I letošní sraz historických náklaďáků pořádaný Tatra historik klubem začal již v pátek odpoledne, kdy se sjela většina účastníků. V sobotu ráno představili organizátoři program srazu. Oproti minulým ročníkům chyběla návštěva kamenolomu. Místo toho se letos konala prezentace vozidel na kolínském náměstí. Účastníci byli jasně instruováni, v jakém pořadí budou na náměstí přijíždět a čeho se při parkování vyvarovat.

Jako jedna z posledních vyjela ze statku vyleštěná Tatra 128. Nevěřícně jsem na ni zíral, den před tím jsem totiž přesně o tomto konkrétním kusu diskutoval s kámošem ... prostě neuvěřitelná náhoda. Při tradiční zastávce v Krychnově jsem se dal do řeči s jejím řidičem (mimochodem moc fajn borec) a dostalo se mi té cti celou sobotu se vozit v T128 na sedadle spolujezdce. A projížďka to byla naprosto úchvatná (celkem 2h videa). Prázdná T128 je strašná koza :) – cítíte každý hrbol, auto se natřásá a poskakuje (videa z kabiny T130 jsou až nerealisticky "plavná"). Ovšem podvozek je téměř dokonale tichý, nejsou slyšet žádné rány ani při přejíždění velkých hrbolů. V kabině to krásně voní olejem (a dělá se tam od motoru a převodovky strašné vedro), zpěv motoru je slyšet tak akorát. Dostalo se mi konečně také odpovědí na zásadní otázky – takže vězte, že T128 má jen 4 kvalty (+redukci samozřejmě) a nemá uzavíratelný přední diferenciál.

T128 je všude středem pozornosti, dávno pryč jsou doby, kdy tyto náklaďáky byly běžnou součástí provozu. Dokonce se mnozí dnešní řidiči okolo jedoucích plechovek přestávají věnovat řízení a místo toho se za jízdy snaží udělat co nejvíce fotek!

Na náměstí jsme dorazili mezi posledními, podle plánu jsme zaparkovali na připravené místo, což byla pro řidiče taková před-obědová rozcvička, bitva s volantem bez posilovače vyžaduje značnou sílu zvlášť při malé rychlosti na asfaltu, protože T128 standardně "leží na předku".

Na náměstí byla na podvalníku ještě jedna T128. Budila však rozporuplné reakce – na jedné straně řemeslné zpracování na vynikající úrovni (zvláště když dokončenou renovaci srovnáte s fotkami předrenovačními), na druhou stranu její současný vzhled a zejména barevné podání se od dobového dost liší. Z původního auta se zachovala kabina a podvozek, nástavba byla vyrobena zcela nově. Přirovnal bych to trochu k americkému tuningu veteránů.

Už na náměstí jsme vyjeli s modely ... a mezitím autobusy odvezly všechny ostatní účastníky na oběd. Mimochodem – zajímalo by mě, koho napadlo namontovat do dlažby osvětlení. Teda, ne že by mi vadilo to sklo, ale proč tam proboha natáhli i ty napájecí kabely? To jim mohlo dojít, že to bude rušit vysílačku, což může přímo způsobit dopravní nehodu :) ... Na oběd jsme nakonec dojeli vlastními silami a po něm jsme se vydali na tankáč. Postupně se tam sjeli všichni účastníci se svými vozidly.

Z hlediska prezentace modelů vystihuje letošní Kolín nejlépe věta našeho kamaráda Filipa: "jéé, dětičky našly louži" :) . Kromě náměstí, kde byla voda pouze v kašně, jsme se pořád rochnili ve vodě. A to jak na tankáči, tak zejména v neděli v pískovně. Zpětně zjišťuju, že se vždy nechám vyhecovat a s T130 brodím stále větší hloubky. Jestli to takhle půjde dál, budu mít za chvíli pod vodou i sedadlo a za tři roky bude auto zralé na rozebrání, opískování, vyvaření a nový lak ... prostě renovace veterána se vším všudy :) .

Tak to je ona – Tatra 128 – naleštěnější, než moje sto-třicítka. Sklápěcí nástavba byla namontována až dodatečně, když auto vyřadili z armády. Pro armádu se sklápěčky nedělaly.

Večer na statku – rozvoz piva ;)

Neděle byla úplně super. V 9 hodin jsme dorazili do pískovny Chotouň. Vjezd nám otevřel borec místního družstva s PV3S, který jel naštěstí okolo. S Pepou jsme prozkoumali všechny terény v pískovně z hlediska jejich využitelnosti pro modely. Nakonec se nám nejvíce zalíbila rozsáhlá louže trošku stranou od ostatního dění.

Speciálně pro tento sraz jsem pro naše Tatry vyrobil nalepovací registrační kartičky za okno, jako měli ostatní účastníci. Největší radost z tohoto malého doplňku měli sami organizátoři srazu.

Myslím, že i ostatní účastníci se "vyblbli" v pískovně do sytosti. Došlo dokonce i na vyprošťování navijákem.

Opět je z akce připraveno video, "bohužel" je zase typu "Tatra 130 a spol.", jinými slovy, co záběr, to T130. Příště dostane kameraman jasné instrukce, aby točil všechno ostatní, jen ne T130. Když už jsou v záběru dvě auta za sebou, kde myslíte, že kamera skončí? Jak z toho pak mám udělat "nestranné" video, aby bylo vidět, že se ve vodě rochnilo i něco jiného než T130 :) ?

Nicméně na videu je jedna zásadní inovace, týká se záběrů z kabiny – pokud jste je v minulosti přeskakovali, tak na tomto videu se k nim určitě budete vracet 8) .