Tatra 130 & spol.
Hasičské Tatrování 2016
2016-09-07: Hasičské Tatrování 2016
O uplynulém víkendu jsme se zúčastnili Hasičského Tatrování ve Zbirohu. Letošní ročník této zajímavé akce už byl šestým v pořadí. Jde de-facto o den otevřených dveří v muzeu Hasičského Záchranného Systému České Republiky (HZS ČR), který je spojený se vším, co má na sobě značku Tatra. Hlavními objekty zájmu jsou tedy především hasičská vozidla (nákladní i osobní) značky Tatra, ale také jejich modely.
Z místních garáží brzy ráno vyjela nová i starší vozidla značky Tatra a rozestavila se po areálu.
Postupně najížděla účastnická vozidla dobrovolných i profesionálních sborů. To byl ten pravý čas si je všechny prohlédnout a nafotit. Jakmile se totiž otevřely brány areálu pro normální diváky, všude byla rázem spousta lidí a focení exponátů už šlo hůře.
Původně vojenská Tatra 111 v provedení cisterna na pohonné hmoty dnes stále spolehlivě slouží sboru dobrovolných hasičů ve Felbabce. Připomínám, že poslední T111 sjela z výrobní linky v roce 1962 a dnes je ceněným veteránem. Samozřejmě jsme neodolali a pořídili společné foto.
Tatry 148 – na fotografii uprostřed obzvláště vynikne nízká silueta hasičských T148 v porovnání s vedle stojící T815-5. Ne nadarmo byla hasiči dlouho považována za nepřekonaný standard – nízké těžiště vozu, plně pohonný podvozek s uzávěrami na všech nápravách, odolný a spolehlivý vůz. Až dnešní speciály na podvozku Tatra 815-7 poskytují více než plnohodnotnou náhradu. Zde se také sluší připomenout, že poslední Tatra 148 byla vyrobena v roce 1982.
Tatra 158 Phoenix s dvojkabinou, prý se zatím jedná jediný exemplář svého druhu u dobrovolného hasičského útvaru.
Tatry 815-5 s posledním designem tatrovácké kabiny. Mně se kabiny i dvojkabiny tohoto typu moc líbí. Zejména v provedení s kulatým nárazníkem působí kompaktně a tvarově uhlazeně. Dvojkabina Phoenixe proti nim působí trochu těžkopádně (vím, že za to nemůže Tatra, ale DAF).
Ovšem Tatry 815-7 v jakémkoli provedení jsou ztělesněním nekompromisního užitkového vozidla s bezkonkurenčními jízdními vlastnostmi na silnici i v terénu. A byly tu zástupkyně všech variant – od 4x4, přes 6x6, až po 8x8. Osmikolky byly všechny v držení profesionálních hasičských sborů a zejména přímo místního sboru Zbirožského. Hasiči mi na tomto místě jistě doplní, o jaký útvar se přesně jedná.
Mimochodem, dostala se ke mě informace, že prý mají v Kopřivnici na testech hasičskou T815-7 s automatickou převodovkou a kotoučovými brzdami. V této konfiguraci má hasičský speciál skoro parametry závodního vozu, pro nezkušené krotitele by mohla být jízda (tedy spíš nízký průlet) tím posledním. Chce to za volantem hodně přemýšlet, protože zákon zachování energie je pěkná ...
Vytuněná "patnáctka" ... tedy asi nejvyšperkovanější hasičský vůz dne. Přesto byla prestižní cena za tuning zrušena, protože podle odborné komise byly všechny předvedené Tatry především funkční a žádná svým tuningem příliš nevybočovala.
Před Tatrou po celou dobu hrdě postával zřejmě nejmenší člen hasičského družstva. Moc se ale nehýbal, že by vybité baterie :) ?
Velmi zajímavý výsuvný žebřík hasičů z Kolína
Mezi dalšími Tatrami byla i zajímavá expediční čtyřkolka, několik osobních Tater a také T813 TP 6x6 přestavěná na vyprošťovací automobil. Na akci dorazila s podvalníkem P32 s naloženým Stalincem.
Improvizovaný firemní stánek Tatry byl hned u vstupu do expozice. Byl tu stolek s velkým reklamním poutačem s obrázky hasičských Tater. Na stánku byly k dispozici reklamní předměty a propagační materiály. Stánek byl trvale v obležení zvědavých návštěvníků. Kupovalo se úplně vše – od malých reklamních předmětů, přes oblečení s obrázky Tater až po plastové hračky. Dokonce jsem zahlédl i malého plastového Phoenixe :) . Je dobře, že se Tatra aktivně snaží vracet do povědomí lidí.
Věděli jste, že Tatra je asi jediná firma na světě, která dokázala navrhnout a uvést do praxe vzduchem chlazený naftový motor splňující EURO 5? A věděli jste, že ten motor je stále řízen mechanicky (tedy bez elektroniky)?
Vedle stánku Tatry byla i vitrínka se statickými modely především značky Tatra.
Po desáté hodině (a bitvě se zvukovou aparaturou) uvítala návštěvníky paní Nicole Zaoralová, mluvčí HZS společně s panem generálním ředitelem HZS a starostou města Zbiroh.
Zde si neodpustím krátké zamyšlení – měl jsem pocit, že ve 21. století je problematika bezdrátového přenosu zvuku na vzdálenost větší než půl metru již rutinně vyřešena. Opak je pravdou, dopoledne paní mluvčí s panem zvukařem s mikrofony doslova bojovali. Holt když si technika postaví hlavu... vidím to sám v práci, co ty elektrony v křemíku dokážou napáchat :) .
Program byl vskutku nabitý:
Po úvodním proslovu a vyhodnocení fotografické soutěže došlo na křest knížky Hasičských pohádek. Jak pravila paní mluvčí, v knížce je osm draků a jeden z nich – tříhlavý zelený dráček Ohniváček – vyletěl přímo z knížky Hasičských pohádek, aby se osobně všemi třemi páry svých očí podíval na její křest ;) .
Pak již následovala prezentace historických stříkaček. Jako první představili hasiči stříkačku smykovou (táhne se po smyku). Hašení malého ohníčku by jistě s pomocí tohoto historického kousku bylo úspěšné, ohníček ale bylo nutné zachovat i pro předvedení druhé stříkačky. Přesto přesun kastrolu s ohníčkem během zásahu jedním z hasičů působil spíš jako záškodnická akce než jako součást představení :) .
Druhým historickým kouskem byla ruční zápřahová stříkačka. Koní byl jaksi nedostatek, tak stříkačku táhlo stádo silných hasičů a to i přesto, že jejich velitel zapomněl odbrzdit. Na řádný průběh zásahu dohlížel "nejstarší žijící exponát muzea". Jak pravila paní mluvčí – chovají ho v kleci, krmí ho a jednou za rok ho nechají velet zásahu, neboť je jediný, kdo si práci s historickým stříkačkami pamatuje. Vše samozřejmě myšleno s nadsázkou :) .
Po prezentaci historických stříkaček byla odstartována soutěž ve výměně předního kola na Tatře 815. Výměna je prováděna samozřejmě ručně, přičemž kolo váží 220kg. Ráno ještě stály dvě osmikolky v ohrádce osamoceny jen s naolejovanými matkami kol. Celkem se přihlásilo 10 týmů po dvou hasičích. Nejprve proběhlo první kolo soutěže, přičemž do finále postupovaly čtyři tými s nejlepšími časy. Absolutně nejlepšího času 4:50 pak ve finále dosáhl domácí vítězný tým Zbirohu, čímž zároveň překonal rekord z minulého roku.
Kolem poledne proběhlo představení pyrotechnického vozu na podvozku T815-7 8x8.
Těsně poté dostaly krátký prostor před pódiem naše RC modely. Jinak jsme se pohybovali po areálu mezi návštěvníky. Společnost Tatře 130 dělaly dvě nablýskané osmikolky T815-7 v měřítku 1:10 a v barvách HZS.
Poté proběhl křest nového přírůstku muzea – obrněný transportér OT64 SKOT upravený na hasičský speciál. Předvedení divákům provázely trochu zmatky, "ó-téčko" spokojeně vrčelo na místě přes půl hodiny, než byl z pódia vydán pokyn k předváděcí jízdě mezi diváky. Paní mluvčí totiž detailně popisovala všechny překážky, které bylo nutné překonat, aby se vůbec transportér od útvaru v Pelhřimově do muzea HZS dostal. Ó-téčko objelo okolo areálu, řádně pokropilo všechny diváky a vrátilo se na místo. Tím proběhlo jeho ceremoniální "uvedení" do expozice.
Vedle ó-téčka bylo improvizované cvičiště pro malé (budoucí) hasiče a hasičky. Na řádné hašení dohlížel dráček Soptík.
Po představení OT64 proběhl křest nové sady známek s hasičskou tématikou. Známky přivezla T815, dráček Ohniváček je sňal s přední masky Tatry a donesl na pódium, kde byly známky slavnostně pokropeny nejakou bublinkovatou ohnivou vodou za potlesku všech přihlížejících.
Expozice muzea HZS je organizována podobně jako v Lešanech. Každá hala je věnována nějakému období historie a je tu vystavena hasičská technika té doby. Začneme nejstaršími exponáty, dokonce tu jsou dvě dřevěné stříkačky z konce 18. století!
Exponáty z doby nedávno minulé:
Pod venkovním přístřeškem jsou ještě další stroje:
Po celý den návštěvníkům hrála kapela Rocksana. Původně když paní mluvčí omlouvala nepřítomnost jiné kapely (protože jejímu frontmanovi nedalo přednost v jízdě osobní auto a on skončil s ošklivě zlámanou nohou v nemocnici), že bude hrát kapela mladých kluků, asociovalo to ve mě jakýsi školní sbor. Taky bychom to asi přečkali bez duševní úhony ... ale kluci (odhadem tak 15let) z Rocksany zaslouží velké uznání, hráli poctivé rockové fláky naprosto výborně. Kytary, bicí, zpěv, fakt klobouk dolů, nečekal jsem, že to bude tak dobré.
A co naše Tatra 130? Byla poprvé na akci od vyladění převodů. Od bystřického Memoriálu jsem dělal celkem 3 rozborky podvozku a obou převodovek, než se mi podařilo dosáhnout uspokojivého stavu. Poslední rozborku jsem zdárně dokončil pouhý den před zbirožským Tatrováním.
V podstatě jsem zvolil skvělou akci – Tatra se musela rychle proplétat mezi davem diváků, což bylo tím nejlepším testem. Motor se hodně točil na dvojku, generoval hodně tepla a spotřebovával hodně proudu. Občas ale byl problém ochránit Tatru mezi návštěvníky – ona je i proti asfaltu dost dobře maskovaná a kdyby nevydávala zvuk, tak by na ni už určitě někdo šlápnul. Musel jsem jít přímo za ní a anténou vysílačky rozrážet dav :) .
Tatra během dne ujela cca 1h 30m na jednu baterku – což je v podstatě velký úspěch srovnatelný s úsporností vozu před repasí. Celkem Tatra ujela 01h 40m 50.49s. Vypadá to tedy, že převody jsou dostatečně vyladěné. Během dne se ani jednou nestalo, že by se Tatra zastavila nebo snížila výrazně rychlost z důvodu přehřátí regulátoru. To je jednoznačné potvrzení, že se oprava zadních polonáprav podařila. Závěr je tedy takový, že Tatra jde skoro jako před repasí, v některých ohledech ještě lépe – konkrétně na zpátečku nyní převody jen tiše sviští. Dopředu stále ještě vrčí, ale i to by se mohlo zlepšit, mám ještě pár nápadů, jak převody dále optimalizovat.
Poprvé na akci jsme také již měli kompletní sadu pneumatik (7 ks) – ta prototypová (tvrdší) byla z pravého předního kola přezuta na disk rezervy a na její místo přišla pneumatika zcela nová (ještě teplá z 3D tiskárny :) ). A svou premiéru také měla zcela nová funkční zadní listová pera, které nahradila čtyři měsíce testovaný prototyp na levé straně vozu.
Z jedné hasičské T148 tekla nafta. Hasiči si s touto situací samozřejmě profesionálně poradili. Nicméně několikrát jsem naftovou stopu (překrytou sorbentem) s T130 přejel. S kamarádem jsme se shodli, že tím T130 opět získala nový rozměr realističnosti – nejen že z toho teče olej jako ve skutečnosti, teď to bude ještě smrdět naftou :) .
Věrné napodobení zvuku vzduchem chlazeného osmiválce navíc s realistickými efekty řazení je stále něco neobyčejného a přitažlivého. Zejména starší chlapi se otáčejí a hledají zdroj jim známého zvuku. Jaké pak to je překvapení, když zjistí, že zvuk vydává to malé zelené šestikolové vozidlo jedoucí pomalu po zemi.
Během dne dokonce dva borci poznali na první pohled Tatru 130, to je neobvyklá koncentrace znalců na jednom místě. Něco podobného se mi stalo před pár lety na srazu historických náklaďáků v Kolíně.
Na akci jsme se také potkali s několika účastníky Tatra Dunaj Tour 2012 . Pamatovali si nás, protože součástí "stretnutia" byla i záludná jízda zručnosti, která dala zabrat všem účastníkům. Klíčem k úspěchu bylo totiž zohlednit fakt, že T130 nezatáčí tolik, jak by se očekávalo (nemá kam, přední listová pera jí to nedovolí). To mi doteď někteří účastníci Tatra Dunaj Tour nechtějí zapomenout ;) .
Závěrem nemohu zapomenout na interview, které jsem poskytl. Jinými slovy – zase jsem na akci neudržel jazyk za zuby a tentokrát byl tím pozorně naslouchajícím pan novinář z idnes.cz :) . Po chvilce se samozřejmě představil a požádal o svolení s publikací a s rozhovorem, vše bylo velmi korektní a přátelské.
Cestou domů jsem si ale zpětně uvědomil, jak dokáží být novináři kreativní – aby z článek nakonec nebyl o něčem úplně jiném. Musím ale pana novináře pochválit, článek obsahuje jen minimum nepřesností a vcelku věrně tak zachycuje obsah našeho rozhovoru. Zároveň bych chtěl touto cestou poděkovat všem přispěvatelům do diskuse pod článkem – tolik chvály a kladných ohlasů jsem na idnes.cz snad ještě neviděl.
Závěrem bychom chtěli poděkovat pořadatelům za pozvání na zajímavou akci. Přestože nebyla přímo modelářská a jízda mezi diváky nebyla příliš bezpečná (pro Tatru), přeci jen to bylo něco nového a akce se nám velmi líbila. Děkujeme!