V sobotu bylo vcelku krásné ... únorové počasí. Přímo v Kopřivnici sice nepršelo jako po cestě, ale foukal studený vítr, bylo zataženo a celkově nevlídno. Opět počasí za poslední měsíc předvedlo všechna roční období. Tomu by soudruzi ze SESR měli učinit přítrž, a ne řešit pomazánkové máslo.

Proti nepohodě jsme měli modelové pískoviště kryté Tatra-stanem. Ano tím, co má sytě červenou střechu, a pod nímž jsme jezdili před bezmála rokem na kopřivnickém polygonu. Chtěl bych poděkovat Pepovi za včasnou intervenci u pořadatelů, aby stan zevnitř vytunili bílou plachtou. Až zpětně jsem při přípravě této reportáže ale zjistil, že většina fotek je stále laděna do červené barvy – ovšem už jen díky zobrazovaným modelům.

Letos chyběli někteří pravidelní účastníci naší modelářské skupiny, neboť si spletli termín a předpokládali, že akce se má konat až o následujícím víkendu. Přesto ale bylo na modelovém terénu velmi živo. Kdyby nás tam bylo víc, asi už bychom se těžko vyhybali.

Michal mi připomněl, že mám Tatru nechat ohřát a nafoukat vzduch pěkně na volnoběh, aby se mi nezapekly pístní kroužky. Než jsem mu stačil potvrdit, že se už kompresor a vzduchové brzdy simulují, Tatra odfoukla. Michal uznale pokýval hlavou: "dobře ti drží vzduch :) !"

Novinkou mezi modely byl drtič kamení (uvidíte jej při práci v závěru videa). Tahle věc má ukrutnou sílu. Zvládá cihly i kusy betonu, byť na akci předváděl trochu ošizenější beton, přeci jen je ještě ve fázi testování. Po celý víkend byl ale drtič maximálně spolehlivý a ďábelsky rychlý. Jeden bagr jej nestíhal krmit vůbec a nakladač to zvládal jen tak tak. Zajímavé je, že drtič je konstruován tak, aby mohl být převážen jako návěs za T163. Jako souprava to už teď vypadá velice efektně a co teprve až to bude v oplechované a v laku!

Pepa celý víkend usilovně jezdil a bagroval, jako kdyby chtěl dohnat manko z budějovické akce (kde vcelku nebylo co bagrovat). V sobotu bagroval dokonce takovou rychlostí, že se mi nepodařilo udělat jedinou nerozmazanou fotku bagrovací nástavby ;) .

Lukáškovi jsem jednou vysvětlil, jak jezdit do kopce v sypkém písku. Okamžitě to zcela pochopil, párkrát se správně rozjel, aby si ušlapal koleje a na třetí pokus vyjel s naloženou T148 nahoru. Všechna čest! Takže příště bude jízdu v písku už vyučovat Lukášek ;) .

Mimochodem – když se vám při jízdě v písku podaří vykopat díry pod protáčejími-se koly, lze pak přední kola použít k jejich opětovnému zasypání. Stačí v dalším průjezdu vyjet lehce mimo stopu a tím si shrnout okolní materiál do vyhrabané díry. Pak stačí couvnout a projet úsek ještě jednou, tentokrát už přes zasypanou a ujetou díru.

Velkou pochvalu si také zaslouží trialisté, se kterými jsme opět sdíleli stan. Po celou dobu byli maximálně ohleduplní. Nevím o tom, že by způsobili byť jedinou kolizi.

Divákům představili zajímavé kousky. Kromě obvyklých speciálů 4x4 s karoseriemi běžných offroadů tu byly i tři "Tatry". Záměrně píšu "Tatry" v uvozovkách, neboť pohled "pod sukně" odhalil, že tyto modely nemají tatrováckou rouru a kyvné polonápravy. To ale nic nemění na jejich divácké atraktivitě.

Chtěl jsem zkusit i některé trialové překážky, ale buď byly dimenzované na širší rozchod kol, nebo se na ně T130 prostě nevyškrábala.

Naproti našemu stanu byla i krásná modelová železnice. Vlak tažený skutečně funkční modelovou parní lokomotivou řady 310 vozil neúnavně celý víkend malé i velké diváky.

Neděle na tom byla z hlediska počasí a světla lépe, už ráno bylo tepleji, než za celou sobotu dohromady. Tady se mi vybavil klasický kameňák – když je 5 dní po sobě mráz 20 pod nulou, tak to je celkem 100 pod nulou :) . Ale zpátky k nedělnímu ránu – vysvitlo sluníčko a já jsem si uvědomil, že mám ze soboty natočeno jen pár záběrů "Agrovky". Vylovil jsem kameru a ujal se filmování čilého stavebního ruchu z nedělního dopoledne.

Když už se schylovalo k závěru letošního Kit show, vyzkoušeli jsme, kterak projet dřevěnou boudu náklaďákem. Kupodivu, polovina pokusů skončila tím, že se naložená a rozjetá Tatra zastavila nárazníkem o stěnu a bouda se jen posunula :) . Ovšem ty dva nejlepší úspěšné pokusy uvidíte na videu. Následující fotky jsou z najíždění a přípravy výše zmíněných průjezdů. Jak vidno, neobešlo se to bez důrazné výměny názorů :) .

Technická poznámka – při filmování nedošlo ke zranění žádného psa, a to i přestože se Michalův "vlkáč" přímo účastnil kaskadérské scény vyklápění plné Tatry písku. Naopak, z této scény měl pes velkou radost a hlasitě se dožadoval jejího opakování. Cestou zpátky se pak hrdě rozhlížel ze střechy modré Tatry. Nakonec se nám dokonce vnutil i na korbu T130 při dalším kaskadérském kousku – projetí dřevěné boudy :) .

A z mé krásné kameramanky se pomalu ale jistě stává slečna režisérka. K první verzi tohoto videa měla věcné a velmi konstruktivní připomínky – dal jsem jí za pravdu a video jsem podle toho upravil ;) .

Na T130 jsem před akcí ladil řízení – to aby kamera necukala v pravé krajní poloze. Zjistil jsem totiž, že přijímač v Tatře nesprávně interpretuje krajní polohu zatočení v případě, že přeleze určitou mez. To se dělo proto, že zatáčení bylo podpořené velkým "trimem", aby auto jelo rovně. Tak jsem posunul páku na servu o jeden dílek, čímž jsem se prakticky zbavil nepříjemného trimu, přijímač v krajní poloze přestal "generovat kosočtverce" a tudíž servo kamery přestalo cukat. Má to drobnou nevýhodu – teď Tatra zatáčí méně doleva, takže se po letech provozu musím znova učit odhadovat levé průjezdy :) .

Také jsem před akcí zkoumal, proč se občas do reproduktoru indukuje rušení v podobě pískání motoru. Skutečně to není pokaždé, asi jak se regulátor a motor zrovna rozhodnou. Svůj díl viny na tom má zřejmě i spínač zadních světel, problém se totiž nikdy nevyskytuje, když se auto zapne s rozsvícenými světly. Namátkovou kontrolou jsem osciloskopem naměřil při iniciální sekvenci regulátoru (když pípá motor) rušení s amplitudou 5V mezi kovovým rámem Tatry a nulou na baterii. Mé podezření na špatné země se tedy potvrdilo. Ukostřil jsem nulu baterie na rám Tatry a problém už není tak výrazný, ale stále tam je. Když odpojím spínač světel, tak se to neděje nikdy a je fakt, že jsem už kdysi problém se spínačem světel řešil. Je možné, že spínač je za dobu provozu už "nakopnutý" a kazí země v celé elektroinstalaci. V každém případě za celý víkend se nestalo, že by kamera nesepnula. Je tedy dost pravděpodobné, že špatné země s tím souvisely. Detailní prozkoumání tohoto rušení mne ještě čeká.

Na závěr bych chtěl poděkovat organizátorům letošního Beskydy Kit Show za pozvání a za logistické zajištění naší prezentace. A opět statistika, tentokrát zcela přesná: Tatra najela za dva dny 3:00:43.242, tedy jestli se tentokrát někdo flákal, tak jsem to byl já s T130 ;) .

PS: takhle letos vypadala vstupenka – no uznejte, tu jsem tam nechat nemohl ;) .