Fajné léto 2013, díl šestý – Tatramuzeum . Když to vezmu kolem a kolem, tak to byla akce vcelku zajímavá. Pořadatelé akce prostřednictvím Pepy pozvali výhradně majitele modelů Tater jako doprovodného programu. Součástí akce byla i muzika, byť trochu hlučná. Její styl mne však nijak neurážel, mohlo to být i horší ;) . Na chodníku přímo před muzeem byla připravena pečlivě zapáskovaná kopice velmi jemného písku. Písek sice během těch 4 hodin proschnul do hloubky, takže se velmi sypal, ale stále byla jízda v něm zvládnutelná. Z jedné strany byl vymezený prostor ohraničen vysokou stěnou s nevýrazným šedým obkladem, z níž na nás shora koukalo nějaké to zelené lupení.

Počasí nám přálo – bylo krásné sluníčko. Stín sousední budovy zakrýval zpočátku jen drobný úsek našeho prostoru. Postupně se šířil – každou hodinu nám ukrojil přibližně půl metru. "Pekly" se ale jen modely, jejich piloti si seděli pěkně v chládku na lavičce právě v tom stínu. Tady je dobře vidět, jak stín postupoval – foceno v rozmezí 1,5 hodiny.

Příjemně nás překvapila hojná účast – sešlo se prakticky kompletní jádro tatrováckých modelů, jen Igor a Petr chyběli (čemuž se ale vůbec nedivím). V první dvouhodinovce jezdili skutečně všichni. Napadlo mě, že v takových (výjimečných :) ) případech bychom mohli udělat nějakou synchronizovanou jízdu, něco jako tanec s auty, protože tohle bylo fakt jako mraveniště. Možná příště...

Na písku se postupně projely všechny Tatry:

T138 lanový autobagr a T813 8x8 S1

T815 Agro – jejího pilota musím pochválit, že od školení techniky jízdy v písku pilně trénoval nabyté znalosti a zde jezdil už jako zkušený matador. Příprava terénu, volba stopy a správné dávkování plynu v písku mu nečinily problémy.

T815 TerrNo1 8x8 S1

Dokonce i T815 TP 6x6, samozřejmě bez podvalníku

T813 TP 6x6

a dokonce i T163 NT 6x6, která se většinou sypkému písku vyhýbá, protože s návěsem to jde jen velmi těžko

oslnění sluncem ;)

Diváci byli velmi slušní a disciplinovaní, nesnažili se cpát do zapáskovaného prostoru. Jen jedno děcko jsem musel důrazně okřiknout, neboť kopnulo do jedné z Tater. Z toho důvodu jsem si už odvykl jezdit blízko diváků.

Akce trvala přesně 4 hodiny, ani o minutu déle. Na začátku moderátor vyhlásil, že modely půjčujeme divákům. Pepa, vida naše "protažené xichty", jen lakonicky poznamenal, že nic takového neslíbil. Nakonec se o tuto možnost naštěstí nikdo moc nehlásil a ani to moderátor dále nezdůrazňoval.

Martin předváděl svůj nejnovější podvozek – tak trochu mimo "soutěž", neboť zvány byly výhradně modely Tater. S uzavřenými diferenciály a kvalitním terénním vzorkem pneumatik samozřejmě neměl v písku konkurenci. Martin pronesl něco ve smyslu, že by se tento podvozek hodil na Tatru 805. Nejprve jsem mu špatně rozuměl, ale to tedy ani omylem – tohle je podvozek na Land Rover, to znám, to už jsem někde viděl v trochu jiném měřítku :) . Pokud by to měla být Tatra 805, tak by to muselo mít kyvné polonápravy, rouru, redukce v kolech (!) a odpužení zkrutnými tyčemi. Jinak to bude jen a pouze "tuzing" nějakého Land Roveru...

Martin s Vláďou trochu drbali Jirkovu T815 8x8 S1, že to je auto z Kopřivnice a ne z Brna, a že se to hned pozná na jízdních vlastnostech. Přičinou bylo to, že se Jirkovi nedařilo vyjet se svou plně naloženou Tatrou na písek. Tak jsem to vzal do ruky sám a ukázal jsem jim, že to není pravda, že teď už má tato Tatra náhodou velmi dobré jízdní vlastnosti a je schopná leccos vyjet i s nákladem.

Nakonec jsme každou Tatru nafotili:

A závěrečné defilé. Tady už je vidět postupující stín a poslední zbytky nasvíceného pískoviště:

Tatra 130 zopakovala poslední rekord v úspornosti – i v písku zvládla na jednu baterii jezdit 155 minut – to je doba záznamu z kamery v kabině. Vysílačka ukazovala 180 minut, ale Tatra občas stála s vypnutým motorem, tedy nenatáčela a nežrala tolik paliva. Pravda, po 145 minutách bylo cítit, že už motor nemá takový výkon, ale stále jela.

Sto třicítku jsem musel před akcí důkladně umýt od zbytků z bahenní lázně v Bystřici před týdnem (aby mě jako obvykle mohl Martin pochválit, jak mám krásně čisté auto :) ). A když už se doma koupala T130, T128 nemohla zůstat pozadu – zejména proto, že ji potřebuju testovat na stole, a moc se mi nehodí, když z ní odpadává bahno. Tak drhnu její kola a pořád je to na pohled nějaké špinavé ... pak jsem si uvědomil, že za to může Pepa a jeho patina :) .

Zvláštní poděkování patří mé krásné kameramance – buď řídila Tatru, nebo natáčela, takže z akce bylo docela hodně natočeného videa. Když jsem video začal stříhat, měl jsem trochu obavy z návaznosti zvuku (zejména té hudby). Ale tyto obavy se ukázaly jako neopodstatněné – hudba byla natolik "pestrá", že nebyl problém ani s přehazováním dílčích částí videa mezi sebou :) . Přesto je tentokrát video trochu neuspořádané, byť pro dokumentační účely doufám postačuje. Povšimněte si také, jak bylo na písku a v jeho okolí rušno. Tentokrát skutečně jezdilo najednou vše, co mělo kola :) .

Na záběrech z kabiny si možná všimnete, že kamera sebou občas škubne – výrazně se to od poslední akce zlepšilo, nicméně tento problém přetrvává. Podezřívám Arduino, že občas nevygeneruje správně dlouhý pulz PWM, na což servo zareaguje škubnutím. Jestli to nestíhá, nebo se špatně potkají obsluhy přerušení... nevím, zkoumám. Regulátor v T128 mi to teď dělá taky, pokud není nastartovaná a nebo má vyřazeno (volnoběh). Tohle už je na osciloskop ;) .

Celkově hodnotím akci velmi pozitivně. Byť to bylo kapánek krátké a z ruky, pěkně jsme si zajezdili. Pořadatelům patří poděkování za pozvání a logistické zajištění akce.