Už několik let nás kolega lanařil na svůj malý truck sraz v Týně nad Vltavou.

Neodpustím si však na úvod malou jihočeskou poznámku: neznám nikoho ve svém okolí, kdo by toto městečko nazval spisovným názvem "Týn". Pro všechny kolem to vždy byl, je a bude prostě "Tejn" – na věčné časy a nikdy jinak :) . Kolegům "z Prahééé" to ale problémy nečiní, klidně řeknou, že jedou do Týna (nebo spíš do "Tééééna" :) ). Tolik k drobným kulturním nuancím v malebné české kotlině ;) .

Naše účast na akci byla na poslední chvíli ohrožena. Extrémní koncentrace pylu v ovzduší v kombinaci s nezvykle teplým počasím značně zkomplikovaly můj zdravotní stav. Ještě v pátek večer nebylo jisté, zda vůbec pojedeme.

Nakonec to ale dobře dopadlo, už před 11. hodinou nás před "Tejnem" vítaly majestátní chladicí věže jaderné elektrárny v Temelíně, aktuálně běžící na plný výkon. Škoda, že vyhořelé palivo v sudu nelze koupit na doma ... jako zaručený zdroj tepla na 60 let :) . Mimochodem, věděli jste, že uvnitř elektrárny je nižší úroveň radioaktivity, než v jejím okolí :) ? Ale jelikož aktuální euro-doktrína upřednostňuje ekologické obnovitelné zdroje, které "vůbec" nezpůsobují problémy v přenosové soustavě, musela být na ploše smečka větrníků.

RC Truck sraz se konal v místní sportovní hale určené především míčovým sportům, kterým já osobně moc nerozumím. Je vybavena nějakou speciální žlutou podlahou, která by se neměla poškrábat. Proto zde platilo jedno nezvyklé opatření – modeláři i návštěvníci měli povinně použít přezůvky, nebo aspoň návleky na boty. Pro nás, zvyklé jezdit tím nejhorším terénem, poněkud překvapivý požadavek. Ale respektujeme nařízení ředitele ;) .

Jedovatě žlutá barva podlahy také přinesla ponaučení pro příště – natáčet tmavá a zejména vojenská vozidla na černém asfaltu. Omezený dynamický rozsah kamery se scéně přizpůsobí daleko lépe.

Kolega tankista nás hned uvítal dotazem na naši novou hračku – model Land Roveru Discovery II HSE . Kolega pozorně sleduje náš blog, děkujeme ;) .

Na srazu představil svůj krásný model tahače Kraz 255V. Není to žádná stavebnice, ale poctivě stavěný model od začátku. Model je velmi realistický – kabina, stejně jako drobná bižuterie na podvozku a disky. Z mého pohledu jeden z nejzajímavějších modelů na ploše. Když pak nastartoval svou benzínovou V8 (se spotřebou 1 l/km :) ), byla iluze ruské invaze do Československa téměř dokonalá.

Kraz za sebou táhl podvalník, na kterém se za normálních okolností veze podobně originální model ruského tanku IS-3. Podvalník je pro nás samozřejmě vítaným zpestřením, Tatra se s oběma tanky přetahovala o možnost vjet na podvalník. Mimochodem, tankům to na žluté podlaze haly neuvěřitelně klouzalo. Chovaly se jak koza na ledě. Tatra na tom byla o dost líp.

Tatra na sebe opět strhávala pozornost především svým zvukem. Nic jiného ani pořádně predvést nemohla, rovné asfaltky nedaly nijak vyniknout jejím terénním schopnostem. Navíc její vojenské maskování jí poskytovalo na černém asfaltu výborné mimikry, zejména pokud v okolí byla nějaká zeleň. Kdyby nesvítila, mnoho diváků by si jí ani nevšimlo. Jakmile ale projela poblíž diváků, mnozí poznali známé vytí kopřivnických vzduchem chlazených motorů a začali se o Tatru zajímat.

Jeden z diváků podotkl, že Tatra je jedním ze dvou zástupců československé provenience, kromě několika Střelených slepic (škodovek), které sloužily tentokrát jako náklad.

Tatra 130 vs. Praga V3S – nárazník máme ve správné výšce ... na roztlačování, vyprošťování a případně odtlačení nepojízdného vozidla z cesty. Přesně dle armádních pravidel.

U pumpy ... prosil bych 80 litrů čistě minerální nafty. Kdo má pořád vstřikovací čerpadlo od těch eko-hnojiv čistit?

V souvislosti s měřením spotřeby Tatry v terénu se mi tato akce výborně hodila. Tatra na této akci jezdila po tvrdém povrchu (klade minimální odpor) a dosáhla neuvěřitelně nízké spotřeby. Za 2:44:03.38 jízdy spotřebovala pouze 3846mAh. Spotřeba tedy vychází na 1407mAh za hodinu, to je vynikající výsledek. Před týdnem jsme oveřili, že v husté trávě stoupne spotřeba na 2100mAh za hodinu. Teoreticky by tedy Tatra dokázala na 4.6Ah baterku jet přes 3 hodiny.

Na ploše převažovaly návěsové tahače a silniční technika především zahraničních výrobců

Jak jsem tak fotil americkou silniční techniku, všiml jsem si povědomých tvarů disku na šestikolové sklápěčce (Kenworth?). Hle, Trilex :) , to už jsem někde viděl. Udělal jsem několik foteček, když tu si mé špionážní činnosti všiml majitel stroje. Zavolal na mě něco ve smyslu, že tyhle disky neokoukám. Chvilku mě pošťuchoval ve smyslu, že tyto disky jsou speciální, na zakázku dělané atd. Netušil, že master na disky jsem navrhoval a tiskl já :) .

Odvětil jsem: "co dělají Trilexy z Erťáku na americké sklápěčce?" Dostalo se mi bohorovné odpovědi: "to je starý jak Metuzalém, to se používá dlouho." Asi ano, ze tří metrů divák stejně nepozná, že Trilexy používané na amerických strojích měly dost odlišný tvar od těch, které se používaly u nás.

Z publika jsme zaslechli i uštěpačnou poznámku, že už viděli lecjaké RC srazy, ale "tohle je až moc sterilní" (cituji). Modelové prostředí bylo skutecně vymazlené do detailu, nikde ani smítko nečistoty, všechny detaily vesele barevné, krásné, nepřirozeně dokonalé, prostě sterilní.

Závodní tahač a jeho vymazlené zázemí závodní stáje už jsme měli možnost obdivovat v Teplicích. Toto jsou originál závodní gumy (na těchto gumách model skutečně jezdí). Tahač předváděl atraktivní jízdu kontrolovanými drifty po kluzké ploše haly a všeobecně bavil diváky.

Hasičská technika

Třínápravová Scania kropila překvapené děti.

Když jsem zavítal do depa vojenské techniky, všiml jsem si velice zajímavého modelu Pumy, tedy SdKfz 234. Přestože jde o čínský kovový model, má množství realistických detailů. Původně jsem ho tipoval na nějakou německou stavebnici. Modelu k dokonalosti chybí snad jen zvuk kopřivnického vzduchem chlazeného dvanáctiválce Tatra 103.

Sklad a zpracování dřeva. Parádní souprava Scania s návěsem, který lze prodloužit o 1/3.

Celý den jsem číhal, až se tohle překrásné Volvo dá do pohybu. Model jsme měli možnost vidět už v Domažlicích před několika lety. Opět se nejedná o žádnou stavebnici, ale poctivě stavěný model od začátku. Tato Volva (především ve variantě tahač návěsů) si pamatuji jako malý kluk.

Ovšem jakmile Volvo vyrazilo na silnici, začly se dít věci. Všichni jakoby zešíleli, samozřejmě s Volvem v čele. Tituluji ho jako bezvýhradně největšího "pYráta silnic". O téměř kolizní situace nebyla nouze, začalo se jezdit v protisměru vysokou rychlostí, předjíždět přes plnou čáru (já jsem "nic takového" nedělal, ani když jsem předjel obě soupravy s tanky přes dvě křižovatky v protisměru :) )...

Kamionisti se předháněli v průjezdech pod hrazdou výškového omezení na jednom z portálů, kam se samozřejmě nemohli vejít.

"Chlupatý" probudil až okamžik, kdy splašený Kraz porazil sloup s dálkovou návěstí. Přeci jen bylo snazší někde za bukem měřit rychlost, než se věnovat skutečně nebezpečnému chování na silnicích. "Soudružka příslušnice SNB" (nebo policistka?) začala pro jistotu zastavovat všechna vozidla a kontrolovat datum trvanlivosti na lékárničkách, čímž zásadním způsobem přispěla k bezpečnosti na silnicích.

Divočině na silnicích učinily přítrž až dřevěné klády. Našli jsme si totiž aspoň drobný náznak terénu, na kterém jsme mohli demonstrovat, v čem se Tatra liší od silničních vozidel. Bohužel, klády byly trochu neposlušné a skutálely se mi do silnice. Mně tam nevadily, ale všechny kamiony tu rázem začaly brzdit a klády objíždět. Nechápu proč, vždyť se klády daly tak efektně přejet :) .

Naše Tatra opět fungovala jako vůz filmového štábu a toto se jí podařilo zachytit na kameře.

Ve 14:05 se najednou z reproduktorů ozvalo, že v hale proběhne vystoupení modelů letadel. Holt jaro je tady, zase se rojí okřídlená zvěř ve vzduchu. Dofotil jsem pár fotek, popadl Tatru a schoval ji do krabice. Neznaje program leteckého dne jsem nechtěl riskovat její poškození, kdyby nějakému bombardéru náhodou vypadla puma (stejně jako se vyhýbám dělostřelcům, kteří mají zkázu prototypu Tatry 130 na svědomí!)

Vystoupení leteckých modelářů bylo však bezpečné. Jednak předvedli lehoučké modely a druhak bylo vidět, že své stroje výborně ovládají. Prostoru nad modelovými silnicemi se letadla obratně vyhýbala. Velmi mě zaujal soutěžní speciál s hmotností necelých 50g. Bylo to jako sledovat let jepice křížené s čmelákem. Zkušený pilot zvláštního samoletu tvořeného několika tenkými žebry a průhlednou fólií a poháněného dvěma protiběžnými vrtulemi předváděl akrobatické prvky na doprovodnou hudbu. Letadlo samo o sobě letělo velmi pomalu, což nám umožnilo plně si vychutnat jeho chování. Výborně ale reagovalo na povely pilota. Skutečně nevšední zážitek.

Dojem z celé akce kazí zmatky okolo udílení cen. Buďto se ceny přidělují podle diváckých hlasů, nebo podle vlastního uvážení organizátora. Tohle vypadalo, že je to každou minutu jinak. Nejprve to vypadalo, že bychom něco mohli vyhrát, po chvilce zase ne. Situace se měnila asi 4x velmi rychle po sobě. Dokonce jsme byli pozváni na místo udílení cen.

Než se organizátor rozmyslel s udělením cen, zaujala nastartovaná Tatra přítomného pana starostu. Popisoval jsem mu vznik řídicí jednotky a veselé příhody z akcí. Pak se najednou stalo, že ceny byly rozdány úplně jiným účastníkům ve velmi rychlém sledu, bez fanfár. Skoro to vypadalo, že už to chce mít hlavní organizátor za sebou, aby zmatků nevzniklo ještě víc. Bylo to značně nedůstojné až trapné.

Přitom připravené to bylo pěkně – kdyby se po společné fotce provedlo udělení cen, měl by ceremoniál štábní kulturu a všichni by si tuto sváteční chvíli jistě užili. Aspoň že jednu z cen vyhrála souprava s Krazem ...