Letos poprvé jsme se zúčastnili výstavy For Model Olomouc. Vše bylo řádně a včas připraveno, dokonce i snídani jsme stihli v termínu. Co čert nechtěl – při výjezdu z hotelového parkoviště mi na Disco spadla závora, promáčkla střechu a rozbila zadní světlo. Tím pádem jsme na výstaviště dorazili až o 2 hodiny později. Doběhl jsem pro vjezdovou kartu a vrátný nám umožnil zaparkovat v areálu.

Uvnitř už byl připraven modelový terén tvořený sítí silnic a dvěma staveništi. Vysoký most stojící uprostřed byl nově doplněn zdrsněným povrchem vozovky, takže už neprověříme, zda T815 Agro dokáže vyjet nahoru s naloženým přívěsem i na původním kluzkém povrchu. Přesto s tím ale některé tahače pořád měly problém (protože nebrzdí, a když náhodou brzdí, tak jen odlehčenou zadní nápravu).

Naše prezentace byla obsypána diváky všech věkových kategorií. V sobotu jeden borec dokonce poznal Tatru 130 ... běžně se nestává, aby se z publika ozvalo "není to Tatra 130?"

Jelikož pátek bývá z hlediska účasti modelů slabší a na náš prostor si každoročně brousí zuby stánkaři, byla součástí pozvánky i výzva, aby co nejvíce z nás dorazilo právě už v první den výstavy. Kupodivu, letos byly i páteční modelové silnice plné aut a usilovně se bagrovalo na obou staveništích.

Pro Tatru 130 byl pátek řekněme ověřovací rozcvičkou. Po problémech v Ostravě, následném ladění příjmu signálu a sněhových radovánkách byla toto první akce, kde bylo možné Tatru prověřit dlouhodobým provozem v prostředí s množstvím vysílačů. Už prvních pár minut potvrdilo opravy. Tatra se spolehlivě rochnila střídavě v rašelině a v písku, přičemž vytahovala oba materiály na jinak čisté silnice, z čehož měli někteří pořádkumilovní kamioňáci těžkou hlavu. Mimochodem, nové pneumatiky v písku dělají krásné stopy.

Celý modelový terén jsme měli ohraničený dřevěnou ohrádkou. To byl dobrý nápad, jen na jednom místě jsme ohrádku rozebrali za účelem "dopravy písku na Saharu" ... něco jako humanitární pomoc Evropské Uhnije pouštním oblastem Afriky :) . Dakarské speciály hromádky písku pak rychle rozjezdily. Svým dílem přispěla i T130 – pokřtila zelený koberec stopami z tmavé rašeliny (dakaristé z toho ale měli na rozdíl od kamioňáků radost :) ).

Jirka celý den usilovně bagroval a toto je vizitka jeho práce. Přestože bagr tentokrát trpěl drobnými problémy s hydraulikou, dokázal odbagrovat půl kopce.

Na návštěvě u dakaristů jsem měl možnost obdivovat zcela novou závodní T815 6x6 připravenou na letošní sezónu závodů RC Dakar. Přestože podvozek nemá rouru a kyvné polonápravy, je tento model překrásně zpracovaný. Měřítko je 1:13, tak je vůči Tatře 130 o něco větší.

Kolegům jsem přivezl ukázat dřevěný výtisk Tatry 607 v měřítku 1:14 . Už jen spojení "vytištěno ze dřeva" zajišťovalo dostatek pozornosti. Tatru jsem pak postavil na zatím ohraničený úsek silnice s čerstvým modelovým asfaltem.

V sobotu se pak do asfaltu zakousl krásný a výborně funkční model bagru Broyt X21. Ani nebylo potřeba rozřezat vrchní asfaltovou vrstvu, lžíce bagru tím projela jak nůž máslem. Sice při tom během půl hodinky vybil moji 5Ah baterku, ale kopání bylo velmi efektní, jak ostatně máte možnost vidět na videu. Kusy asfaltu odvezly náklaďáky k drtiči, který je spolehlivě přeměnil zpátky na drobné kamení.

Tatra 163 Jamal jasně demonstrovala, jak má vypadat správné chování tahače s návěsem. Schopnosti plně pohonné Tatry obzvláště vynikaly v porovnání s neschopností silničních tahačů ostatních výrobců (Volvo a Mercedes). Tatra se s naloženým i prázdným návěsem bez problémů pohybovala i na hromadě rašeliny. O něčem takovém si běžné tahače mohou nechat jen zdát ... ostatně jako ve skutečnosti.

T130 měla možnost chvilku tahat polní kuchyni. Jako souprava to vypadalo krásně a v podstatě k něčemu takovému bylo tažné zařízení T130 určeno. Rozkaz zněl jasně a důrazně – za žádných okolností jsem nesměl polní kuchyni zašpinit, takže jsem se pohyboval výhradně po silnicích. Za normálních okolností bych ji vracel i s pískem a blátem uvnitř vařeného jídla :) . Docela oříšek bylo couvání – Tatra 130 má sama o sobě velmi malý rejd. Tedy i kontrolované couvání s tímto přívěsem bylo značně obtížné a vyžadovalo dobrý odhad a spoustu místa. Opatrné couvání zaujalo jednoho z diváků a začal mi popisovat, jak tahal polní jídelnu za skříňovou Pragou V3S a jak se s tím špatně couvá, protože na to není vidět za rozměrnou skříňovou nástavbou. Kuchyně se ve zpětném zrcátku objeví až v okamžiku, kdy je už povážlivě "zlomená".

Byl tu i luxusní rybníček. "Naštěstí" měl natolik strmé svahy, že se do něj prostě nedalo vyjet. To mu zajistilo přežití po celou akci. Kdyby se do něj dalo vjet, vydržel by tak asi 15 minut, než by jej Tatry přetvořily do podoby bahnité lázně protkané zbytky vodních rostlin. Tuto fotku jsem tedy "nafixloval".

Srovnání různých vozidel na váze. Váha od minula dostala modelovější vzhled a fungovala výborně po celou akci. Z řad diváků jsem zaznamenal jen drobné připomínky k velikosti displeje – ze vzdálenosti několika metrů už byl hůře čitelný. Tatra 130 "zhubla" – ještě v pátek ukazovala váha 3.70kg. V neděli už to bylo 3.66kg. Stačilo 7h jízdy :) .

T815 Agro se silážní nástavbou v terénu. V terénu si dobře vedly i plně pohonné sklápěčky Scania.

Krásný Jirkův hasičák a detaily jeho realistických Trilexů a lafety .

Přesně podle Murphyho zákonů, tedy v době, kdy hasiči byli na obědě, doslova vyhořela Praga V3S. Příčinou bylo přehřátí regulátoru a vznícení okolních plastů. Z kabiny se vyvalil hustý štiplavý dým a jen bleskurychlý zásah zkušeného řidiče zachránil konzistenci modelu. Zde je zachycena situace již několik vteřin poté. Po návratu velitel hasičů jen suše poznamenal, že elektriku stejně vodou nelze hasit, tak by tu prý nebyl nic platný :) .

Občas jsem vytáhl číňana . Jízdu řízeným smykem, nízké průlety a jiné skopičiny jsem trénoval u kolegů dakaristů, ale zavítal jsem i mezi stavební techniku. Samozřejmě, největším uměním u tohoto auta je jet plynule a pomalu! Zakopat se to umí dokonale, z této situace mi pomohl až traktor. Na ostré vyzkoušení bagru tentokrát nedošlo, nicméně jsme vymysleli, k čemu bude dobrý – na práci s rourami. Bude schopen je ukládat do výkopů, skládat z aut apod. Bagr jsem tentokrát jen "nastartoval". Povedlo se to až na třetí pokus, jeho vysílačka se nechtěla se samotnou hračkou spárovat. Zřejmě bylo pásmo 2.4GHz přeplněné ostatními vysílači. Bagr tak pouze stál vystavený na parkovišti.

Podobně na tom byl "Bramborák" (BMW) s pirátskou SPZ. Přestože se vlastními silami dokázal pohybovat pouze po silnicích (ostatně jako ve skutečnosti), dokázal ztropit velkou paseku. Naboural do stojícího tahače Mercedes a urazil mu stupačky. Dokázal se netrefit na most tak výborně, že ho musela zespoda vyprostit ještěrka. Vrcholem jeho troufalosti byl sebejistý vjezd do rovné cesty pokryté pískem. Odtud jsem ho musel vyrvat Tatrou na laně, protože smykový nakladač CAT ho dokázal pouze odhodit na stranu cesty, aby tam ten krám nepřekážel. Vyproštění máte možnost vidět na videu.

Ostatně vyprošťování bylo i tak dost – LIAZku jsem s Tatrou tahal dokonce 2x. Nejdříve to byla taková rozcvička. Druhé zapadnutí bylo ale tak důkladné, že prázdná Tatra nedokázala s LIAZkou ani pohnout a fungovala spíš jako vrtná souprava. Musel jsem na ni naložit dva betonové bloky o celkové hmotnosti 5 tun, abych zlepšil její adhezní vlastnosti. Po několika pokusech nakonec dokázala bez další pomoci LIAZku vyprostit, jak máte možnost vidět na videu.

Na těchto fotkách těsně po vyproštění si povšimněte, jak dobře fungují nová zadní listová pera – kola jsou odkloněna méně, než v nezatížením stavu.

Na konci videa také uvidíte start a přistání malého dronu na korbě Tatry 130 a pak i neobvyklou situaci – pomaličku jsem najel s Tatrou ke koni. Ten na mě nevěřícně zíral, ani se nehnul. Pak mu ruplo v kouli a svalil se na zem, aniž bych se ho dotkl. Asi měl chybu firmwaru, tak jsem ho odtáhl ke zpracování ... do salámu ;) .

Podobné zapadnutí se povedlo i modré osmikolce T815. Sypká neudusaná rašelina byla nepříjemně zrádná. Tatře pomohl pásový nakladač Liebherr.

V neděli se k nám na krátko připojil i zajímavý model Uralu. Modelu jsem si všiml už v Ostravě. Tentokrát jsem měl možnost pohovořit i s jeho autorem a majitelem v jedné osobě. Kabina byla vytištěna na 3D tiskárně z PLA a vykitována. Nápravy jsou z HengGuanu . Model ochotně přejížděl všechny typy překážek, které byly k dispozici. Věřím, že na expedici to musí být výborné auto. Jen má malý rejd, ale to je vlastnost náprav HengGuan .

Inspekce zadní rozvodovky. Měl jsem trochu problém nacouvat na rampu, protože před ní bylo málo místa. Petr mě uklidnil slovy, že "když tam on vyjede s bobíkem, tak se tam já s Tatrou taky musím dostat". Jenže bobík má na délku možná 2m, zatímco Tatra přes 7m a navíc její průměr otáčení je nesrovnatelně větší :) . Ale zvládli jsme to ;) . Mimochodem – to černé "lano" je tisková struna materiálu Flexfill 92A – pružná a houževnatá. Má krásná paní vymyslela, že by se z toho mohlo udělat kinetické lano na vyprošťování zapadlých vozidel.

Musím uznat, že skutečný chladicí ventilátor ve své Tatře nemám. V tom je V3S zase o kus realističtější :) . Dokonce je umístěn skoro na správném místě ... jen to měřítko ještě doladit :) .

Hybaj selátka, už máte správnou váhu?

Velká námořní bitva s pyrotechnickými efekty. Přestože lodím příliš neholduji, obdivoval jsme detailně provedené funkční modely bitevních lodí a jejich obratné manévrování v malém bazénu.

Ve vedlejším pavilonu byla expozice vláčků. Některé detaily modelového kolejiště byly úplně nádherné.

Vyskytovaly se tu i zvláštní varianty silničních vozidel – zde něco jako Tatra 813 návěsový tahač s dvojkabinou z Kolosa s dvojicí náprav vzadu. Nic takového nikdy neexistovalo. Naopak pěkně byly provedené BVP a T72 ČSLA a parádní "laňák", jehož kabina nemá úplně špatné proporce. Je to jeden z lepších modelů Tatry 138.

Ve vitrínkách byly vystaveny statické modely všeho možného, včetně RPG-7 v měřítku 1:1!

Veletrh byl částečně zaměřen i na sběratelství – mohli jste tu vidět elektronky a radiotechniku, foťáky, mince a bankovky i odznáčky všeho druhu.

Fascinující výrazy miminek a panenek provedené do až nerealistické dokonalosti.

Modely letadel

Autodráha, loutky a divadlo a expozice KVH s dobovými zbraněmi, která byla venku před halou doplněna Danou, Kolosem a dvěma replikami lehkých tanků z období první republiky.

A toto byla moje sobotní svačina (marcipánová žabka) :) .

Na závěr bychom chtěli velmi pochválit logistické zajištění celé akce. Pro řádně přihlášené byl povolen vjezd a stání v areálu hned vedle výstavního pavilonu. Prezentační plocha pro RC modely byla umístěna naprosto výborně. Diváci mohli sledovat naše dovádění ze všech stran, a přesto jsme stále měli dostatečně velké a oddělené zázemí včetně dostatečného množství zásuvek pro nabíjení.

Tradiční statistika: Tatra 130 za 3 dny najela přesně 7h 26m 9.73s. Výpadků příjmu signálu z vysílačky bylo minimum a Tatra zvládala na jednu baterku jet až 3 hodiny. To je výrazné zlepšení výdrže i příjmu signálu. Pevně doufám, že se jí vrací její pověstná spolehlivost.

Na úplný závěr mi dovolte krátké zamyšlení – v pátek večer jsme se šli podívat na olomoucké náměstí. Místo bujarého občanského života v dopravně zklidněném centru města jsme nalezli jen zvláštní kombinaci tmy, ticha a historických památek. Připadali jsme si jako ve skanzenu po zavírací době. Sklíčenou atmosféru všudypřítomné prázdnoty podtrhovaly zmateně projíždějící vozy taxislužby marně shánějící zákazníky. Hluk způsobovaly jen rychle projíždějící vozy obecní a státní policie ve snaze ulovit a zkasírovat nějakého silničního piráta, který by snad opomněl fakt, že centrum města je dopravně i lidsky totálně zklidněné ... tedy mrtvé.