Jak asi tušíte, o minulém víkendu proběhla na brněnském výstavišti akce Modelář 2011. Zúčastnil jsem se v sobotu a v neděli.

Sraz byl stanoven na 9:00 na bráně č. 5. Organizátoři v čele s Oldou Oberreiterem zaslouží pochvalu za perfektní organizaci zahrnující mimo jiné bezproblémový vjezd do areálu výstaviště s parkováním přímo u pavilonu (slovy metr od vstupních dveří :) ), přípravu trati a v neposlední řadě také přesný rozvrh prezentace aut a lodiček (aby se předešlo kolizím kanálů).

Modelová trať byla relativně velká plocha s asfaltovým okruhem a dvěma terénními oblastmi. Nechyběla benzínka, sklad stavebního materiálu a parkoviště TIR. Jedna terénní oblast byla tvořena tvrdou hlínou, která se postupem času začala drolit. Náročnost jízdy v takového terénu asi nemusím blíže popisovat. Druhá byla tvořena jednoduchými polystyrénovými stavebními bloky, mezi nimiž byl prostor vysypán měkkou rašelinou. Větve jehličnanů zapíchané v polystyrénu působily velice realisticky, jak ostatně uvidíte na videu. Milda za tuto jednoduchou ale velmi nápaditou a fotogenickou trať má ode mne velkou jedničku s hvězdičkou.

Účast modelářů a modelů byla nejhojnější v sobotu. Totéž platilo i pro diváky – v sobotu bylo na výstavišti opravdu "husto". Tomu se bohužel přizpůsobily i ceny přilehlých "výkrmen".

Jak je patrné z příspěvků výše, mohli jste vidět tradiční účastníky mnoha modelářských akcí a bylo tu i pár novinek – např. Igor představil podvozek pro domíchávač, Pepa představil T813 Kolos. Na Igorově podvozku jsou zajímavě řešena zadní listová pera – aby auto bylo schopno pojmout křížové propérování, což je při použití nedeformovatelných vahadel vpředu a vzadu jinak nemožné. Na problém tvrdých listových per upozorňuji dlouhodobě, prvně jsem si tohoto efektu všiml na T813 8x8 S1 a stejně to vychází ve fyzikální simulaci. Igore, pochlub se ;) ...

Hned na začátek mě Pepa uvítal otázkou, zda jsem četl reportáž z Olomouce. "Nečetl? Ani jsi nemohl, nikdo žádnou nenapsal."

Přesto se tato akce svým způsobem vymykala zaběhnutému standardu, na který jsem byl až dosud zvyklý, a to z následujících důvodů:

1. Nezanedbatelnou část času jsem věnoval průzkumu souběžných akcí, za což vděčím nejen kolizi kanálu 51 s borcem od lodí ;)

2. Do těžké práce kameramana jsem zaučoval novou adeptku. Měla to na poprvé hodně těžké, v hale dopoledne panovaly hodně kruté světelné podmínky – ostré sluneční světlo ostře kontrastovalo s dlouhými temnými stíny a značně znepříjemňovalo práci všem fotografům a kameramanům.

3. Tatra, vybavena novou baterií, dokázala brázdit terén celý den bez nabíjení. Odhadovaná doba provozu je až 5 hodin, s nákladem a v těžkém terénu řádově 3 hodiny.

Mělo to zajímavé důsledky – třeba jsem vůbec neměl čas v době nabíjení nebo čekání na volný kanál natočit půl hodiny zdrojového videa. Zato jsem z veletrhu viděl víc, něž kdykoli předtím.

Po dopolední rozcvičce a testu průjezdnosti všech dostupných terénů s prázdnou Tatrou jsem zavítal do skladu stavebního materiálu, kde už na mě čekal Michal a naložil mi několik palet cihel. Tentokrát naštěstí tak, že palety (opět nepřikurtované, jak jinak :) ) aspoň nepobíhaly po valníku dle vlastního uvážení. K tomu jeden sud piva a ještě bedna lahváčů na blatník – řidič musí být veselý :) .

Cihly opět nezapřely svou záludnost – sice jsem tentokrát neměl příležitost je vyklopit do potoka, ale stejně jsem se s nimi málem převrátil – to když jsem "strašně machroval" a snažil se sjet svah od dřevěného mostu šikmo stejně jako prázdný Kolos přede mnou. Kdyby Pepa T130 nepodržel, tak by se skutálela ze svahu. Aspoň že už se nelámou podkovičky a nevyskakuje páka řízení.

Užil jsem si i vyprošťování zapadlých náklaďáků a dokonce jsem táhl na tyči Mercedes, jehož řidič podcenil mrkání "žebravého oka" a došla mu nafta ... samozřejmě při plném naložení. V tu chvíli Mercedesu nešel ani posilovač řízení a jeho řidič měl plné ruce práce udržet stroj na silnici. Tatra i tuto zkoušku v pohodě zvládla a dotáhla nepojízdnou sklápěčku k pumpě.

Během výstavy se tradičně objevilo pár starších borců, kteří svým ratolestem zasvěceně vyprávěli, jak "s takovou vojenskou Tatrou jezdili na vojně". A opět byli velice překvapeni, že "tohle není stojedenáctka". To už je takový příjemný kolorit všech našich prezentací.

Přímý předchůdce (pod mostem) a přímý následovník (nahoře):

Trojí písek:

Uhneš se, nebo tě mám vytroubit :)

Hned vedle nás byli borci s loděmi, ponorkami ... a kachnami. Ačkoli vodu moc nemusím, zaujala mne rybářská loď s funkčním generátorem kouře, ponorka, která se uměla potopit (a hlavně vynořit :) ) a kachní rodinka – zvlášť táta-kačer se zvukovým modulem ... takové kachní kvákání – to by byl zvukáč pro náklaďák :) .

Po pavilonu se pohybovalo také několik heliko-potvor všeho druhu, nejčastěji v provedení se dvěma protiběžnými rotory. Stále mě překvapuje, že existují takové motory a baterie, že tyhle věci dokážou letět jinak než šutr :) . Oproti jiným modelářským akcím tentokrát velké realistické vrtulníky chyběly. Ostatní okřídlená polétavá zvěř byla k vidění pouze na statických prezentacích.

V pavilonu byl také vláček s pravou parní lokomotivou (s patřičným odérem spáleného uhlí, který se naštěstí držel v horních partiích pavilonu), který vozil celý den malé i velké návštěvníky. Zahlédl jsem, že borci měli i malou lokomotivu "prasátko" (T211) ... možná proto byla v pavilonu cítit spálená nafta :) .

A ještě jeden postřeh – v pavilonu veletrhu "Pro dítě" mne zaujal vystavený Rolls-Royce. Ani tak ne z důvodu, že bych RR nikdy neviděl, ale spíš svým naprosto diletantsky provedeným lakem. Takový "pomeranč" spáchat na RR a ještě se s tím chlubit ... to se s nádherným rovným lakem T111 pana Horky vůbec nedá srovnat!

A teď již zmíněné video: