V minulém roce při expedici na Kleť vypověděla sériová převodovka na Leguánovi službu – přesněji její primární část, tedy přenos síly mezi motorem a dvoustupňovou převodovkou. To byla ta správná výzva k experimentům – zda se tato čínská plastová hračka ještě dokáže rozjet vlastní silou. Kupovat nové komponenty se mi samozřejmě nechtělo, tohle je přece přesně úkol pro 3D tiskárnu ;) . Zde je tedy celý příběh pěkně pohromadě, začněme v říjnu 2018...

Zde je detailně vidět, co se Leguánovi stalo. Už delší dobu jsem pozoroval, že zuby pastorku (nikoli toho plastového kola!) jsou jaksi omačkané. Teď na Kleti – na opravdové trial-expedici – dostaly převody pořádně zabrat a pastorek z "čínského bláta" nevydržel. Zuby pastorku se postupně deformovaly do zvláštně trojúhelníkového tvaru, proklouzly na plastovém kole a strhly i jeho zuby. Svůj podíl na tom má jistě i fakt, že toto ozubení není na autě nijak zakryto, dostává se do něj tedy prach, který destrukci výrazně urychluje.

Z toho lze učinit následující závěr: HG P402 dobře zvládá jízdu po relativně rovném terénu – to, co jsem s ním dosud dělal. Nevydržel trvalé stoupání a hlavně tempo výrazně odolnějších speciálů Traxxas a Axial.

Navrhnu alternativní řešení a převod hlavně dostane kryt. Uvidíme, jestli se Leguán někdy na Kleť vyšplhá vlastní silou ;) .

Vždycky jsem chtěl vyzkoušet ozubený řemínek ... Řemenici i řemínek lze normálně koupit a "spur gear" vyřešila trocha správně ohřátého a vytvarovaného CPE ;) .

Je to neuvěřitelně tiché, zuby nepřeskakují, motor se nehřeje, zatím samá pozitiva. Teď ještě nějaký kryt proti prachu. Někdy příště to vyzkouším v terénu, ale je otázka, kam ještě Leguán dojede.

Pod ochranným krytem se nyní skrývá nové spur-gear s 57 zuby, což umožňuje ladit vůli řemínku přihnutím motoru.

Je s podivem, že kryt převodu řemínkem vydržel na autě téměř rok bez jakékoli deformace. Jak asi víte, plast PLA má pro konstrukční použití jednu nepříjemnou vlastnost – okolo 65°C začíná měknout. Až během letošního horkého léta se mi podařilo převodové ústrojí ohřát trvalou jízdou na plný plyn natolik, že kryt bylo možné omezeně ohýbat. To znamená, že na motoru mohlo být přes 70°C. Takovou výdrž výtisku z PLA jsem rozhodně nečekal.

Už při návrhu jsem počítal s tím, že finální kryt bude potřeba vyrobit z tepelně odolnějšího plastu. K tomu došlo až nyní. Zvolil jsem svůj oblíbený konstrukční materiál ASA, nyní ve variantě Prusament ASA . Jelikož byl 3D model již rok hotový a nebyly potřeba dělat žádné změny, stačilo nahrát předpis (tzv. G-code) pro 3D tiskárnu na SD kartu, vložit do stroje a počkat na výsledek.

Zde si znovu neodpustím poznámku – od nástupu do firmy Prusa Research mě nepřestává fascinovat, že stačí nahrát G-code na SD kartu, vložit do libovolné tiskárny Prusa i3 MK3/S , kterou zrovna mám po ruce, a tisk se prostě dokončí. To jsem předtím se svou tiskárnou Felix-3.1 dokázal zcela výjimečně. Samozřejmě je to o důsledném vyladění celého ekosystému – od PrusaSliceru, přes tiskové profily až po tiskárny samotné.

Zde je finální namontovaný kryt na Leguánovi.

To ale nebylo vše. Hlavní příčinou poškozování převodů Leguána je zcela diletantské provedení uchycení motoru k převodovce. Při velké zátěži převodů se stávalo, že se motor na hliníkovém (!) plechu vyhnul natolik, že dokázal přeskočit i řemínek! Nutně jsem tedy potřeboval zajistit i druhý konec motoru proti pohybu. Naštěstí jsou na převodovce výstupky s připravenými montážními otvory pro řadicí servo. Servo nemám, k řazení "malé/velké" je potřeba zastavit vůz, otočit jej vzhůru kolama a přeřadit páčkou na převodovce ručně. Je to podobné, jako když musíte před vjetím do terénu vylézt z auta a zapnout přední pohon v nábojích předních kol (tato podivná obstrukce se naštěstí na Tatrách ani Land Roverech nikdy nevyskytovala).

Následovalo tedy vytvoření 3D modelu, 3 ověřovací výtisky z PLA (PLA je biodegradabilní, tedy nezatěžuje naši planetu po tisíce let), a když jsem byl s konstrukcí spokojen, vytiskl jsem držák také z ASA. Zde je již namontován na Leguánovi a po ujetí 3.5km dlouhého ověřovacího okruhu, který se jede v podstatě pořád na plný knedlík (aby se motor co nejvíc ohřál). V souvislosti s montáží obou dílů jsem také nasadil hliníkový chladič, aby se motor chladil lépe.

Nadále platí, že auto je neuvěřitelně tiché, v podstatě jen tiše hučí. Žádné ostré vrčení přímého ozubení, které lze pozorovat u jiných hraček této kategorie, se zde nekoná.