Minulý víkend jsme se s Pepou zúčastnili Tatraschůze, kam nás pozvali představitelé Tatra Historik Klubu. Dopoledne, před vlastní schůzí, jsme měli ale ještě tu čest prohlédnout si sbírku Tatrovek pana Horky. Pana Horku asi nemusím návštěvníkům fóra představovat, a pokud by přesto někdo nevěděl, tak vězte, že má velkou sbírku skutečných Tater 111 a odvozenin, mimo jiné také známou a jedinečnou červenou T147. Mne nejvíce zaujal jeho čerstvý přírůstek – Tatra 500.

Cestou domů mne k tomu napadla taková parafráze na jednu známou pohádku:
Pan Horka nás pozval k sobě
a pohostil nás ve svém domě.
Všechny své Tatrovky nám ukázal,
a štědře nás obdaroval. ;)

Tatraschůze se konala v blízké hospůdce v přátelské atmosféře. Zúčastnilo se odhadem 30-40 lidí. Promítaly se dobové dokumenty (zcela překvapivě nejen na téma Tatra, ale také třeba o australských tahačích). Pepa to od začátku neměl jednoduché, čekala ho výměna předních per na T147. Jak už to bývá, přetěžováním se pera unavila a když už ani klíny nepomáhaly, došlo na lámání chleba (teda spíš podvozku :) ).

Sborka a rozborka T147 ... neprovrtal jsi náhodou tu rouru skrz, že ne?

(děkuji oběma pánům za svolení s uveřejněním fotek)

Po úspěšné transplantaci předních per jsme začali s předváděčkou. Asi nejpřekvapenější byl hospodský, který evidentně něco takového viděl poprvé a se slzou v oku vzpomínal na svá mladá léta, kdy vídal tyto úžasné stroje běžně na silnici.

Pepovy umělé terény položené v hospodě a bagrování "ničeho" nás brzo přestalo bavit. Jezdit po zpevněném povrchu umí kdejaká parodie na náklaďák. Tatra patří do terénu ;)

Venku na sluníčku – nejdříve společné foto – kompletní sestava čtyř Tater. Samozřejmě sem všechny Tatry dojely po své ose.

A pak už do práce – odbagrovat sníh z cesty a odvézt ho do potoka. Bagrista nakládal a nakládal ... a něco jako omezená nosnost ho vůbec nezajímalo

Musím říct, že jízda po tajícím sněhu nebyla vůbec jednoduchá. LIWA byla ještě vcelku v pohodě se svými taktickými pneu s dobrým vzorkem. Nejhůře na tom byl bagr – jeho značná hmotnost a zadní dvojmontáž způsobovaly, že se ve sněhu pohyboval jen s obtížemi. A když už to fakt nešlo, přišla LIWA na pomoc. I T130 si vyběhla ven jen tak nalehko – bez řetězů.

Na závěr – "kontrolní otázka, soudruzi" – jestlipak víte, jestli se mohly T147 a T130 potkat ve skutečnosti?