Letošní veletrh Pro dítě na brněnském výstavišti s doprovodným programem Modely v pohybu byl skutečně silným zážitkem.

Nejprve varování čtenářům: pokud jste byli zvyklí na těchto stránkách načerpat pozitivní energii a radost do života, raději přejděte na reportáž z letošní Olomouce a na letošní Brno zapomeňte.

Nemohu se ubránit srovnání obou akcí – oba zážitky jsou příliš čerstvé a rozdíl mezi nimi značný.

Původně prý byla slíbena celá polovina pavilonu C. V úterý těsně před akcí se náš hlavní organizátor Olda od BVV dověděl, že dostaneme odhadem jen asi 7x10m – dohromady pro všechnu stavební techniku, velké modely druhoválečné vojenské techniky, modelovou železnici, lodě a trialové a expediční speciály v měřítku 1:10! Stěží jsme modely nastavěli do vymezeného prostoru se vším souvisejícím zázemím.

Za vším prý stojí nový majitel veletrhů. Už ročník 2017 Modelů v pohybu měl značně redukovanou podobu, ale tohle byl opravdu výsměch – tím spíš, že celá polovina pavilonu C byla po celou dobu prázdná!

Situace po ránu vypadala opravdu zoufale – minimum prostoru, žádné rekvizity (protože je nebylo kam dát!), jen smutná hromádka rašeliny.

Přesto se sešlo pár zajímavých modelů – na kolejišti se objevil krásný model lokomotivy ČKD řady E436 z konce dvacátých let a ruční drezína...

... v bazénu se proháněly rychlé loďky, tradiční kachní rodinka a malinká ponorka ...

a na staveništi přibyl nový bagr a pár terénních vozidel

Hasičská Tatra ... s tuhými nápravami a zadním nábojem Scania :)

Velké modely World War II Circus

Pak se ledy trochu pohnuly a trialisté směli využít prostor u vstupních dveří hned vedle, čímž se nás tu mačkalo o něco méně. Roztáhli jsme plachtu, v rašelině vytvořili jednoduché cesty a na okraj postavili modelovou boudičku. Do hromádky rašeliny se zakousl nakladač a začal plnit přistavené sklápěčky.

Dva natěšené buldozery se nějak nedokázaly dohodnout na rozdělení svých úkolů, došlo tedy na přetlačování :) . Těžko soudit, kdo byl vítězem, šarvátka skončila v okamžiku, kdy "Kraken" nadzvedl svého soupeře tak nešťastně, až vyklopil rašelinu z jeho lžíce na svou kapotu. Honza se pak snažil materiál ze svého naleštěného stroje očistit.

S Agrem jsem asi hodinu vozil rašelinu, aby se vytvořily alespoň nějaké cesty. Sto-třicítku jsem ani nevytahoval, ačkoli se na ní kolegové ptali. Postupně se do našeho prostoru modelového staveniště začalo míchat úplně všechno, nazrál tedy čas k taktickému ústupu – popadl jsem obě Tatry a odnesl je do naší pojízdné přepravky.

Musel jsem to jít rozdýchat – minuli jsme venkovní stánky s občerstvením a vstoupili do sousedního pavilonu E – hlavní části veletrhu Pro Dítě. Pavilon byl plný lidí i vystavujících. V minulosti jsme pavilon s tímto veletrhem sdíleli, což bylo podle mého názoru lepší řešení – děti vydržely sledovat naše modely dlouhé hodiny, zatímco jejich rodiče si mohli v klidu projít prodejní stánky s kočárky a vybavením pro miminka pod jednou střechou. Rybářský veletrh, který se konával ve stejném termínu a generoval taktéž velkou návštěvnost, byl pro letošek zrušen.

Trochu mi to připomínalo Mobil Salon v Č. Budějovicích před několika lety. Jenže tam bylo modelové prostředí naopak jednou z nejlépe vypadajících expozic na výstavišti – tehdá jsme měli celý pavilon pro sebe, spoustu silnic a rekvizit.

Z výstaviště jsme odjeli krátce po poledni rovnou do nákupního centra "Vikea" (znáte manželku náčelníka Vikingů z Asterixe, ne? ). Mezi davy bloumajících zákazníků kupujících nabízené produkty "po kartonech" jsem si uvědomil, že to konec konců mohlo dopadnout i hůře :) . Už jsme byli i na akcích, kde nám pořadatelé nevyšli příliš vstříc, a přece jsme si dobře zajezdili. Spíš mě mrzelo nenaplněné očekávání hvězdné úrovně předchozích ročníků – připomeňme naši účast: 2008 , 2011 , 2012 , 2013 , 2014 , 2015 a 2016

Na pozdní odpoledne jsem naplánoval zaměření a plán opravy předních kloubů na T130, ten pravý už je značně opotřebený. Stavil jsem se u kolegy, abychom plán prodiskutovali.

Neděle
Trocha ranního slunka před výstavním pavilonem

Druhý den bývalo obvykle volněji. Tentokrát byla neděle z mého pohledu lepší než sobota. Vzhledem k tomu, že jsem byl se svými Tatrami na placu sám, transformoval jsem hromadu rašeliny do zvlněné krajiny, která ideálně vyhovovala mým terénním nákladním automobilům. Desetiny (modely v měřítku 1:10) se vrátily z "vyhnanství" u dveří a společně jsme si dobře zajezdili.

Moc se mi líbily trialové rekvizity, až na ostré horizonty jsem s Tatrou 130 všechny zvládnul projet.

Mezi velkými Tatrami jsem se necítil nijak ohrožen, kolegové jezdili velice ohleduplně a bylo vidět, že své stroje bezvadně ovládají. To platilo i o smečce terénních čtyřkolových automobilů (Land Rover, Toyota Land Cruiser a Ford Bronco).

Krásný model Tatry 815 AWS (All Wheel Steering) 4x4x4 přezdívané krab. Přestože model nemá patentovanou Tatrováckou mechanickou převodku řízení mezi oběma nápravami a zatáčení kol obou náprav se děje "po modelářsku" servem, zvládá model všechny jízdní režimy jako skutečná předloha – běžný režim zatáčení pouze přední nápravou, jízdu do boku (obě nápravy mají natočená kola do stejného směru) i režim minimálního průměru otáčení, kdy zadní kola jsou natočena do opačného směru než přední.

Bohužel přední kloub řízení nevydržel náročné předváděcí jízdy a praskl. Ale to je detail, který bude jistě brzy opraven.

Tatra 813 8x8 Kolos

Byl tu i moc pěkný model prototypu Škoda 998 Agromobil. Jeden kus se prý dochoval v Lešanech.

Z nedělního terénního dovádění je také krátké video:

Až k poledni se na placu objevily rychlé čtyřkolové stroje v rukou méně zkušených řidičů a to byl znovu ten správný moment uklidit Tatru do bezpečí krabice.

Ostatně, dlouhá léta mohly s námi v terénu desetiny normálně dovádět. Pak se v tomto měřítku rozmohly rychlé hračky za pár korun a v rukou nezkušených pilotů začaly kolem sebe rozsévat zkázu. V Olomouci jsem byl poprvé svědkem vykázání Tatry 815 AWS v měřítku 1:10 z našeho modelového prostředí (ale ne proto, že by bylo model nebezpečný ostatním). Při sobotních konzultacích s kolegy jsem vytušil, odkud vítr fouká. A jestli jsem to správně pochopil, cílem klubu FMST (Funkční Modely Stavební Techniky) je zvýšit realistické chování modelů na staveništi, dodržovat jízdu po vyhrazených cestách, neničit vyšperkovaný terén a také nemíchat měřítka modelů, což je zřejmě jednou z podmínek získání pozvánky na Modelbau Messe v Rajchu.

Obávám se však, že požadavek na realistické chování na staveništi většina modelů terénních nákladních automobilů nesplňuje (obzvláště Tater :) ). Tatra si cestu tvoří, nepotřebuje, aby ji tam buldozer, válec a finišer teprve udělal. Vždycky jsme se krásně vyrochnili v písku, hlíně, rašelině a blátě prostě proto, že nás to bavilo. Písek se vozil z jednoho konce na druhý a moc jsme si užívali jízdu v obtížném terénu. Proto se mi tak moc líbila neděle, nebýt rychlých a nebezpečných čtyřkolek, rochnil bych se v rašelině asi až do spotřebování všech baterek.

Na druhou stranu věřím, že se všichni dokážeme přizpůsobit stanoveným pravidlům pořadatelských klubů, i těch zahraničních. Ale skutečně si to musíme "trénovat" zaváděním pravidel a předpisů na našich vlastních akcích? Opravdu nedokážeme skloubit realistické staveniště s těžkým terénem? Jak se teď budeme odlišovat od sterilního prostředí ostatních RC truck klubů a spolků po celém světě?

Spolu s námi byly v pavilonu C kolotoče, pouťové atrakce a také pódium se zábavným programem pro malé děti. Sousedilo přímo s naším vyhrazeným prostorem, měli jsme tedy možnost sledovat dění na pódiu. V hledišti byl po celou dobu značný přebytek volných židlí – v době průměrné obsazenosti se tu "tísnilo" odhadem 5 dětí s rodiči. Vrcholem zoufalství však byla nedělní situace, kdy si tři dospělé paní na pódiu házely plyšovou kostkou a hlasitě svou činnost komentovaly lákaje děti, aby se do hry zapojily. Drobný problém byl v tom, že v hledišti nikdo nebyl...

Snad jen sobotní vystoupení Transformers na chvilku vytvořilo nějakou koncentrovanější návštěvnost. Zvláště dětem se jejich vystoupení moc líbilo. Těsně před začátkem vystoupení nám bylo vyčiněno, že jsme si bez dovolení trochu rozšířili ohrazení našeho plácku. Musíme prý nechat uličku mezi stěnou rozdělující výstavní halu napůl a naším už tak omezeným prostorem. Pak prošli dva borci v maketovém obleku Transformers. Pro jistotu jsem varoval kolegu s modelovou železnicí, aby své krásné soupravy přesunul do bezpečí. Borec v robotickém oblečku to měl skutečně těsně a málem na koleje šlápnul.

Dohlížející pracovníci z jakési najaté agentury byli značně nepříjemní, bylo patrné, že jim jejich zaměstnání nepřináší nic než "radost". Naše potřeby jim byly evidentně fuk, ale o to víc dbali na dodržování všemožných nesmyslných omezení. Když jsem v neděli ráno prošel do haly otevřenými dveřmi, netušil jsem, jakou to bude mít dohru. V neděli se na mě zasloužilá pracovnice agentury s nekompromisním výrazem ve tváři obořila, že jsem rozbil dveře a ať je jdu spravit. Jak bych asi dokázal s plnýma rukama rozbít dveře, kterých jsem se ani nedotkl?

Těch incidentů jsem od různých lidí vyslechl víc – v pátek si nějaká pracovnice poddala Oldu, že v hale nebudou jezdit jeho velké tanky – že jejich zvuk ruší a že nejsou vhodné pro děti. Po mnoho let bývaly vyhledávanou atrakcí a když se daly do pohybu za doprovodu realistické zvukové kulisy, vždy je následoval dav nadšených diváků. A najednou nejsou vhodné?

Celková bilance jízd: v T130 jsem vyjel jednu baterku (přesně 01h 59m 27.51s jízdy), v T815 Agro v sobotu taktéž (cca 1h jízdy).

Olda nám osobně poděkoval za účast a předvádění modelů. Přes všechny výše popsané problémy i my děkujeme za pozvání, vážíme si toho a uvědomujeme si, že Olda pro letošní brněnské Modely v pohybu udělal maximum. Věříme, že příští ročník bude jen lepší.