Letošní modelářskou soutěž Beskydy Kit Show organizoval zcela nový tým. Venku bylo méně doplňkových atrakcí – stál tu jen skákací hrad a náš Tatra-stan, který jsme sdíleli s airsoft střelnicí a stánkem Gekon3D věnovaný 3D tisku . Chyběl modelový parní vláček, kontroverzní parta kanonýrů oznamujících každou hodinu výstřelem z děla, historická vojenská technika, RC trialisté a další.

Prezentace firmy Tatra Trucks zahrnovala pouze přistaveného Phoenixe z omezené speciální série nazvané po prvním kopřivnickém automobilu "Präsident". Jsem rád, že jsem měl možnost vidět jeden z těchto exemplářů. Phoenix dorazil v sobotu ráno a od stanu vyhnal přibližovadla ostatních modelářů :) . Mělo to ale svůj význam – spolu s nápisy na Tatra-stanu se daly dělat pěkné fotokompozice: "The New Tatra" a "Tatra is THE Solution" a k tomu nový Phoenix.

Společnou fotečku Tatry 130 s Phoenixem jsme udělali v sobotu odpoledne (když jsem se vracel z kaluže po umytí kol :) ).

Ve velkém sálu kulturního domu byla tradičně prezentace soutěžních modelů. Jako obvykle tu byla spousta modelů bojové techniky...

a letadel...

V rozsáhlé sbírce modelů hasičských Tater jsem zahlédl zvláštní variantu T111 se skříňovou nástavbou integrovanou s kabinou. Existenci tohoto stroje nelze vyloučit, ale spíše jako uživatelskou přestavbu než jako tovární provedení. Jak jsem detailně zkoumal tento model, všiml si mě pan vystavovatel a začal mě zkoušet, jestli dokážu přesně určit typ vozu. Tak jsem mu ten slepenec popsal – nový vojenský zvýšený nárazník, nové blatníky se "sedátky" , nová kapota se čtyřmi spodními průduchy na bocích a slepené s nějakou podivnou skříňovou nástavbou. On se vítězoslavně zatvářil, jako že jsem to neuhodl, a že to má být T8000/111. Tak to tedy ani omylem :) ...

Naopak tohle jsou realistické T111 z období 2. světové války. Tatra 111 s pohonem na dřevoplyn je zvláštní, protože motor T103 byl diesel a nejsem si jist, zda existovala přepracovaná zážehová varianta. Tatra 111 na koleje skutečně existovala a u ní se ukázalo, že kyvné polonápravy jsou s kolejemi značně nekompatibilní.

Uvnitř kulturního domu bylo opět také hodně stánků různých firem nabízejících modely, lepidla, barvy a doplňky.

Z papíráků tu byl stánek PK Graphica s výstavkou slepených modelů Tatra 111, Praga V3S a Tatra 128 v barvách hasičského sboru ( a pořád má nesprávně pravý zadní brzdový válec směrem vzad ;) ) . U papírových PV3S je škoda, že tvary kabiny mají se skutečností jen málo společného – asi budu muset zase navrhnout vlastní kabinu . Naopak ŠL11 se povedla o dost lépe.

V jedné z místností kulturního domu byl nainstalován simulátor RC letadel. Byl to vcelku zajímavý počin – jednoduchá 3D grafika se simulací letadla a k tomu vysílačka.

Papírové Tatry 613 jsou zvláštně nerealistické, zatím nedokážu říct, co mi na těchto modelech vadí. Přitom modely jako takové byly vcelku pěkně slepené...

Dnes již klasický model hradu Sion, papírové modely železniční techniky

Z plastikových modelů Tater mě zaujaly tyto exempláře (T24/58, T22, T603). Obávám se, že takovou nějakou krémovou barvu budeme dávat na Tatru 84.

U figurek obdivuji realistické vybarvení.

Modely ponorek, i do tohoto odvětví začínají pronikat 3D tiskárny.

Náš modelový terén se opět skrýval před kulturním domem pod velkým Tatra-stanem. Půlka stanu byla vyhrazena pro nás, měli jsme dostatek místa pro modely i zázemí. Bohužel noví pořadatelé této modelářské soutěže ještě nemají potřebné know-how, že musí Tatru explicitně požádat o natažení bílých plachet pod střechu stanu. Takže fotky zase jako z Marsu a následná bitva s vyvážením bílé barvy v grafikém editoru. Zvlášť u videa velký problém...

Měli jsme k dispozici mokrý písek, který vlivem vlhkého počasí (celou noc na neděli pršelo) zůstal sjízdný i v neděli. Navíc tentokrát jsme terén rozdělili na několik velkých hromad, mezi nimiž byly cesty tvořené přímo podkladovým asfaltem. To umožnilo v podstatě všem vozidlům pohyb v modelové krajině. Dokonce i návěsový tahač Volvo zvládal průjezd, pokud se jeho řidič obezřetně vyhýbal hromádkám písku ;) .

Velké hromady pak sloužily jako zásobárna materiálu – bagry těžký písek nakládaly na sklápěčky a ty jej transportovaly na druhý konec krajiny. Správné usazení navezeného materiálu pak zajišťoval velký buldozer.

Šplh po hromadách písku si tradičně dopřávala pouze plně pohonná vozidla. Tatry aktivně zkoumaly všechna zákoutí měnícího-se terénu a zkoušely tvořit nové cestičky ... čímž jsme dováděli k šílenství Honzu s buldozerem :) , neboť jsme mu dělali koleje v nádherně uhlazených plochách. Pravda, některé sklápěčky jiných výrobců se nás pokoušely napodobit a pokud svah nebyl příliš strmý, dokázaly se s nákladem vyškrábat i do písku a tam sklopit.

Písek se transportoval i ručně ... zde znavený pracovník (po půlhodině práce a jednom pěti-pivu :) ) padl vysílením před zaparkovanou Tatru...

Pro terénní "pyráty" (jako jsem já) byly cesty navíc vyznačeny červenobílými kůly po obou stranách – to abychom dodržovali vyznačené cesty a nesnažili se rozhrabat terén během první hodiny provozu.

Mezi nakladači se objevil nový přírůstek – velmi realistický nakladač Volvo.

Laňák byl obutý do zbrusu nových realistických pneumatik. Krásně se pohupuje a terénní průchodivost se výrazně zlepšila. Nehledě na to, že vypadá zase o kus věrohodněji.

V neděli naši sestavu doplnil Standa s Kolosem. Model Kolosa má v terénu překvapivě problémy. Jeho nepoddajné listové pružiny neumožňují vykrývání příčných "křížení" přední a zadní části vozu, takže se musí velmi pečlivě volit cesta terénem, aby se některé z předních kol neodlehčilo a neztratilo záběr. Ve skutečnosti to samozřejmě řeší uzávěrky na všech nápravách, ale model má přední diferenciály otevřené. Částečným řešením by bylo vyrobit pružnější pera , což T130 docela prospělo. Kdyby bylo odpružení vzduchovými vaky, tyto problémy by odpadly zcela, což je krásně vidět na Agrovce.

Agrovka v terénu a líheň baterek

Podle množství venkovních atrakcí by se mohlo zdát, že letošní Kit Show nedosáhla úrovně předchozích ročníků. To by ale bylo zbytečně kruté hodnocení – nový tým převzal otěže výstavy se ctí a množství spokojených návštěvníků i diváků u nás ve stanu to potvrzuje. Dva z nich dokonce správně identifikovali Tatru 130 (ale jeden z nich je můj kamarád, který zná Tatrovky o dost lépe než já). Pořadatelům děkujeme za pozvání a poskytnuté zázemí a do budoucna přejeme hodně dalších vydařených ročníků této již tradiční modelářské výstavy.

Na závěr tradiční statistika – za dva dny Tatra 130 najela přesně 3h 23m 13.58s, přičemž na novou 4.6Ah NiMH baterii zvládla dovádět po pískovišti necelých 150 minut. Bylo také hodně výpadků signálu zapříčiněných odrazy od kovové konstrukce stanu a třemi vysílači na 40MHz, kamera v Tatře tak vyrobila celkem 67 segmentů videa. Ale překvapivě tentokrát kamera sepnula správně ve všech případech výpadku signálu, protože jednotlivé segmenty na sebe navazují.