Před několika dny se ukázalo, že je veřejným tajemstvím, že připravuji realistický model kabiny Tatry 158 Phoenix druhé generace ve variantě MX-13. Jelikož jsem obdržel souhlas zadavatelů projektu k publikování postupu prací, přináším tímto článkem první ucelené informace i čtenářům mého weblogu.

Projekt byl zahájen před více než rokem. Pepa od té doby usilovně připravoval podvozek, a to jak ve 3D, tak následně i ve skutečnosti (autorem 3D modelu podvozku, který je pro lepší názornost vidět na přehledovém obrázku Phoenixe, je právě Pepa).

Já jsem dostal za úkol vymodelovat a vytisknout co nejvěrnější kabinu MX-13 (to je ta vyšší ;) ) – včetně interiéru vozu a se zohledněním prostoru pro veškerou elektroniku, kterou do kabiny hodláme schovat.

Základem je samozřejmě přesný 3D model. Na následujících obrázkách se můžete podívat, jak model postupně vznikal.

V průběhu řešení bylo také nutné dolaďovat modelovací postupy a algoritmy. Pro zefektivnění modelování jsem implementoval spoustu nových funkcí do svého 3D editoru.

Celý projekt se ukázal jako značně náročný a rozsáhlý, ale v posledních dnech jsem konečně dosáhl stavu, kdy bylo možné začít tisknout některé díly. Jako první z tiskárny "vypadl" blatník se stupačkou a poté kapota a přední rohy. Pneumatika z Tatry 130 je přiložena pro porovnání...

Podotýkám, že jsem ve fázi ověřovacího tisku, který má poskytnout díly rozměrově přesné, ale nikoli s kvalitním povrchem. Tisknu tedy z PLA – samozřejmě od firmy Fillamentum – a v co nejvyšší tloušťce vrstvy. V následujících týdnech a měsících budu na této stránce postupně popisovat další pokrok v tomto projektu. Máte se na co těšit!

Behem dvou dnů se podařilo bez větších potíží vytisknout další díly. PLA od firmy Fillamentum funguje výborně. Dobře drží na tiskové ploše a při tisku se nekroutí ani na vysokých dílech. Od tiskové plochy se samo utrhne pouze v případě, že se první vrstva "podaří" velmi ledabyle.

Maska, límec pod čelní sklo a palubní deska. Na masce je patrná chyba firmwaru tiskárny – za určitých okolností špatně spočítá průtok materiálu. V lepším případě je vrstva taková děrovaná (jako se stalo zde), v horším případě se zasekne materiál. Letmo jsem zkoumal zdrojáky firmwaru a nabyl jsem dojmu, že příležitostí pro postupnou akumulaci chyb posunu materiálu je tam bohužel více.

Středový tunel a prostor pro řidiče a spolujezdce

Sestava dosud vytištěných dílů

Kontrola napojení blatníku

Zadní díl – to je "pořádnej macek" skoro na celou tiskovou plochu. Během tisku ale držel výborně a nikde neodlepil.

Vyzkoušel jsem i slicer Simplify3D. Ukázalo se, že má některé příznivé vlastnosti, ale generování podpůrných konstrukcí je v určitých případech řekněme "odvážné" – oblíbeným vtípkem je vygenerování podpor jen tak do vzduchu nebo vůbec. V této disciplíně je zatím jednoznačně vítězí software KISSlicer, který podpory zvládá znamenitě (ale zas má horší povrchy).

Zde je zrovna případ nevygenerování podpory. Bohužel to byla především moje chyba – nebyl jsem při kontrole vytvořeného kódu pro 3D tiskárnu dost ostražitý, nechal jsem se ukolébat pochvalnými recenzemi na software Simplify3D. Ponaučení pro příště – žádný zázrak to není stejně jako ostatní slicery, výsledek se musí pečlivě zkontrolovat bez ohledu na recenze.