První červnový víkend se konal již třetí ročník akce Kopřivnické dny techniky. Předchozí úspěšné ročníky ( první a druhý ) vydobyly akci pěkné renomé a tak i letos bylo možné shlédnou prezentace velkého množství vystavovatelů. Hlavním partnerem byla opět automobilka Tatra .

Ano, dorazili jsme už v pátek odpoledne, abychom ve větší pohodě obhlédli a připravili terén na sobotu.

Expozice jednotlivých prezentujících se teprve připravovaly. V jeden okamžik dokonce v tichosti na plochu přistálo malé sportovní letadlo. Pro nás byla nachystána hromada žlutého hlinitého písku (stejného, jako minulý rok), ovšem letos trochu vytuněného o hroudy hlíny.

Hromada byla docela velká a nechtělo se nám na přímém slunci házet lopatou. Bohužel rozhrnutí písku Land Roverem se ukázalo jako skoro neúčinné – nárazníky jsou pro tento účel moc vysoko :) . Tím jsem ovšem získal jasné prvenství v zahrabání-se na hromadě písku, a to jsem ani nenastartoval Tatru :) .

Museli jsme to rozházet ručně. V hrubých rysech jsme připravili modelový terén pro sobotní vyšperkování. Velmi se osvědčil nápad s pískovnou uprostřed pískoviště obehnanou náspy a cestami. Umožňuje to totiž předvést co nejblíže divákům most a automatickou závoru. Za mostem jsme navíc navrhli jeden násep jako nedostavěný, takže celý víkend po mostě jezdila jedna sklápěčka za druhou a navážely materiál na budoucí cestu.

Hned po otevření se do areálu polygonu začaly hrnout davy zvědavých návštěvníků. Automobilka Tatra měla letos vlastní stánek s množstvím propagačních materiálů, efektní videí a usměvavých "markeťáků", ochotných leccos vysvětlit a předvést na přistavených vozech.

Vedle stánku stály hasičáky...

... vojenský vyprošťovák a čtyřkolka T815-7 s pancéřovanou kabinou splňující odolnost třídy STANAG 4569, úrovně 3 – 3a/3b, kterou zatím pro logistické vozidlo s pohonem 4x4 nikdo jiný nenabízí .

... známý tatraktor a Phoenixy předchozí generace...

a hned vedle stanu Tatry bylo možné vidět dakarské speciály partnerského Bonver Dakar teamu.

Po polygonu se proháněly testovací Tatry a vozily návštěvníky. Zájem návštěvníků o tuto atrakci byl podle očekávání obrovský. Podle toho také bohužel vypadala fronta na 5-minutové svezení v kabině nákladní Tatry – v době největšího zájmu bylo nutné čekat až 2 hodiny.

V době, kdy jsme měli možnost sledovat jízdu skutečných Tater, jezdily po speciálních vozovkách polygonu: vojenský valník T815-7 8x8, T815-7 hasičák 6x6, T158 S1 8x8, T158 S1 6x6, T810 4x4 a SKOT, který letos slaví 50 let od zavedení do výzbroje ČSLA. Mimochodem, jak jsem se dověděl přímo ze stránek Tatry, T810 ve verzi 4x4 je funkční prototyp představený na letošním veletrhu IDET. Verze T810 6x6 už je několik let úspěšně používána armádami České Republiky a Saúdské Arábie.

Nejvíce na polygonu "dováděl" vojenský valník T815-7 8x8. Ohybový a krutový úsek projížděl minimálně dvojnásobnou rychlostí, než Phoenixy. Při bližším zkoumání se ukázalo, že hlavním důvodem rozdílné rychlosti průjezdu je odolnost nikoli vozu, nýbrž aktuálně převážených návštěvníků – v Phoenixech se zrovna vezly maminky s malými dětmi, zatímco v T815-7 seděli urostlí chlapi.

V jeden okamžik se nám dostalo velmi zajímavého srovnání chování různých koncepcí podvozků – to když na krutovém úseku jely těsně za sebou T158 8x8 S1 a T810 4x4. Jak jistě víte, T158 Phoenix má tradiční tatrovácký podvozek s centrální nosnou rourou a kyvnými polonápravami. Phoenix se lehce kolébal v náročném terénu a jediné, co se jemně nahýbalo, byla odpružená kabina. Zbytek linií vozu se nekroutil vůbec.

T810 je ovšem postavena na klasickém obdélníkovém rámu, kterého se také využívá k přizpůsobení vozidla terénu. Tím pádem se kroutila přímo brutálně, jako kdyby se měla každým okamžikem zlomit. Nejvíce to vyniklo práve v přímém srovnání s T158. Neumím si představit, že by se na korbě T810 vezla tabule skla ... snad možná roztavená :) .

A zpátky mezi statické vystavovatele – by tu i stánek Škoda-Auto. Nicméně i Střelené slepice přiznávají, že "Tatra vás dostane dál" :) .

Na spodním parkovišti pak následovala sekce údržby silnic, jeřábů a všelikých zvedacích plošin.

Tento orgán tu vydržel stát celé dva dny. Sen mnohých ... :) .

Mezi jeřáby se hned v pátek odpoledne zařadil i krásně renovovaný a vzácný exemplář Tatry 813 AD125.

Pak tu měly své stánky technické školy, učiliště a firmy zabývající se technickými obory. Vedle nás byl dokonce stánek s motorovými pilami.

Svou techniku (nejen na podvozcích Tatra) předvedlo i několik hasičských sborů.

Hlavní sobotní událostí byl velký sraz desetin postavených podle Hanysových podkladů. Měli jsme tak možnost vidět na vlastní oči mnohé modely, které známe jen z fotek z fóra. Vsadil bych se, že nemálo jejich autorů/majitelů bylo na takové akci poprvé.

Na Hanysův popud jsem před akcí připravil nejen plakáty A3 v měřítku 1:14, ale také 1:10. Rozdali jsme je všem zúčastněným hned v sobotu ráno. Všichni na rozkaz umístili plakáty na čelní okna svých Tater.

Hojně zastoupené hasičské T815-7

Jirkova LIWA! Konečně je vidět na veřejnosti, byť ještě ne zcela v kompletní a pojízdné formě. Aspoň už ale všichni víme, o čem Jirka básní :) .

Spolu s desetinami jsme se s T130 zúčastnili jedné expedice k hudebnímu pódiu a zpět. Trochu jsme na desetiny ztráceli, po hrubém asfaltu jsem sto-třicítku na plný plyn nehnal. Na záběrech z Tatry vypadají okolní zástupy lidí skutečně nebezpečně.

V průběhu dne se pak desetiny rochnily v kopici hlíny hned vedle našeho pískoviště. Podařilo se dokonce natočit několik organizovaných průjezdů po hlíně.

Večer pak byla opět naplánována návštěva DMR arény, tentokrát právě především s desetinami. Škoda, že do DMR arény nejelo víc Tater. Z celé plejády krásných modelů přijel pouze Hanys se svou trialovou T813 a několik trialových/expedičních vozidel. To ale nijak nekazilo pohodovou atmosféru a krásné poježdění.

Při zpracování videa jsem si ale uvědomil, že chlapi jsou s těmito auty zvyklí jezdit úplně jinak, než my. Nějaký dotek nebo odřenina se neřeší, terén většinou uhne. A když to nejde silou, půjde to ještě větší silou. Takže se skoro neřeší volba stopy terénem. V konečném důsledku jízda zvlášť u expedičních vozidel nepůsobí příliš realisticky.

S tím trochu souvisí lehce provokativní dotaz ;) – když se tu pořádají závody RC trialu, jsou RC-trialisté natolik disciplinovaní, že nejezdí po těch krásných kulisách?

Na startu :) ... a zbytek uvidíte na videu...

Pokud vím, v době sepisování této reportáže je již DMR aréna otevřena prvním návštěvníkům z řad veřejnosti. Mělo by zde být možno půjčit si terénní nebo driftovací speciál a tratě si zkusit projet.

A zde je první video – věnované právě modelům v měřítku 1:10. V první části Tatry předvedou, jak se vypořádají s náročným terénem. Pak je opět návštěva DMR arény, tentokrát zaměřená na trialové speciály. Poslední částí videa je venkovní sekce DMR arény. Hanys předvede, že zádný terén není pro Tatru překážkou, a že jeho Tatra nejen vyjede obávaný sráz nahoru, ale při tom ještě zvládne postrkovat další trialový speciál před sebou.

Předně Michal zasluhuje zvláštní pochvalu před nastartovanou Tatrou za přípravu modelového terénu, plán prací a inovace. Zejména nový asfalt (zřejmě kombinace sádry a černého barviva) se ukázal jako výborný nápad. Vozovka pokrytá tímto materiálem byla velmi pevná, sjízdná i pro silniční vozy a nedrolila se, pokud se člověk vyloženě nesnažil.

Ještě by to chtělo lépe oddělit zázemí (a naše nohy) od modelového terénu. Nějakou formu nakresleného pozadí, které by umožnilo dále zlepšit vizuální vjem (videa :) ). Mohlo by to mít několik vjezdů, kterými by do arény vjížděla vozidla.

Takto vypadal náš modelový terén v sobotu.

"Kozlíku, dej pozor, to bude hustej matroš!"

Připravil jsem opět plakáty v měřítku 1:14.

Jak to viděla Tatra 130

Novinka – T815 Terrno1 8x8 S1

Takhle těsně mi to vyšlo na otočení o 180° na plný rejd.

Štěpán neúnavně vybízel ostatní k větší aktivitě (diplomaticky řečeno ;) ). V paměti mi utkvělo: "Pepo, co ty tu stojíš, koukej bagrovat!" Zato se sklápěčkou Praga V3S sám jezdil často poněkud nerealisticky, jak je ostatně vidět hned na začátku videa. Vrhnout se s naloženým autem ze svahu na jednu stranu sice demonstruje odolnost vozu, ve skutečnosti by ale řidič spíše upřednostnil bezpečný návrat po šichtě domů, takže by jistě volil umírněnější průjezd.

Sériová sklápěčka Liaz nám snad vyrostla do podoby trialového speciálu. Se stejným nasazením razila nové cesty, jak ostatně uvidíte na videu. Nejsem si jist, zda by se při takových průjezdech ve skutečnosti Lijána nerozlámala na kusy. Obvykle takové vylomeniny děláme jen my s Tatrami ;) .

T813 Kolos předváděla funkční uzávěrky diferenciálů. Běžně jezdila bez uzávěrek, ale jakmile kola proklouzla, zařadil její pilot uzávěrky a Tatra bez problémů pokračovala. Záměrně jsem tuto situaci nechal na videu, ten efekt je dokonalý.

Divákům jsme také předvedli hašení skutečných požárů. To na akcích není tak běžné, ale když už se sešly dva funkční hasičáky (a mnoho skutečných dobrovolných i profesionálních hasičů) na jednom místě, nemohli jsme odolat.

Předně – squatteři obývající dřevěné obydlí museli být řádně sjetí, během hodiny dokázali zapálit chajdu třikrát, to se hned tak někomu nepodaří :) . K uhašení požárů spojily své síly dva hasičské vozy – T815-7 6x6 v měřítku 1:10 a T815 6x6 v měřítku 1:14. Doprovod konvoji zpočátku tvořila ještě terénní Toyota.

Vzhledem k tomu, že ovládání vodních děl je v podstatě pouze směrové, klíčem k úspěchu bylo nalezení správného stanoviště, odkud se na zapálenou chajdu daly chrlit proudy vody. Intenzivnější proud má kupodivu T815 v měřítku 1:14, při dalších ohnivých pokusech zvládala uhasit požár během několika sekund.

Ostraha areálu tatrováckého polygonu byla letos "ostražitější" :) . Dokonce jsme v neděli svým poněkud pozdějším příjezdem k bráně (cca 10 minut před otevřením areálu pro běžné návštěvníky) vyvolali zájem strážného natolik, že nás chvilku považoval jen za bezohledně předbíhající. Když však na vlastní oči uviděl T130, uznale pokýval hlavou a pustil nás dovnitř.

Hned ráno Jirka velmi opatrně zalil všechnu zeleň. Všechno to hned o metr povyrostlo :) .

A samozřejmě vodní radovánky, to je něco pro Tatry

V každém správném dole je sklad nebezpečného odpadu. A co tady mácháš pařátou jak ňákej "Džedáj" – já tě varoval, že dole v dole je bláto.

Během dne se pokračovalo s dostavbou náspu nové cesty.

Počasí bylo i letos velmi slunečné, po oba dny osvěžovala vzduch jemnou sprchou cisterna projíždějící mezi atrakcemi. Při správném úhlu pohledu vytvářel vějíř kapek nádherné duhové efekty.

Zrovna v okamžiku, kdy jsem čistil kola T130 o trávu tak, že jsem ji držel za nárazník, mě překvapili pánové z PMHT. Copak, nejede? Ale jede a velmi dobře, jen čistím kola, abych tankistům nezašpinil jejich krásné rekvizity. Murphyho zákony opět zafungovaly, papírovou kabinu T138 jsem nechal doma...

Sotva byl úspěšně násep cesty dokončen, dokázal z něj Michal s Mercedesem spadnout tak nešikovně, že ho T130 samotná (ani s adhezní zátěží) nedokázala na laně vyrvat nahoru. Museli jsme spojit síly s lanovým bagrem. Vyproštění uvidíte na videu.

Suchá stopařka, vlhká stopařka a kočka na kyselo :)

Zrovna když jsem se snažil předvést, že se dokážu vyhrabat z rokle, povolila se Tatře matka na pravém prostředním kole. Zřejmě jsem ji zapomněl dostatečně utáhnout, zde totiž zkouším prototypy nových pneumatik.

Spínání kamery v pořádku, přestože výpadků signálu bylo dost. Tatra najela za všechny 3 dny přesně 5h 46m 16.6s. Tatra byla tentokrát hodně moc úsporná, ani jeden den jsem nevyjel baterku. Dokonce občas popojížděla na volnoběh při zařazené malé jedničce. Přitom původně jsem měl nastavené řízení elektromotoru tak, aby Tatra stála na volnoběh i při zařazené dvojce.

Závěrem bychom chtěli organizátorům Kopřivnických dnů techniky 2015 poděkovat za pozvání a za přípravu skvělého zázemí. Taktéž děkujeme majiteli DMR arény za pozvání a výborné občerstvení.