Koncem srpna jsme navštívili park Boheminium v Mariánských Lázních . Kdo o něm ještě neslyšel, nechť zví, že Boheminium je park s miniaturami známých staveb naší vlasti v měřítku 1:25.

Nejprve důkladná očista u jednoho vytipovaného brodu na Rokycansku. Mimochodem, projet se to dalo, voda byla v nejhlubším místě těsně k nárazníku ;) .

Vstup do parku je skrz malou chatičku, která je zároveň pokladnou. Byla tu paní pokladní a starší pán. Nesměle jsem se zeptal, zda si smím nafotit svůj model náklaďáku u modelů staveb. Pán se hned začal zajímat, co mám za model. Předal jsem mu vizitku. Souhlas nadšeně udělen. Začali jsme fotit u prvního modelu – nádraží s modelovou železnicí. Tatru jsem opatrně postavil pod ochranné lano okolo modelu. Hned vedle byla rozhledna na Poledníku.

Poznamenal jsem, že by mě zajímalo, jak často se ty koleje musí čistit, aby to jezdilo. Borec odpověděl, že pořád, a někam zmizel. Netušil jsem, že vyrazil zalarmovat všechny své kolegy, včetně těch na telefonu. Všecho nechte a pojďte se podívat na Tatru. To musí být radost mít ve svém týmu takto uvědomělého pracovníka.

Delegace pracovníků areálu nás zastihla u Řípu a první dotaz zněl, zda by to Tatra dokázala vyjet. Sice jsem neměl původně v úmyslu Tatru v areálu vůbec startovat, abych nerušil poklidnou atmosféru, ale neodolal jsem výzvě. Vložil jsem baterie a nastartoval. Musíme počkat, než nafouká ;) .

Na malou dvojku Tatra s přehledem zvládla travnatý kopec ... celkem třikrát. Při posledním výjezdu jsem zastavil vedle rotundy a okamžitě se na Tatru vrhli fotografové ;) .

Zvuk vzduchem chlazeného osmiválce velmi zaujal, včetně efektů řazení. Detaily ozvučení jsme pak probírali i u Černé věže.

Tatra vzbuzovala velký zájem i u běžných návštěvníků areálu. Většina z nich nás považovala za součást expozice. Zejména starší chlapi často reagovali: "to znám, s tím jsem jezdil na vojně". Na to obvyklá odpověď: "jestli jste s tím jezdil na vojně, tak se vám pokloním až k zemi a pak vás poprosím o vyprávění o všem, na co si vzpomenete". To rozproudí debatu, co vlastně to je za model a nutno říct, že tentokrát jsme narazili na chlapy znalé – pamatovali si T128, T111 a při zdůraznění detailů hned pochopili, co je T130 zač.

Když jsem fotil Tatru u zříceniny hradu Přimda, všiml jsem si, jak borec líčí svým dvěma spolupracovníkům, jak "ta Tatra normálně vyjela na Říp". Pozval jsem je na pokračování debaty pod hradem. Samozřejmě se nejvíce zajímali, zda Tatra zvládne vyjet po kamenité stezce až těsně ke hradu. Zvládla, dokonce by se dokázal vyškrábat nahoru i po strmém svahu.

To hlavní mělo ale teprve přijít. Při focení lesního kostelíku jsem koutkem oka zahlédl, jak ke mně běží paní pokladní třímaje u ucha mobilní telefon. Volala něco jako "takový pán s velkou taškou... už ho vidím". V tu chvíli mi ještě nedošlo, že mluví o mě. Podala mi telefon a na druhé straně se ozval pan šéfmodelář a pozval nás přímo do svého ateliéru dole ve městě.

Větší pocty se nám snad ani dostat nemohlo. Po 3 hodinách v areálu poté, co jsme dofotili zajímavé kompozice (třeba kdo z vás jezdil s náklaďákem po mariánskolázeňské kolonádě :) ), jsme vyrazili zpět dolů do města, kde všechny ty nádherné modely staveb vznikají.

Ukázalo se, že pan šéfmodelář je také velký tatrovák. Předvedení Tatry mu udělalo velkou radost. Během přátelského rozhovoru jsme probrali snad všechno. Dokonce přišla řeč na to, že by písecký most Tatru unesl. Stádlecký prý také, ale tam bych se ani omylem nevešel na šířku. Rozhodně jsem to ale nezkoušel, nepřišlo mi to vhodné. Celkově jsem se od modelů staveb držel v uctivé vzdálenosti a už vůbec jsem necpal Tatru dovnitř zámků a hradů. Umím si představit, co takový model dá práce... ostatně jsme to měli možnost vidět na vlastní oči přímo v ateliéru.

Jak jsme se dověděli, modely dost vydrží – zvládnou i kroupy a sníh. Jen ty menší se na zimu uklízejí. Modely však nevydrží ničivou sílu lidské hlouposti. Nebudu to tu rozpitvávat, ale bohužel jsou mezi návštěvníky i tací, kteří modely poškozují.

Naštěstí během našeho pobytu se všichni chovali korektně a ohleduplně, modely si prohlíželi s nadšením, každý si přišel na své – barvy, detaily, historie, podoba s realitou. Neviděli jsme nikoho, kdo by prošel areál bez zájmu, byť asi ne všichni jsou schopni docenit náročnost zhotovení takových modelů.

Přestože se měřítka staveb a Tatry neshodovala, mnohde se Tatra nechala naaranžovat tak, že výsledek vypadal vcelku přijatelně. Totéž lze říci o symbolicky červených rybkách u zámku Červená Lhota :) .

V areálu se momentálně buduje model přehrady Les království. Je vidět, že to autory baví a práce je pro ně koníčkem. Bylo z toho vidět to správné nadšení a radost z dobře odvedené práce.

Celkově jsme byli parkem Boheminium nadšeni. Stavby mají naprosto perfektně a přesně provedené detaily a proporce. Jak jsme měli možnost vidět v ateliéru, staví se podle přesných výkresů. Rovněž koncepce celého parku je dobře navržena – je tu spousta laviček, volného travnatého prostoru, spleť cestiček okolo modelů, našli jsme spoustu zajímavých zákoutí pro focení. Množství vzrostlých stromů poskytuje nejen stín, ale vytváří i pěkné pozadí pro fotky. Ani přilehlý zámek v měřítku 1:1 v pozadí fotek nijak neruší.

Modely staveb jsou doplněny o vtipné rekvizity – malé rostlinky, jemné detaily, jako třeba babička sedící na lavičce na Starém Bělidle, dřevorubec, rybář na loďce, světýlka za okny. Některé modely jsou interaktivní – funkční lanovka na Ještěd, parníky, vlak, větrný mlýn... Celé je to tak dokonalé a realistické, že má člověk pocit, že stojí s Tatrou u skutečného hradu. Navíc každý model je doplněn popiskem se zajímavým povídáním i o vlastní předloze modelu.

Na závěr bychom rádi poděkovali pracovníkům parku a zejména panu šéfmodeláři za vřelé přijetí, o jakém se nám ani nesnilo. Jsme zváni v budoucnu znovu a pokud by se k nám chtěl někdo další z modelářů přidat se svou Tatrou, bude jistě také vítán.

PS: Mimochodem, v celém areálu je přísný zákaz kouření, což nám velmi vyhovovalo. Na druhou stranu najít nekuřáckou restauraci v lázních je kupodivu skoro nadlidský úkol.