Jarní setkání modelářů na brněnském výstavišti se tentokrát konalo jako doprovodný program veletrhu ProDítě.

Dorazili jsme už v pátek odpoledne. U vjezdu na výstaviště nás příjemně překvapilo, že službu konající zabezpečovatel na bráně 4 perfektně věděl, že nás má vpustit dovnitř, přestože kartička s volným vjezdem nás čekala až v pavilonu V.

Prostor pro modely byl silnicemi rozdělen na 4 sektory – parkoviště pro kamiony, parkoviště pro tanky, pouštní terén a samozřejmě nemohl chybět tradiční brněnský "kamenolom". Nejzajímavější sektor měli podle mého názoru "dakaristé" – opět tvořený základním oválem s polystyrénovými terény a rašelinovou cestou, nově doplněné o strmý výjezd a uprostřed o pískovou dunu.

Tanky byly vůbec zajímavé zpestření, jejich hojnost výskytu nebyla způsobena předčasným jarním líhnutím, nýbrž tankovou bitvou plánovanou na sobotní odpoledne.

Tatra 130 – jindy vzorem spolehlivosti – měla tentokrát technické problémy. Zvukáč musel být vypnut už v pátek odpoledne po velkých problémech s rušením. Bude třeba výrazně zlepšit detekci PWM, aby nedocházelo k vyřazování rychlostí a bezdůvodnému zastavování auta. Tím ovšem smůla neskončila – na terénní dakarské vložce se mi podařilo utrhnout jednu ze zadních stupaček na nárazníku, v sobotu při bitvě se uvolnila matka a následně vytlačila "okrasný" střed kola na prostřední nápravě (naštěstí jsem ho našel), a aby toho nebylo málo, tak se ještě navečer uvolnil závěs levého předního pera (lepil jsem ho před 4 roky).

Část videa je věnována novému modelu – osmikolce MAN (prý kompletní stavebnice dovezená z Reichu), která s dobrými pneumatikami a uzávěrkami zvládala jízdu v kamenolomu překvapivě dobře (na to že má vodou chlazený motor a tuhé nápravy :) ).

Kuba výrazně pokročil se svou LIAZkou – ještě zasklít, dodělat bižuterii a bude to velmi pěkný kousek.

Igor přivezl svůj skvostný autojeřáb AD-28, UDSku a domíchávač s betonpumpou, vše na podvozcích T815. Betonpumpa je tak dokonalá, že se s ní dají zalévat stromky – jinými slovy je to skutečně schopné tlačit tekutý materiál z míchačky na určené místo.

V sobotu po poledni se měla uskutečnit velká tanková bitva Midway. Na venkovním trávníku byly profesionálně připravené pyrotechnické efekty, ozvučení a oplocení pro diváky. Tak nějak rovnoměrně rozmístěny zde byly i modelové stavby (bunkry, nádraží apod.) a nějak náhodně i tanky a bojová vozidla.

Samotná bitva začala úvodní kanonádou. V tu chvíli se veškerá pozemní a vzdušná technika dala do pohybu. Admirál se rozpovídal o vybraných historických faktech druhé světové války.

Hned první průlet nad bojištěm se stal osudným stíhačce Me109 – stroj dostal přímý zásah od protiletadlové obrany a v plamenech se zřítil k zemi (skutečně ho neplánovaně trefila nějaká světlice). V průběhu boje "přistál" stejným způsobem mezi pozemní jednotky ještě americký Mustang P51. Od jeho přeživšího pilota jsem se následně dověděl, že nešlo o výsledek nepřátelské palby, ale o kontakt s okolní nepřátelskou květenou. Moc se mi libilo, jak jeden z letounů při průletu shodil padák se zásobami. Bitvu symbolicky zakončil malý atomový výbuch.

Osobně si myslím, že potenciál bitvy nebyl zcela využit. Nevím, jak probíhají jiné takové akce, ale toto bych hodnotil spíše jako chaos.

Očekával jsem, že budou válčící strany rozděleny na jednotky Osy a jednotky spojenců, proto jsem se před začátkem bitvy šel zeptat admirála na přesný scénář. Odkázal mne na rozpravu, která se měla konat ve 12:30. Ve 12:19 jsem se ptal, kdy bude rozprava ... prý už byla ... scénář je takový, že si jezděte, jak chcete. To mne trochu překvapilo, tak nějak jsem pocitově předpokládal, že velká koncetrace modelů vyžaduje přesné rozdělení úkolů. Bok po boku postupující Tygr a ruské KV mi nepřišlo příliš realistické, zvlášť když tyto tanky nesly výsostné znaky znepřátelených stran.

Ale chápu, že hlavním cílem představení bylo předvést divákům pro radost něco efektního, spíše než o historicky přesnou rekonstrukci konkrétní události.

Proto asi nikomu nevadilo, že se jako podpůrný nákladní automobil zúčastnila i T130 (r.v. 1951). Aspoň jsem si našel ruský konvoj – vyproštovací tank KV táhnoucí tuším poškozenou T34. Honit Tygry a Pantery mi nepřišlo vhodné. Navíc bylo venku příliš vysílacích zdrojů a Tatra byla ovladatelná pouze do nějakých 5 metrů.

Následující video bylo naopak pečlivě naplánováno dlouho dopředu – s Igorem jsme realizovali nakládku historického náklaďáku na návěs za účelem přepravy na veteránskou výstavu.

Toto video není ani zdaleka tak samoúčelné, jak by se mohlo na první pohled zdát – zde je jeho předloha v měřítku 1:1 – Dovoz Pragy S5T .

Nedělní dopoledne charakterizovalo natáčení improvizované dakarské etapy. Hlavními účastníky byly posádky MANu a LIAZky. Původně jsme chtěli, aby se dakarské etapy zúčastnil i trolejbus (jako běžný účastník dálkových terénních soutěží :) ), ale bohužel se nevešel pod startovací bránu a musel být pro nesplnění technických regulí ze závodu diskvalifikován.

Etapa byla značně náročná na výdrž a soustředění posádek. Nejprve se při přejezdu duny převrátil MAN. Po chvíli mávání se podařilo divákům ulovit LIAZku a MAN mohl být vyproštěn. Těsně po vyproštění MANu se něco podobného povedlo i LIAZce, ovšem zcela nepochopitelným způsobem na rovném úseku pouště. To ovšem nebylo nic proti tomu, co se LIAZce přihodilo v závěru závodu – při rychlém výjezdu na most po boku MANu ztratil již značně vyčerpaný řidič nad svým strojem kontrolu a LIAZka se zřítila ze srázu dolů. Životy členů posádky zachránil rám kabiny, tu ovšem čeká rovnací stolice...

Problémy zvukáče – alias simulátoru motoru T108, které se projevily v Brně, se mi podařilo identifikovat a navrhnout protiopatření. Pro otestování v prostředí, kde se vyskytuje více vysílacích zdrojů, mi přišla vhod tato expediční akce . Cílem bylo ověřit úpravy a také změřit dojezd Tatry, neboť delší jízdu bez zastavení jsem s Tatrou ještě nikdy neabsolvoval. Na vlastní expedici dorazilo odhadem asi 15 aut, vesměs expedičních speciálů v měřítku 1:10. Tatra se svou rychlostí nemohla s ostatními vozidly měřit, ale přesto se držela na dohled (a dostřel jejich vysílaček), protože po cestě bylo naplánováno několik zajímavých terénních vložek, kde se ostatní účastníci vždy nějakou dobu zdrželi.

Pozitivním výsledkem akce bylo to, že úpravy zvukáče zabraly. Rozjezd na dvojku je výrazně příjemnější a bude i líp fungovat v zimě. Jedničku tam lze stále dostat podřazením ze dvojky a hodí se např. na brždění motorem na prudkých sjezdech. Při špatném signálu Tatra už náhodně nevyřazuje a chová se o dost kultivovaněji. A hlavně se podařilo zjistit a odstranit příčinu nereagování na plyn a brzdu – samozřejmě blbost – pin konektoru politý oranžovou barvou při správném zastrčení konektoru neumožňoval číst PWM z přijímače.

Tatra absolvovala celkem cca 1200 terénních metrů za 120 minut a spotřebovala odhadem 4 Ah – byl to takový okruh lesem, který jsem chtěl už dávno zkusit. Jinými slovy 120 minut se točil elektromotor (se dvěma cca dvouminutovými přestávkami). Docházející šťáva se projevuje vypnutím zvukáče a následným zastavením Tatry, což je vcelku samosvorné řešení. Pár metrů od cíle jí došla "nafta" definitivně. Když dosažený výsledek srovnám se skutečností (odpovídalo by to cca 17 km), je s podivem, jak je to málo – vývoj baterií bude muset ujít ještě pořádný kus cesty, aby se vyrovnal 100 litrové nádrži s naftou ;) .

Bohužel se opět potvrdilo, že je nutné se držet od vozidel této kategorie co nejdále (aspoň 10 metrů). Ne, že by jejich majitelé nebyli příjemní lidé – ale hlavním problémem je absence brzd (resp. jejich převody téměř nebrzdí) a necitlivost ovládání plynu jejich vozidel. Už tak nebezpečnou kombinaci umocňuje nezkušenost a nepředvídavost některých řidičů (řečeno velmi diplomaticky). Zatím každý kontakt s těmito vozy skončil nějakou nepříjemností – stejně jako na ModelHobby jedno z vozidel Tatru zákeřně napadlo a srážka se tentokrát neobešla bez následků. Velmi mne mrzí, že se mladý pachatel ani neobtěžoval omluvit. Tatru jsem po návratu hned opravil a až na malé oděrky na kapotě není nic vidět ... ale bude třeba vzít nějakou její část na spektrometr a získat pár kapek správného odstínu laku ... leda ze by si Pepa vzpomněl na recepturu :) .