Jako v minulých letech se nám dostalo té cti býti mezi zvanými hosty do dobříčské hospůdky na tradiční Tatraschůzi. Účastníky uvítal Milan krátkým proslovem – nejprve bude krmení, pak vyprávění o cestě Velorexem na nejsevernější cíp Evropy a pak si půjdeme ven zajezdit.

Tentokrát jsme se těšili více než obvykle. Pepa totiž slíbil přivézt kabinu T138, kterou znám jen jako hromadu trojúhelníků. Byl to úžasný pocit, držet po třech letech v ruce dokončený vytištěný model. Přestože (nebo spíš protože :) ) použitá 3D tiskárna nebyla z nejdetailnějších, spíše takový průměr, zaujalo mě absolutně pravidelné tenké vroubkování na povrchu modelu, jak jej vytvořily jednotlivé vrstvičky nanášeného materiálu. O něco hrubší pak byly viditelné diskrétní kontury tvaru, dobře patrné například nad čelním sklem, nebo na kulatých částech uvnitř kabiny. Pokud tedy uvažujete o použití 3D tisku pro své RC modely, vězte, že kitování a broušení je nutnost a při tom je třeba pečlivě rozlišovat ostré a kulaté hrany.

Pepa s sebou vzal dva podvozky, T148 S1 a Michala s T815 Agro :) .

Po obědě jsme se zatajeným dechem vyslechli vyprávění a promítání fotek o cestě Velorexem na nejsevernější bod Evropy. Mimochodem, víte že Velorex má 4 rychlosti vzad, stejně jako třeba Tatra 813 Kolos ;) ? Akorát je na čtvrtou zpátečku kapánek rychlejší ... no takových 80 by to udělalo, akorát se při tom nesmí moc kroutit volantem, pokud chce člověk couvat stále po všech třech kolech :) . V couvání mu nestačí ani sporťáky :) .

Předváděčku modelů jsme začali uvnitř. Na stůl jsme postavili T130, abych jí mohl sundat řetězy. Zapůsobila jako magnet a okolo našeho stolu se semkl hlouček přihlížejících a fotících diváků. Po chvilce na stole přibyla i T147 a T815 Agro. Hned se objevila otázka, jestli jsou modely ve stejném měřítku – že je T147 oproti T130 nějaká nízká. Skutečně jsou stojedenáctky nižší a širší a stoosmadvacítky zase relativně úzké a vysoké. Dokonce i nárazník a kapota jsou u T111 posazeny jakoby níže – pozná se to na první pohled podle umístění ventilátorů. U stojedenáctek jsou ventilátory výškově skoro uprostřed kapoty, zatímco u stoosmadvacítek ventilátory jakoby leží na nárazníku, pečlivě jsem to studoval na minulém Kolíně, kde stály T111 a T128 těsně vedle sebe. Takže modely jsou dobře ;) . Při té příležitosti někdo položil zajímavou otázku, jak moc jsou shodné díly kabin T128 a T111. Já osobně si myslím, že shodné jsou: střecha, vyklápěcí okna, horní části dveří, část zadního čela. Kabina T128 je samozřejmě nižší, celé dveře stejné nejsou, palubní deska je taky zcela odlišná. Na nějakém srazu bude třeba ta okna pečlivě změřit :) .

Uvnitř nás to kvůli omezenému prostoru a stále semknutějšímu davu nadšených diváků brzy přestalo bavit a vyrazili jsme ven.

Jízda venku byla tentokrát bez sněhu (pomalu se smiřuju s tím, že tuto zimu už další sněžné video nebude).

Tatra 130 jako obvykle chytla na první otočení. Následoval komentář jednoho z diváků, který mě velmi příjemně překvapil: "...hmm, chytá hned, jde pravidelně a nekouří! Je dobře seřízená :) ". Pak se opět objevil dotaz na odfuky brzd, už je tam budu muset dodělat ;) .

Došlo i na odbornou debatu s kolegy modeláři, jak je vlastně zvukáč udělán. Při tom jsem si uvědomil, jak moc se můj simulátor motoru liší od běžně prodávaných zvukáčů. Třeba princip řízení regulátoru elektromotoru – otáčky elektromotoru nesouvisí přímo s tím, co se kroutí na vysílačce, ale s tím, co mu posílá procesor. Ten navíc povel "víc plynu" při rozjezdu, aby elektromotor lépe pohnul s převody, což je důležité zvláště v těžkém terénu a v zimě. Nebo že neutrál neznamená točení elektromotorem, ale jen zvuk.

Vyjeli jsme na kopec, abychom udělali pár fotek. V ten okamžik byl trávník plný lidí a všichni fotili. Po chvilce jsme museli všechny z trávníku "vyhnat", abychom měli vůbec kde jezdit.

Agrovka předváděla úžasně funkční sklápění a Milan s T147 lítal jako ve skutečnosti, až jsem z toho měl strach.

A jak naše dovádění na travnatém svahu u hospůdky viděl řidič Tatry 130 :) ...

Nakonec jsme tradičně zavítali do muzea Tater 111. Na Milanovi bylo trochu vidět, že historku o dovozu hasičského speciálu ze Švédska říká už asi po stojedenácté :) .

U autobusu T500 mě překvapila informace, že se v tom vyměňovaly motory za T928 (motor používaný v T138), aby to nebylo tak líné. Jakkoli byla "pětistovka" velmi moderně řešený autobus, své chyby měla, a slabý motor byla jedna z nich.

Závěrem bychom opět chtěli poděkovat Milanovi za pozvání, příjemnou atmosféru setkání a těšíme se na sraz v Kolíně.