Právě skončená akce u příležitosti dne otevřených dveří Technického muzea v Brně Řečkovicích se nesla ve znamení převrácených náklaďáků a téměř nepřetržitého vzájemného vyprošťování :) .

Na místo jsem dorazil v 8:00 a po krátké svačince jsem se vydal na obhlídku. Terén pro modely byl tentokrát připravený o řád lépe, než před rokem. Za to patří velký dík Martinovi a spol., kteří věnovali přípravě celý pátek. K betonové ploše s pískem letos přibyl i kus travnaté plochy s nasypanou hlínou. Její množství se zdálo nedostatečné, tak Martin usoudil, že by bylo dobré přivézt ještě trochu z nedaleké hromady. Podařilo se mu ukořistit přívěs, několik lopat (a pár nadšenců k nim :) ) a jako tahač posloužil můj LandRover. Takže zpočátku jsme se bavili "truck-trialem" v měřítku 1:1.

Zhruba v 10:30 jsem se konečně dostal k tomu, abych nastartoval svou Tatru a vydal se k Pepovu autobagru. T130 dostala poprvé naloženo 5 tun písku – stejně jako ve skutečnosti na podzim roku 1951 při přejímce v Beskydech. V terénu jí to šlo celkem dobře, přední náprava si spokojeně ležela na dorazech :) . Bohužel se záhy projevil známý nedostatek – praskla další podkovička na prostřední nápravě. Náhradní mosazné nebyly k dispozici, tak Tatra dostala slepovanou a až do konce pro jistotu opět žádný náklad nevozila.

O první převrácení dne se zasloužil Miro se svou T813 S1 8x8. Asi byl natolik překvapen, že se na T130 vůbec něco nakládá, že se nevěnoval plně řízení a svou Tatru poslal na bok těsně vedle autobagru. Takových karambolů pak bylo během dne nepočítaně. Většinu z nich měli na svědomí piloti dakarských speciálů – konkrétně dvě Liazky a Man. Při jejich způsobu letu terénem se není co divit – ovšem mělo to své opodstatnění – obě Liazky s otevřenými diferenciály mnohdy zůstávaly stát i na velmi malých nerovnostech a rychlý průlet byl často jediným řešením. Man na tom byl o dost lépe – zavřené diferenciály mu umožňovaly téměř libovolné vylomeniny. Také nejčastěji pomáhal ostatním.

Na druhém videu nejdřív uvidíte, že hranaté blatníky T128/130 a madla na kapotě měly svůj účel – pracovník Správy a údržby silnic si tam v klídku seděl i při průjezdu těžkým terénem a vůbec se mu nechtělo slézt a jít něco dělat :) .

O to víc pak popoháněl svého kolegu při čištění čelního skla T813 :) .

Za zmínku také stojí výrazné zlepšení jízdních vlastností Jirkovy modré T815 Terrno1 8x8 S1, což bylo všeobecně připisováno novým terénním pneumatikám a opraveným převodům. Takže jí bylo možno vidět i při průjezdech nejtěžšího terénu...

Uvidíte také, že na vytažení zapadlého Manu musely své síly spojit dvě T813 a jeden ukázkový průlet terénem v podání jedné z Liazek.

Po logistické stránce to letos bylo o trochu lepší než posledně. Prostor pro modely byl obehnán páskou, k dispozici byla voda na kropení suchého písku a jako posledně výživná krmě z hasičské polní kuchyně.

Gulášek byl výborný, ale nejdříve se dlouho vařil a pak byl tak horký, že tavil plastové tácky :) .

Celkově si myslím, že se akce podařila a že malí i velcí diváci odcházeli spokojeni.

Měl bych jedinou výtku – a to k chování některých dětí (resp. nedostatečného dohledu jejich rodičů) – že si děti chtějí model pohladit, to bych ještě bral. Ale házet kamení na modely už je vyloženě extrém. Příště si na ochranu přizveme armádu – nejlépe celý tankový prapor!