřice laserem). Kvalita výtisků je samozřejmě o řád lepší, než na běžných FDM strojích. Běžně se dosahuje tloušťky tiskové vrstvy od 25 µm. Výtisky jsou čistější, mnohem detailnější, při tisku není potřeba vysoká teplota, výtisk se při chladnutí nekroutí. Na druhou je třeba s tekutou (nevytvrzenou) pryskyřicí manipulovat velmi opatrně. Po vytvrzení je ale bezpečná, existují dokonce i biokompatibilní varianty pro dlouhodobý styk s lidským tělem pro lékařství. Dozvěděli jsme se, že i SLA tisk má svá omezení (jako kterákoli jiná 3D tisková technologie), ale je to jednoznačně cesta do budoucna.

Zejména nás zajímaly zkušenosti s provozem takového zařízení. Provoz je v podstatě bezúdržbový, tichý a nevyžaduje dohled. Na drouhou stranu samostatně na stroji nemá člověk šanci nic moc opravit (kladivem :) ). Jakýkoli závažnější problém je vhodné řešit s (českou) servisní podporou. Pokud bych měl srovnat svého Felixe nebo třeba známé stroje Průša s Form 2, asi bych volil následující: Felix nebo Průša je jako Praga V3S. Form 2 je jako Tatra Phoenix :) .

Na závěr bychom chtěli poděkovat za pozvání organizátorům RC show i panu Vítovi. Moc jsme si víkend užili a těšíme se na shledání na dalších RC srazech.

A abych nezapomněl: Tatra 130 ujela odhadem 4h. Na kameře je přesně 3h 21m 11.43s záznamu, přičemž dobrá půlhodinka z neděle ještě chybí – neprohodil jsem paměťové karty při výměně baterií, neboť jsem neočekával, že bych v neděli tolik jezdil :) . K tomu Agrovka taktéž každý den spotřebovala energii ze své baterie, což je přibližně 2 x 1h jízdy.