Letošní doprovodný program veletrhu "Pro dítě" byla skvělá modelářská akce. Byla tu spousta modelů různých druhů – nejen náklaďáků a tanků, byl tu také vlak, drtič kamení, jeřáby, nakladače atd. Za poslední roky to byla jedna z nejlepších akcí pro natáčení – pořád se něco dělo, nebyly žádné prostoje. Navíc ve vzduchu bylo cítit jaro a už zase poletovala všeliká vrtulová zvěř.

Na návštěvě u tankistů...

Jen škoda, že nebyl bazén, kachní rodinka smutně stála na souši. Lodních modelářů bylo tím pádem také po skrovnu.

Pro náklaďáky navrhl a zrealizoval "pan budoucí architekt" :) s kolegy luxusní terén vyzdobený množstvím rekvizit, škoda něco tak krásného rozjezdit :) .

Terén doslova vybízel k focení zajímavých zákoutí.

Terén byl rozdělen na pískovnu, terénní silnici, stavbu mostu a podpůrné sklady materiálu. Pískovna byla od rána v obležení nakladačů, bagrů a sklápěček. Písek se cíleně vozil na násep budoucího mostu. Ten se sice nepodařilo dokončit, přesto však bylo množství přepraveného materiálu úctyhodné. Písek převážela terénní vozidla Tatra 148 S1, Praga V3S a speciální sklápěč Terex a také silniční sklápěčky různých výrobců – Mercedes, Scania i Liazka s vlekem. A těm silničním to šlo až nerealisticky dobře – jak prohlásil jeden z jejich řidičů – tohle by ve skutečnosti žádná Scanie nedokázala.

Takhle svou Tatru zaparkovat nedokážu. Tak dobré brzdy, abych na zpátečku převrátil auto na zadek, nemám :) .

Hned v sobotu ráno jsem předal výsledky své poslední práce – vytištěné díly disků Trilex. A hned jsme je zkusili přímo na hasičském Trambusu. Věřím, že zákazník je spokojen, další postup výroby odlitků můžete sledovat v jeho vlákně . Hasičák jsem se pak snažil s Tatrou honit, ale byl rychlejší :). Občas na silnicích vznikaly podivuhodné situace – tank honící hasičák a proti mě VW Transporter s malou kamerou na střeše.

Na akci se také objevil další Trambus, tentokrát ve variantě dlouhý valník. Kabina zatím pouze ve stříkačáku :) , ale už teď to vypadá velice zajímavě.

Když tu byl náš zkušený "žeriavník", zopakovali jsme nakládání náklaďáku na návěs. Je to už 3 roky, co jsme tuto taškařici založenou na skutečné události provedli s T130. Tentokrát to chtěl zkusit majitel V3S. Předně šofér tahače zaslouží uznání za to, jak čistě dokázal nacouvat do omezeného prostoru přímo k V3S. Pak už přijela T815 AD28, čapla V3S za přední nárazník a posadila ji předními koly na plošinu návěsu. Pak ji chytla za zadní část rámu korby a zdvihla. Tahač s tímto neobvyklým nákladem obkroužil plochu a dojel do pískovny, kde nacouval těsně ke srázu. V3S pohodlně sjela.

Plány imperialistů zhatí naši vepři boubelatí!

Tatru 130 postupně napadly dva bagry :) . V obou případech jsem si naběhl sám. Nejdřív si jen tak jedu okolo UDS, když mi najednou nad kapotou přistála lžíce plná písku. Zastavila se centimetr před čelním sklem. Tuto událost lze vidět v přímém přenosu na videu. Písek jsem s kapoty sfouknul, ale část se dostala dovnitř na reproduktor. Večer musela kabina dolů a postupně se mi podařilo písek vysypat ven.

Druhý případ se stal v neděli. Projížděl jsem příliš blízko laňáku a nějak se povolilo lano :) Lžíce se mi zapíchla přímo do kabiny. Naštěstí se nic nestalo, v modelovém provedení je lžíce lehká. Ve skutečnosti by byly následky fatální, v lepším případě by se měnila pouze kabina. Dopadlo by to podobně, jako když si kdysi jeden nejmenovaný bagrista omylem "vyndal" lžící motor na zcela nové T138 :) .

Modelový vláček vozil v sobotu především tanky. Neodolal jsem a svezl jsem se s Tatrou. Záměrně jsem nechal nastartovaný motor, abych získal neobvyklé záběry přímo z plošiny vagónu jedoucího vlaku. Na konci dráhy jsem pak demonstrativně sjel dolů, jako kdyby snad ani mezi vagóny nebyly mezery. Tatra to prostě neřešila. Stačilo se předními koly trefit na nárazníky, přejet na sousední vagón a pak už to bylo v pohodě. Kyvné polonápravy si s tím poradily.

Michal si namontoval pohon přední nápravy na svůj Mercedes (po letech :) ). To se stalo v noci ze soboty na neděli. V neděli to už bylo z hlediska průchodivosti úplně jiné auto. Bez problémů dokázal naložený vyjet až na vrchol pískového náspu a tam sklopit náklad. Ještě v sobotu končil na prvním metru písku. Michal si to náležitě užíval a myslím, že terény na dalších akcích budou daleko náročnější :) . Jen jestli bych mohl poprosit trochu více manévrovacího prostoru, přeci jen T130 moc nezatáčí, tak ať jsou rádiusy zatáček větší.

T141 hned v sobotu ráno trestuhodně uvízla na rouře, což se stalo základem pro neobvyklou vyprošťovací akci (uvidíte na videu). Ulovil jsem projíždějící vyprošťovací tank s navijákem a požádal jeho pilota, zda by nám nechtěl pomoci. Ukázalo se, že Tatra je pro tank hodně těžké břímě. To bylo dáno i měřítkem tanku 1:16, zatímco Tatra je 1:14. Sovětský stroj se ale "postavil na zadní" a s vypětím všech svých sil dokázal Tatru vyprostit. V neděli předvedl řidič s Pragou V3S v podstatě totéž, neboť mi chtěl dokázat, že tento terénní hrb zastaví jen mou Tatru. V3S vyprostil až buldozer :) .

V neděli jsem vozil strážního psa. Vesele si pobíhal po korbě a štěkal na diváky. Pak jsem operativně dostal přidělený úkol sbírat povalenou vegetaci. Když už jsem měl na korbě řádnou sbírku, zastavil mě Michal a zeptal se: "To je co? Pes zahradníkem?" "Jo, protože nemáš kozla :) ."

Nedělní idylka :) ...

Po obědě jsme byli vylosováni k vyplnění 10 minut prostoje na pódiu pro děti. Původní požadavek byl T815 hasičák (asi aby se děcka před dalším vystoupením mažoretek umyla), leč hasičák v tu chvíli postrádal svého řidiče. Tak jsme vyrazili ještě s vojenskou sklápěčkou V3S a silničářským Mercedesem. Na rudém koberci pódia působila vojenská vozidla vskutku nezvykle.

Vzala si nás na povel paní moderátorka. Nejprve se na něco zeptala Reného. Ten jí odpověděl vskutku velmi stručně a tak se paní zkusila obrátit na mne, zda bych nebyl sdílnější. Ještě rozjetý z pošťuchování prodejců kočárků záludnými dotazy jsem měl představit svůj model. Prototyp z roku 1951, málo známý mezi běžným obecenstvem, velká legenda mezi znalci. Kyvné polonápravy, vzduchem chlazený osmiválec ... a to už začalo být pro dětské publikum příliš nesrozumitelné.

Jste z nějakého klubu? Ne, my jsme jednotlivci, pravidelně se scházíme na modelářských akcích a společně jezdíme a bavíme diváky.

Je v Brně nějaký klub zaměřený na RC modely? Určitě tu jsou minimálně tři, ale ani jeden z nás není přímo z Brna, tak přesné kontakty vám takto z hlavy nejsem schopen poskytnout.

A poslední otázkou si paní moderátorka dost naběhla – jistě ode mne chtěla slyšet nějaký zaručený tip, jak motivovat děti k jiné činnosti, než jen tupému opičímu chmatání po tabletu: Jak dostat děti od počítače k modelaření? Myslím, že se modelaření a počítače nevylučují, což je ostatně vidět na mě – profesně pracuji s počítači denně jako vývojář. Začínal jsem s papírovými modely, pak jsem na vysoké přičichl k virtuální realitě a tím jsem se oklikou přes počítače dostal k RC modelům. Díky zkušenostem s vývojem softwaru jsem byl schopen navrhnout simulátor zvuku motoru své Tatry.

Vyděšený výraz ve tváři paní moderátorky naznačoval, že bych měl končit :) . Obávám se, že jsem ji nechtěně zkazil všechny dobře míněné otázky. Nakonec už mi vzala mikrofon, abych se nevykecával a nedělal z ní blbku jak soudruzi politici v nedělní debatě. A přitom jsem to vše myslel "upřímně" a "s křišťálově čistými úmysly" :) . Největší legraci z toho měla má krasná paní – sledovala náš rozhovor z publika a válela se smíchy.

Mimochodem, když jsem zmínil ty kočárky. Vypadá to, že už dnešní miminka nechtějí houpat. Jak jinak si vysvětlit stav, kdy pérování mají dva, slovy dva exempláře v celé výstavní hale. Vše ostatní je tvrdé, jak žebřiňáky z Mladé Boleslavi. Jedním z těch dvou exemplářů je prý super terénní verze. Mno, brodivost 400mm by asi vyhověla, ale co ten pohon pouze zadních kol a silniční vzorek? No tím symbolickým pérováním bych to mohl s oběma zavřenýma očima přirovnat ke skákavému Land Roveru, ale vymazlenou měkkou Tatru plující terénem – tu tady nikde nemáte.

Na stánku MegaMee (nebo to bylo BugaBů?) to bylo totéž – takové Ferarri – aerodynamika kozího chlívku, tvrdé, ukrutně drahé, u nás do provozu použitelné pouze jako závaží na lano. Nebo že by naše socialistické silnice a chodníky byly rovné a hladké jako zrcadlo? Mechanické provedení ve všech případech samozřejmě odfláknuté, jak zákon snižování nákladů káže. Ložiska tu nehledejte, plasty přímo jak vypadly z mašiny bez očištění ostrých hran... Všude stejné bez ohledu na udávanou cenu. "Velebnosti, jdu blejt."

Akci jsme ukončili v neděli po poledni. Jednak došel veškerý volný filmový materiál (což se stává výjimečně), foťák začal odmítat zápis na kartu, nádrž Tatry suchá jako Martini a hlavně začalo být na place nebezpečno. Zrovna když jsem se snažil varovat Vláďu, aby si dal svou osamoceně stojící T163 s návěsem do bezpečí (udělal bych to dříve sám, ale nedokázal jsem naloženou soupravu bezpečně zvednout, abych tam omylem něco neulomil), v těsné blízkosti okolo ní proletělo terénní Mitsubishi. Jeho nezkušený pilot rychlý stroj evidentně nezvládal. Usoudil jsem, že to byla poslední kapka a bude lepší takticky ustoupit.

Kamera v Tatře byla tentokrát zcela spolehlivá, přestože výpadků signálu z vysílačky bylo opět požehnaně. Tatra natočila celkem 4:29:25.31 hodin jízdy. Snažím se jí šetřit, než se dostaneme k opravě převodů.