O uplynulém víkendu se konal již pátý Memoriál Františka Proseckého sen. organizovaný veterán TATRA klubem v Bystřici nad Pernštejnem.

Sobotní ráno rozhodně neslibovalo příjemnou cestu. Už po ujetí půl kilometru jsme viděli první nehodu. Celou cestu pršelo, občas stěrače vůbec nestíhaly. Navíc je to asi 50km před Bystřicí přestalo bavit a zastavily se definitivně. O to větší překvapení nás čekalo na náměstí v Bystřici. V okamžiku našeho příjezdu déšť ustal, náměstí bylo téměř suché. Bystřický pan farář je prostě borec, všechna čest. Zpětně jsem se dověděl, že právě on měl zřejmě největší podíl na tomto "zázraku". Všude okolo pršelo, jen v Bystřici bylo sucho.

Našeho Renaultíka jsme zaparkovali do řady a šli jsme se zaregistrovat. Nad náměstím se tyčil mohutný modrý nafukovací oblouk MotorJournalu. Hlavního organizátora, pana Proseckého, jsem objevil právě tady. Představování jménem netřeba, stačila dvojice klíčových slov "Tatra 130" – a hned bylo jasno :) . Obdržel jsem registrační kartičku a vydal jsem se na obhlídku skvostů, se kterými přijeli další účastníci. Náměstí se postupně téměř zaplnilo.

V horní části náměstí classic cars:

Tady jsou pěkně pohromadě jednotlivé verze T57 a T75:

Pak dorazila i krásně vyleštěná dvanáctka se zakázkovou karoserií:

Flotila T613:

Barča přijíždí k nákladním stojedenáctkám...

Aerodynamické Tatry v klasické černé:

Matně modrá osma je překrásná:

Okolo poledne začala plánovaná přehlídka dobových oděvů. Velmi pěkný nápad a ještě hezčí realizace. První série dobových oděvů bylo dámské spodní prádlo. Následovaly pánské a především dámské oděvy včetně svatebních šatů z přelomu století, dvacátých, třicátých a čtyřicátých let.

Gentlemen, start your engines...

Po přehlídce šatů následovala krátká instruktáž a start účastníků směrem k veteránmuzeu v obci Dolní Rožínka . K olonu odstartoval Zetor 50. Šéforganizátor představil posádku a stroj, předal pamětní diplom a taštičku s upomínkovými předměty a starosta odmávl start. S prvními posádkami se postupně zdokonalil proces odbavování. Na posádku byla asi minuta, přesto start rozhodně nepůsobil uspěchaným dojmem. Postupně startovaly předválečné Tatry, Pragovky a Škodovky.

Zřejmě o jedinou výjimku v plynulosti startu se postarala moje Tatra 130. Najel jsem s Renaultíkem na start a krátce jej představil divákům. Na to šéforganizátor s mikrofonem v ruce prohlásil, že "jak mne tak zná, tak ve svém malém voze ukrývám velký náklaďák" a zda může poporosit o ukázku. Původně jsem nechtěl narušovat organizaci startu vzhledem k velkému množství účastníků, ale tohle prostě nešlo odmítnout. Vypnul jsem motor a z auta vyndal velkou tašku. Dav zhoustl, evidentně něco takového nečekali. Z tašky jsem vytáhl Tatru a postavil ji na dlažbu. Spustilo se zběsilé cvakání foťáků ... Představil jsem tedy i Tatru, nejprve krátce historii její skutečné předlohy, něco málo o dokonalém řešení modelového podvozku a šéforganizátor celé představení ukončil s tím, že se moc těší, až si v neděli spolu zajezdíme :) .

Na exponáty v muzeu jsem se moc těšil. Zvláště na krátkou Tatru 72, T57A kombi a zejména na malého číňana (T57A). Malý číňan je zajímavý i tím, že podvozek a karoserie se po letech opět sešly v jenom vozidle – tak jak bylo kdysi vyrobeno ... cesty Páně jsou holt nevyzpytatelné :) .

Z muzea směřovala naše cesta do nedalekého Šiklova mlýna, což je velký westernový areál. Zaparkovali jsme na opačném konci bahnité arény, než jsme před dvěma lety s Pepou proháněli naše Tatry (tehdy ovšem za trvalého deště v hlubokém blátě, viz. Šiklův mlýn 2008 ).

Akce byla zakončena opět na bystřickém náměstí, účastníci obdrželi diplom s fotografií ze startu a rozjeli se domů. Pro ty, kteří zůstali, byl rezervován salonek v místní restauraci. Mám pocit, že bez tohoto příjemného posezení s organizátory na závěr by to celé zdaleka tak pěkně nevyznělo. Celkově hodnotím celou akci jako mimořádně podařenou a velmi profesionálně zvládnutou. Všem organizátorům děkuji za moc příjemné chvíle a držím palce do dalších ročníků.

Neděle

Hrozící dešťové mraky s rozbřeskem zmizely a nás překvapilo slunečné ráno – jako stvořené pro malou projížďku po hromádce písku ... jak taky jinak. Od počátku jsem měl v úmyslu vyzkoušet, jak se bude chovat T128 s řetězy :) . . Až na to, že se z jednoho kola řetěz neustále svlékal, se její "zeměvrtné" schopnosti výrazně zlepšily. Na přední kola jsem to raději neriskoval, majitel tam ještě nemá dorazy (připrav se Pepo, dostal jsem za úkol řetězy vyrobit :) ).

Tatra 130 tak dlouho provokovala jízdou bez řetězů, až si lehla na trubku ... T128 přispěchala na pomoc:

Rozlučkové defilé: