Tradiční prezentaci na Beskydy kit show v Kopřivnici bezprostředně předcházela jedna zásadní událost – finalizace zvukového modulu pro Tatru 130. Nejprve došlo na zhotovení ozvučného prostoru pro reproduktor – k tomu bylo za potřebí 2 balení plátkového sýra na černém polystyrenu ;) . Pak zhotovení krytu na destičku s procesorem zvukáče a její umístění mezi motor a stěnu kabiny. Kryt bylo potřeba pečlivě vytvarovat, protože místa je opravdu minimum a zvukáč se tam stěží vešel. K tomu ještě vytažení servokabelů z přijímače před kabinu a následné napojení na zvukáč.

První test zapojení jestli to vůbec reaguje na vysílačku, ještě s náhradním reproduktorem.

Hotovo... vše je definitivně pod kapotou

Jsem rád, že veškeré změny na Tatře jsou vratné. Jediná úprava na T130 bylo odstranění vnitřních rohů přední stěny kabiny, aby se pod nimi nemačkaly kabely. Ale toho si zvenku nikdo nevšimne.

Pak proběhlo první otestování. Nejdříve na sucho – jestli nebude motor ovlivňovat PWM signalizaci v servokabelech. Podařilo se, chodí to – tak hurá ven, jestli to taky pojede a nebude se to přehřívat.

Elektromotor je sice horký, ale tak nějak normálně a ozvučnému prostoru ani kabelům to zřejmě nevadí. Tak snad to bude v Kopřivnici fungovat.

Letošní Beskydy Kit Show se zcela překvapivě opět konalo v kulturním domě u muzea Tatry. Důvody neznám, ale moje krásná kameramanka byla velmi překvapena, když jsem prohlásil že jsme "tradičně zase před kulturním domem". Pak mi teprve došlo, že se předchozích několik ročníků Beskydy Kit Show konalo jinde. Ale už jsme nesměli stát s auty vedle pískoviště, aby se na nás nevrhli ozbrojení primáti, kteří pomáhali chránit místo pro nějaké offroady (a můj LR je jako co? :) ).

Nakonec přijely pouze 3 hasičské Tatry. Jedna z nich byla skutečná rarita – pohledem na podvozek jsem identifikoval lana mechanických brzd, takže to bude T26-30. Tím jsem navázal rozhovor s panem Rosenkranzem – velkým znalcem Tater a autorem mnoha knížek a publikací. Shodli jsme se, že zřejmě první nákladní Tatra, která měla přesazené polonápravy vůči sobě, byla T81 (protože T111 je tak má zcela jistě). Jinými slovy že T84 spadá ještě mezi ty Tatry, které měly jiná ozubená kola na levé a pravé polonápravě a kde tudíž polonápravy nebyly vůči sobě posunuty. Trochu jsme zdrbali francozskou firmu Lorraine, ale k jasnému výsledku, co se jim na T84 nelíbilo, jsme se nedostali. A když mi pan Rosenkranz pochválil T130 aniž by tušil, že je moje, měl jsem velkou radost.

Pořadatelé nám tentokrát připravili dvojitý stan, který jsme sdíleli s RC-trialisty. Stan se hodil zejména v sobotu, protože celé dopoledne pršelo. Nesnažil jsem se mezi nimi míchat a vždy, když se nějaký LandRover zatoulal k nám na písek, tak jsem se uklidil do bezpečí. Od jednoho dospělého pilota těchto rychlých strojů jsem se dozvěděl, že tyhle auta sice brzdí velmi dobře, ale někteří jedinci to neumí (a ukázal na svého malého synka). To ve mne příliš důvěry nevzbudilo :) .

Akorát se nám nějak nepodařilo uzpůsobit pískoviště více průjezdným trasám, stala se z toho v podstatě jedna velká křižovatka. Důvodem byl větší předpokládaný počet bagrů, pro než byla připravena stanoviště v rozích terénu. Výsledkem ovšem bylo, že byly v podstatě jen 2 trasy přes písek. Nicméně až zpětně při stříhání videa jsem docenil, jak dobrý nápad jsou dřevěné stěny okolo staveniště – aspoň částečně se tak na záběrech zakryjí boty a nohy okolo stojících "obrů Kolodějů".

Ještě než jsem vybalil T130, představil mi Pepa zprovozněný podvozek T84, byť ještě bez zatáčení. Už jsem to psal několikrát, ale napíšu to znova – T84 bude mít skvělé jízdní vlastnosti :) . Naprosto s přehledem zvládá terén, který bych s T130 ani nezkoušel projet. Zatáčení jsme simulovali tak, že Pepa chodil vedle T84 a dle mých pokynů ručně zatáčel. Tato metoda dálkového ovládání se zvláště zalíbila jeho paní, která by toho ráda využila i v jiných oblastech, než je řízení modelu :) .

Pak jsem teprve nadlábnul vzduchem chlazenou V8 pod kapotou T130. Chvátal jsem, tak jsem držel motor pod plynem, aby se rychleji nafoukaly brzdy. Michal mě přišel pokárat, že studený motor nemám takhle trápit ;) .

Tím se dostávám k zásadní informaci – přesně rok poté, co jsem software zvukového modulu prohlásil za zcela stabilní, došlo i na finální zástavbu do Tatry, jak již bylo popsáno výše. Jen jsem měl trochu strach, jestli se elektromotor bude dobře chladit. Vypadá to však, že ano, celé dva dny Tatra fungovala správně a spolehlivě. Teď už zbývá pouze upravit software, aby se natáčela kamera podle zatočení kol.

Zároveň se zhotovením ozvučného prostoru je na videích lépe slyšet zvuk Tatry i z větší vzdálenosti. Bohužel to s sebou přineslo opět výrazné zhoršení zvuku z mikrofonu vnitřní kamery. Ten je teď chudák úplně přebuzený a bude potřeba ho přemístit. Jeden nápad bych měl ... ;)

Hlavní hvězdou akce byla bezesporu Tatra 147, která se takto představila vlastně poprvé. Ladilo se na ní hydraulické sklápění. Sice od ní nemám žádnou fotečku, ale o to více prostoru je jí věnováno v úvodu videa. Dozvěděl jsem se, že jde o jeden z prvních podvozků ještě bez duralových výztuh, a proto je třeba na ni být velmi opatrný. Každopádně to auto jde velmi jemně a tiše. Tam by se zvukáč V12 vyjímal ;) ... ale kam ho dát?

Zaslouženou pozornost také budil lanový autobagr, který konečně dostal zcela novou kabinu Tatra 138 (ačkoli to podle patiny tak nevypadá). Na úvod videa právě uvidíte, jak "laňák" nakládá T147 jako za starých časů na stavbách socialistického Československa.

Takto dění na staveništi viděl řidič Tatry 130.

S kamarády z PMHT jsme se shodli, jak je nesmírně obtížné správně vymodelovat kabinu T138/148. Vlastně to začalo tak, že jsem přišel k jejich stánku a na přímý dotaz, jak se mi líbí jejich T148 tahač, jsem prohlásil, že tato papírová kabina T148 nemá s realitou příliš mnoho společného. Pak jsem se dověděl, že se prý na papíráckém fóru teď vede bitva o to, čí kabina T148 je lepší. Upřímně – viděl jsem následně na fotkách oba pokusy a jsou to stále jen pokusy.

Odpoledne jsme s Igorem ještě stihli vyměnit software v RC spínačích a vyřešit tak problém sepnutého čerpadla při zapnutí modelu. Kupodivu se mi doma na slepo podařilo odstranit příčinu problému a tak jsme jen nahráli software a jeřáb AD-28 začal fungovat správně i po startu. Výměna RC spínače teď čeká i UDS. Prý je moje řešení výrazně odolnější vůči rušení, tak doufejme :) .

Venku se mezitím bagrovalo jako o život.

Mercedes to měl zase těžké. Jeho pilot ho ponechal bez dozoru a tak se na něm bagr s nakladačem patřičně vyřádily. Mercedes to ale překvapivě zvládl nejen odvézt, ale i sklopit, přestože se mu písek na korbě pořádně slehnul. Za to si zaslouží velké uznání. Celé to uvidíte v závěru videa.

V sobotu navečer jsme nafotili závěrečné defilé všech zůčastněných Tater v měřítku 1:14.

Ubytování jsme měli tentokrát hned vedle pískoviště. Vzdálenostně to bylo ale srovnatelné s ubytováním na obvyklém místě, neboť jsme byli v hotelu až v 10. patře.

V neděli dopoledne bylo ještě částěčně oblačno, sluníčko vykouklo jen občas. Moje krásná kameramanka si zodpovědně opakovala ovládání nákladní Tatry 130 na trávníku, než se odvážila do stísněného prostoru na pískovišti. A pak už zase jezdila, jako o závod.

Na T130 se přišel podívat garážmistr ;) ...

Cestou zpět jsme to vzali zkratkou přes les ;)