Do Domažlic jsem vyrazil brzy ráno ještě za tmy. Najednou vidím v dálce výstražné blinkry a auto jedoucí proti mě dvakrát probliklo dálkovými světly. Že by nehoda? Omyl – oba řidiči se mě snažili varovat před třemi srnkami – tímto bych tedy oběma řidičům chtěl poděkovat. Srnky stály jedna vedle druhé asi metr od krajnice, své bílé ři.. (pozadí) nasměrované do vozovky a usilovně v příkopu něco spásaly. Musely to být opravdu vybrané lahůdky, neboť cestou zpátky jsem měl pro změnu já možnost varovat ostatní – na stejném místě byla opět srnka (zbylé dvě zřejmě už někde oslavovaly svatého Martina ;) ).

Po příjezdu před halu v Domažlicích jsem si chvilku připadal jak na srazu Land Roverů. Neodolal jsem a pořídil fotečku. Discovery II není zas tak běžné vozidlo, navíc na opačné straně silnice ještě stál Defender.

Od ranních hodin probíhala příprava modelových prostředí v tělocvičně Sokolovny. Téměř celá jedna polovina haly byla letos věnována kamionům a stavební technice. Oproti minulým ročníkům byl redukován prostor pro letadla, neboť tradičně zastoupené velké modely stejně v hale létat nemohou. Druhou polovinu si rozdělili zemědělci a expediční off-roady. U zemědělců se mi velmi líbil nápad s vyvýšenou zatáčkou. Když jsem tam během dne jel se stotřicítkou, musel jsem využít každý milimetr silnice, abych zatáčku vytočil bez couvání.

Vilný býk "drbe kravičku na zádech" ... aneb rozšiřování chovu skotu v praxi.

Rychlé off-roady měly divácky atraktivní prostředí s množstvím nádherných terénních překážek. Zkušení řidiči se svými speciály fotografům ochotně pózovali.

Velké modely letadel se letos prezentovaly jen jako statická výstavka, ale to jim nijak neubíralo na zajímavosti. Před letadly a zejména jejich zkušenými piloty mám velký respekt, ještě mám v čerstvé paměti divoká akrobatická čísla nad vodní hladinou lomu Bořená hora . Mezi letadly jsem se opatrně projel s Tatrou ... za účelem pořízení krátkého špionážního videa ;) a abych trochu oplatil časté "návštěvy ultralajtu" nad naší sekcí kamionů. "Ultralajt" se mi usilovně snažil trefit do antény od vysílačky :) .

Kromě letadel tu byly dva "maximodely" Mercedes Benz. Prý je velký problém sehnat figurku dámy důstojného vzhledu do kabrioletu. Řidič tak projížděl svůj zvláštně poskakující vůz zatím osamocen.

Ještě než se rozjela většina modelů, projel jsem si s T130 celou modelovou plochu, abych si ověřil dosah signálu. Kupodivu byl všude příjem signálu dobrý, během dne Tatra zvládala v hale s množstvím vysílačů vzdálenost přes 5m. Zazlobila jen v jednom okamžiku ... později se ukázalo, že se nevědomky rušíme s kolegou ze sekce expedičních off-roadů, konkrétně se šestikolovým Leguánem, taktéž na 40MHz a kanálu 51 ;). Tatra tuto situaci zachytila na videu. Ostatně tento šestikolový "Leguán" byl zajímavý kousek. Má kompletně vyměněné vnitřnosti, neboť dle slov svého majitele – převodovka vydržela jen pár hodin, neboť má zcela nevhodně dimenzované převody. Zajímalo by mě, v jaké situaci došlo k oholení převodových koleček, abych se toho mohl případně vyvarovat. Mně se nic podobného zatím nepodařilo ... možná proto, že se svou čtyřkolovou variantou jezdím jako se skutečným autem ;) .

Terénní prostředí bylo tvořeno naprosto dokonalou hlínou. Byla sypká, vlhká a přesto se nechala ujezdit tak, že i sklápěčky s pohonem jedné nápravy dokázaly vyjet na svah a sklopit svůj náklad. Náš pan stavbyvedoucí ráno stanovil pravidla – nakladače a bagry plní sklápěčky, sklápěčky vozí materiál k tunelu a jeho pásový nakladač (tentokrát uzpůsoben především pro hrnutí) bude materiál hrnout a hutnit v těch správných místech, aby vznikl dokonalý násep. První stopy v hlíně patří Tatře 130 ;) .

Odvážný plán se za 7 hodin podařilo splnit na 110%, "naše" hromádka byla během dne odstěhována o dva metry vedle a transformována do silničního náspu. Ke konci výstavy byl násep již dostatečně dimenzován tak, že jej mnohá vozidla dokázala překonat i směrem vzhůru. Aktivních sklápěček bylo opravdu hodně, na naložení se stála fronta i v okamžicích, kdy zároveň nakládal bagr a nakladač.

Hned vedle kopice zeminy bylo vyvýšené parkoviště pro stavební techniku, což byl naprosto skvostný nápad. Za parkoviště šly schovat vysílačky, nikdo neběhal mezi modely a parkoviště plynule navazovalo na terénní část, což umožňovalo pohodlný odvoz zeminy. Před parkovištěm směrem k divákům byl dokonce pruh živé a pečlivě zalité zeleně.

Stopy pásového nakladače z "ostravské" hlíny ;)

Před parkovištěm také byla velká váha. Prázdná Agrovka má 6.65 kg (v přepočtu měřítkem je to přes 16 tun). Trochu naložená umí mít i přes 11kg (28 tun). Majklův Mercedes naložen na celkových 7.0 kg (17 tun). Stotřicítka má pohotovostní hmotnost 3.7 kg, s nosníkem a kamerou 3.9 kg a se selfie tyčí rovné 4 kg.

V autoparku lidově demokratické armády stála vedle tanku T34 i vyleštěná skříňová Praga V3S. Akorát se její majitel bojí terénu (resp. špíny) jak čert kříže, takže tento skvělý off-road se opatrně projížděl pouze po čistých úsecích silnic. Teď trochu chápu, jak musí Pepa trpět, když je moje Tatra pořád naleštěná :) .

Soudružka vojanda tu nabízela horký guláš z vojenské kuchyně. Jen si nejsem jist, zda tlak 475kPa předepsaný na blatníku kuchyně odpovídá skutečnosti. Dozorčí autoparku si více hleděl svého žvance než svěřených vozidel. Klidně nechal stát Pragu V3S i s připojenou kuchyní tak diletantsky, že nebyla za garáží vidět a předkem končila uprostřed silnice. Tím bezpochyby nesl svůj díl viny na následné kolizi s projíždějícím kamionem.

K zemědělcům jsem nejprve zavítal s Agrovkou. Velmi mě zaujal model traktoru Škoda ŠT 180 – úžasná mašina s funkční hydraulikou a krásnou patinou. Spolu s Tatrou 815 Agro to byla krásná dobová sestava strojů jednotného zemědělství ... tedy až na tu zlínskou SPZ na Agrovce, ta není v tomto případě úplně dobová (spíš by měla mít GT nebo GV) ;)

A ty LEDky ... dnes už není problém sehnat SMD LED s teplou bílou barvou. Ale v době vzniku Agrovky a zejména Tatry 130 ještě LED takové barvy dostupné nebyly. Rozebírat kvůli tomu zalepené světlomety nebudu ;) . Mimochodem, před 20 lety se ani nevědělo, jak vyrobit modrou LED!

Šoféra ŠT 180 jsem požádal, zda by mou Agrovku nenaložil. Souhlasil, ale prý se mi nejprve musí omluvit – že v mé reportáži četl, jak tatínek nabral osmikolovým Mercedesem Agrovku a že to byl on. To mě úplně vykolejilo, nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Takové upřímnosti si velmi vážím a hned bylo odpuštěno.

Později jsem ještě přijel se stotřicítkou trochu se vyrochnit v sypké rašelině. Nebyl problém vyjet až nahoru na kopec, stačilo si trochu udusat stopu.

Když jsme se dost vydováděli se zemědělci, přesunul jsem se do skladu stavebnin – sem se vždy přijedu pokochat všemi těmi krásnými detaily. Agrovku jsem měl zrovna naloženou zeminou a nenapadlo mě nic jiného než: "tak co, Kelwine, kam ti to mám vysypat?" Dostalo se mi korektní ale důrazné odpovědi: "Opovaž se!" :) Pak jsem už musel natankovat ... pamatuju si, když jsem ceny na této tabuli před mnoha lety kritizoval jako extrémně vysoké.

Tatra 130 letos fungovala především jako filmový vůz. Na korbě měla duralový nosník a na něm kameru. Vyzkoušel jsem i selfie tyč, což podle mého názoru poskytuje zajímavý pohled na fungování tatrováckého podvozku v terénu. Správnou pozici selfie-ramene jsem testoval před akcí. Hlavně šlo o doladění vzdálenosti kamery od Tatry pro následné korekce soudkovitosti videa. O tom bude ještě krátký "rybářský" příspěvek s videem.

Když byl násep z poloviny hotový, nedokázal jsem odolat – tady pojedeme dolu, nutno přesně kolmo po čumáku dolů, aby nedošlo k převrácení. Jak jsem si rovnal Tatru, o totéž se pokoušel Mercedes Universal Motorgerät. Model to byl na pohled velmi pěkný, leč postavený na zbytečně rychlém podvozku, který udělá tři sta z místa.

Zrovna když jsem se připravoval na sjezd svahu, přinesl mi kolega aršík se samolepkami maximálního ponoru a tlaků v pneumatikách. V tu chvíli mě naboural Unimog, tak jsem aršík položil do korby T130 a jal se děcku vysvětlit, ať toho nechá. Kolegu to vyplašilo a sdělil mi cenu aršíku. S díky jsem mu jej vrátil, neboť bohužel na dobových fotkách Tatry 130 nic takového nevidím. Navíc tlak v pneumatikách 12x20" byl asi trochu jiný než u Pragy V3S. Pragovce však tyto drobné doplňky velmi sluší ... schválně jestli někdy vyzkouší ponor až do vyznačené výše :) ...

Bohužel, nebyl to jediný případ kolize – opět se mezi stavební technikou objevily rychlé expediční speciály řízené dětmi, což pro ostatní modely představuje velké nebezpečí. Apeluji proto na ostatní kolegy modeláře – pakliže berete své děti na akci a dáte jim do ruky nějaký model (nebo podobnou rychlou hračku), vysvětlete jim, že není normální bourat do ostatních vozidel. Pokud vaše děti nemají dost zkušeností a sebekázně k ovládání svěřeného stroje, nedávejte jim ho do ruky!

Po silnicích se prohánělo množství různorodé techniky – T815-7 CAS 30, silniční návěsové tahače, dokonce i tanky.

Mezi silničními vozidly byl i tento skříňový nákladní automobil Mercedes Benz 1850. Sice mi přijdou některé silniční náklaďáky ze stavebnic až příliš přechromované a nerealistické, tento kousek mě ale zaujal. Možná tím, že z něj nikde nekoukal nenastříkaný kus hliníku. Celkově na mě auto působilo věrohodným a celistvým dojmem, přestože skříň nástavby byla bez popisů nebo reklamy. Ve stoupání byl sice stejně neschopný jako všechny Mercedesy, ale na fotce vypadá přímo krásně. Na videu je záběr, jak Agrovka naložená dvanácti tunami materiálu vyjede silniční stoupání jako nic, za ní se tento Mercedes pokouší o totéž. Zastaví jej malý schůdek velikosti obrubníku, který nakonec úspěšně překonává s rozjezdem. To prosím v žádném případě nechápejte jako výsměch – naopak, chválím realistické chování vozu!

Tankisté zde měli dvě soupravy – tahač FAUN (?) s ruským strojem T80 a návěsový tahač Scania vozil krásný ručně stavěný model IS-3. Podobnou soupravu jsme před několika lety viděli na vlastní oči cestou ze Slovenska přes hraniční přechod Bumbálka. Tam Volvo táhlo T72! V prudkém stoupání tam asi nic většího než jedničku tahač zařazenu neměl. Já jsem soupravu následoval na malou dvojku nebo trojku, podle aktuálního stoupání. Běžná auta za námi se střídavě přibližovala a vzdalovala, protože odpovídající kvalt jejich řidiči v převodovkách vylosovat nedokázali :) .

Zde je náš "óbr-projekt" – budoucí Tatra Phoenix EURO6 (MX-13) s ověřovacím výtiskem kabiny z oranžového PLA. Momentálně se trápím s kroucením výtisků z ASA. 3D model je již nějakou dobu kompletní a připraven k finálnímu tisku.

Do Domažlic jsem jako statickou dekoraci vzal i svůj čínský bagr Huina . Ráno jsem pro něj našel nejvhodnější umístění na stavbě rodinného domu a zakousl jsem ho drapákem do překladu nade dveřmi. Během dne se mezi kamiony objevila i bagrovací varianta této čínské hračky (většinu času sloužila jako náklad na podvalníku tahače), tak jsme uspořádali krátké společné baletní vystoupení.

Riči převrátil svou soupravu při vyklápění materiálu. Už když začal zvedat, tak mi bylo jasné, že musím nechat kameru puštěnou a být zticha ;) . Okamžik převrhnutí i celou následnou záchrannou operaci tak máte možnost vidět na videu. Zde bych chtěl vyzdvihnout Ričiho kaskadérskou zručnost – "položil" svou soupravu přesně 1cm od stojící Agrovky.

Během dne opět na chvíli zhasla světla v hale – jednou jsem zrovna s Agrovkou odvážel náklad rašeliny a podruhé to bylo těsně po vyproštění Ričiho MANu. Při simulovaných nočních jízdách vynikne propracované osvětlení tahačů. Kolegové modeláři, poznáte své stroje na fotkách podle rozsvícených světel?

Zajímavý prototyp Liebherr 732 Litronic – nosič kontejnerů do málo únosného terénu. V podstatě se prý jedná o prodloužený buldozer. Mimochodem, při jízdě po parketu haly tahle věc "dupe" tak, že se podlaha chvěje ještě dva metry od něj :) . Nejedná se o žádnou stavebnici, model je stavěný od začátku. Detaily stavby lze shlédnout nejlépe ve vlákně na Tamiya fóru .

Jak to viděla T130

Zajímalo vás někdy, proč se všechna dnešní videa tak nechutně kroutí, jako by byla ze želatiny? Slyšeli jste někdy pojem "rolling shutter"? Symptomem "rolling shutter" trpí všechny dnešní CMOS obrazové snímače, čili de-facto drtivá většina běžné elektroniky – mobilní telefony, všechny HD kamery i vnitřní kamerka, kterou mám v Tatře. Tady je dobrý příklad – 4 po sobě jdoucí snímky a blesk přímo do objektivu kamery.

Každý řádek videa (ne snímek, ale skutečně jen jeden řádek) je pořízen v jiný časový okamžik (řádky se čtou obvykle shora dolů). Proto se obraz kroutí – řádky jsou zaznamenány v různé časové okamžiky, ale složeny dohromady do jednoho snímku videa. To je důvod, proč stále používám svou DV kameru (má CCD chip, který tohle nedělá) a nejsem ochoten přejít na moderní kroutící-se CMOS HD vybavení. Snad jen až budou dostupné CMOS senzory s global shutterem.

Na závěr něco, co se jen tak nevidí a hlavně čím se moc nechlubím. Ano, přiznávám se dobrovolně a bez mučení – převrátil jsem Tatru 130 na střechu.

Když si pozorně prohlédnete krátky úsek videa, je jasné, že jsem si "o to řekl", přestože to z mé pozice tak rozhodně nevypadalo. Něco takového se mi "povedlo" naposledy, když byla T130 úplně nová – tedy před deseti lety (to ani nikde není zdokumentováno).

Tentokrát mám ale celou situaci natočenou v přímém přenosu z kabiny i z vnější kamery nad kabinou. Ostatně tato vnější kamera byla tou pověstnou poslední kapkou, která způsobila převrácení Tatry. Znovu jsem si uvědomil, že těžiště své Tatry znám relativně dobře pouze v režimu bez nákladu. Už v roce 2010 jsem ve Slatině málem převrhnul Majklovy cihly do potoka .

Kamera je umístěna na straně řidiče, váží i s nosníkem přesně 200g a kouká relativně vysoko nad kabinou. Co to udělá s težištěm při bočním náklonu asi nemusím komentovat ;) . Tatra spadla do měkkého v minimální rychlosti a podle následného ohledání se nic nestalo. Kamera ihned odčinila svůj podíl viny, neboť výrazně zbrzdila dopad. Ještě že jsem jí vytisknul ten pružný obal .

Nejvtipnější bylo, že motor (simulace motoru) se nezastavil a vesele běžel dál. Ve skutečnosti by měl velký problém s mazáním ... prudké stoupání a náklony řeší samostatná nádrž pod motorem, ale převrácení auta "vzhůru nohama" je přeci jen brutalita.

Všichni si ihned uvědomili vzácnost tohoto okamžiku a fotili jak "o zlomenou ruku" :) . Tatru jsem na kola postavil ručně, měl jsem obavy o stav korby. Ze stejného důvodu jsem striktně odmítl nabídky na strojní vyproštění jinými vozidly, přestože se k převrácené Tatře už začaly sjíždět nakladače a bagr jako supi. Korba ale vydržela bezvadně, je jen trochu špinavá na méně obvyklých místech ;) .

Tradiční statistika – i s ležením na zádech trvajícím minutu a půl najela Tatra 2h 9m 40.78s.

Na závěr bych chtěl vyjádřit velké poděkování pořadatelskému týmu z domažlického RC-trucku pod vedením Davida Šmatery. Jsem velmi rád, že se tato pohodová, výborně zorganizovaná a z hlediska prezentujících špičkově zajištěná akce dočkala dalšího ročníku. Moc děkuji za pozvání a těším se na další ročníky.

S naší Tatrou se nám staly už všelijaké příhody, ale tohle je přeci jen poprvé.

Zatímco jsem se připravoval na projížďku po pláži, abych před Domažlicemi otestoval selfie-kameru, objevil se na hrázi rybníka maník s Octavií TDI (Ten Dým Ignoruj).

Zastavil, stáhl okénko a zakřičel na nás: "víte, že se tu nesmí chytat ryby?!".
Nechápavě jsem na borce zíral ... ryby? Proč se mě ptáte na ryby? Nesmí se tu chytat a co jako?

A pak mi to došlo – Tatra stála na pobřeží těsně u vody, z dálky mohla vypadat jako čerstvý tmavý úlovek (kterému bíle svítí oči :) ). Já byl asi dva metry od ní a vysílačkou mířil přímo na rybník. Z dálky vypadala lesklá anténa jako rybářský prut :) . Má krásná paní borcovi duchapřítomně vysvětlila, že ryby nás skutečně nezajímají a že to zelené je model náklaďáku. Borec se jen usmál, zamával a zmizel. Zřejmě místní "müslivec". Tohle se vám s anténou 2.4GHz nestane ;) .

Na doporučení expertů Tamiya fóra jsem si před akcí v Domažlicích obstaral srovnávač článků, neb jsem pojal podezření, že stávající baterie už nejsou v nejlepší kondici. Své dvě starší NiMH baterie jsem formátoval během nedělního sepisování domažlické reportáže a nestačil jsem se divit. Po několika cyklech se znovu nechaly nabít téměř na cílovou kapacitu. Dokonce se probudila i původní NiCd baterka z Tatry, o které jsem předpokládal, že už má několik článků definitivně zničených. Bohužel obě starší NiMH se vysokým špičkovým proudům už brání a jejich velký vnitřní odpor se s každým nabíjecím cyklem zvětšuje. To by mě zajímalo, zda lze nějak zvrátit (obávám se, že nikoli).

Zato 10 let stará NiCd má ve finále jen jeden článek horší a nevydrží nabitá déle než 2 dny. Nabít se však stále nechá a dává špičkové proudy dostatečné nejen k pohonu Tatry, ale i všech čínských RC hraček, co tu mám (a jejich odběr je vyšší, než u Tatry).

Mohu tedy ze své zkušenosti potvrdit již mnohokráte napsané – NiCd baterie snesou dost hrubé zacházení (i mráz) a jejich živostnost několikanásobně překračuje životnost NiMH baterií. K nové NiMH baterii se budu chovat podle všech doporučení (řádně formátovat, skladovat částečně nabité) a uvidím, jestli vydrží déle, než ty staré (čili déle než rok a půl).

A nedá mi to, abych se s vámi nepodělil o nevšední zážitek, který s RC modely v podstatě nesouvisí. Při sbírání čerstvých malin (ano, v listopadu) objevila má krásná paní na listu maliníku čmeláka. Pohnul packou, takže nebyl úplně tuhý. Donesl jsem mu na špičce lžičky trochu medu. Chvilku mu trvalo, než pochopil, že ho nechci sežrat, ale naopak jsem mu potravu přinesl. Při té příležitosti vznikla tato fotka a kratičké video (obojí pořízeno mobilem ;) ).

Odměnou za donesené krmení nám byla půlhodinová podívaná, jak čmelák svým dlouhým sosáčkem olizuje medové krystalky. Když se dostatečně posilnil, začal pobíhat po zemi a zkoušel vzlétnout. Udělal pár krátkých pokusů až se mu nakonec start podařil. S mezipřistáním na květu sedmikrásky odletěl zpátky někam k malinám.